Shortová: Tyhle věci se dělají. A v případě Kofiho Annana se už to dělá dost dlouho.

Moderátor: Dovolte mi, abych tu otázku zopakoval. Vy si myslíte, že Británie se na tom podílí?

Shortová: Ale já to vím. Já jsem četla transkripty rozhovorů Kofiho Annana. Sama jsem s ním hovořila a myslela jsem si při tom, Panebože, tohle vyjde v transkriptu a lidi budou vidět, co on a já říkáme.

Tony Blair: Já se nebudu vyjadřovat ohledně práce, kterou dělají naše bezpečnostní služby. To neudělal nikdy žádný premiér, já se k tomu nebudu vyjadřovat. Neinterpretujte to, jako že potvrzuji, že tvrzení Clare Shortové z dnešního rána jsou pravdivá. Prostě pochopte: Já se nebudu vyjadřovat k práci našich bezpečnostních služeb. Chci ale říci: Jednáme v souladu s domácím i mezinárodním právem a jednáme v nejlepším zájmu této země a naše bezpečnostní služby jsou životě důležitou součástí ochrany této země.

Tony Blair: Opravdu považuji to, co dnes ráno Clare Shortová řekla, jako naprosto neodpovědné. A pro ni naprosto typické. Naše bezpečnostní služby, zejména dnes, kdy hrozí globální terorismus, vykonávají absolutně životní úkol pro tuto zemi. Mnoho jejich pracovníků působí za velmi nebezpečných okolností. A je vrchol neodpovědnosti vystavit je tomuto veřejnému zpochybňování a kritice, způsobem, který nijak nepomůže bezpečnosti této země.

Tony Blair: Já mám obrovský respekt pro Kofiho Annana. Je to můj osobní přítel i člověk, pro něhož má velký osobní respekt. Spolupracujeme s OSN nesmírně dobře. A chci taky zdůraznit: Clare Shortová neodstoupila z vlády kvůli našemu rozhodnutí jít do války, pro válku ona hlasovala. Rezignovala proto, že britská vláda řádně nezaangažovala OSN v Iráku po válce. Ale dnes je OSN v Iráku velmi aktivně angažovaná v politických procesech.

Novinář: Obvinění, že odposloucháváte pracovnu generálního tajemníka OSN je tak vážné, že veřejnost, a přece i on, si zaslouží, abyste to veřejně popřel, můžete-li, anebo abyste to přiznal, pokud je to skutečně nutné.

Tony Blair: Ne, na to nikdo nemá nárok. Protože kdybych to udělal ve věci tohoto tvrzení, jak budu proboha reagovat na všechna další tvrzení, a já opakuji: neinterpretujte to, co jsem právě řekl, jako že je to tvrzení pravdivé.

Moderátor Jon Snow: Clare Shortová, když jste dnes ráno šla do studia, byla jste úmyslně rozhodnuta říct to, co jste řekla?

Shortová: Ano, samozřejmě. Řekla jsem dvě důležité věci. První věcí je to, že Británie podle mého názoru nevhodně narušuje soukromí generálního tajemníka OSN, projevuje mu neúctu a já si myslím, že by to neměla dělat, vzhledem k tomu, že USA, jak ostudné, zamýšlely odposlouchávat úřady některých nepermanentních členů Rady bezpečnosti OSN. Myslím, že je správné, aby lidé v Británii věděli, že Británie odposlouchává generálního tajemníka. Domnívám se, že jestliže to zveřejním, toto odposlouchávání skončí, a tak jsem to udělala schválně a myslím, že bylo správné to udělat, protože se to nijak netýkalo britského národního zájmu ani nikoho jiného v Radě bezpečnosti OSN. To se jen pan premiér začal vyjadřovat pompézně, protože nevěděl, co jiného má říct.

Druhou věcí je, že právníci Katharine Gunové říkají, že se chystali argumentovat, že ona není ničím vinna, protože právní oprávnění pro válku bylo pochybné, a my chceme důkazy o tom, jak dospěl britský generální prokurátor ke svým názorům. Takže ti právníci argumentují, že názor generálního prokurátora, že válka proti Iráka byla oprávněná, že špatný, a mají pravděpodobně pravdu. A to je opravdu velmi, velmi vážné. A hovoří se o tom, že výzvědné materiály byly přehnány právě proto, aby to umožnilo generálnímu prokurátorovi říct, že válka bude legální. To je, o co jde. To je tou nejvážnější věcí v celé záležitosti.

Moderátor: Avšak pan premiér poukazuje na to, že to, jak jste veřejně hovořila o výzvědných službách, je neodpovědné, pro vás charakteristické, a pak to rozšířil a řekl, že lidé, kdo něco takového dělají, ohrožují životy našich agentů a naše výzvědné služby.

Shortová: Ale to vůbec není pravda. Co má pan premiér na to říct? Má říct: Ano, je to pravda, odposloucháváme úřad Kofiho Annana - což nechce říct. Anebo má říct: že to není pravda, v kterémžto případě by lhal. Tak musí začít říkat něco pompézního o národní bezpečnosti. Každý občan v této zemi si to může posoudit sám. O žádný britský národní zájem vůbec nešlo, když jsem prozradila, že se odposlouchávají soukromé rozhovory Kofiho Annana, ani to nijak neohrožuje nikoho, kdo pracuje pro britské výzvědné služby. Jediné, k čemu dojde, je, že ten odposlech teď skončí a Kofimu Annanovi se dostane řádného respektu, jak je to správné.

Moderátor: Ale vždyť vy víte lépe, než kdokoliv jiný, že to nepřestane. Vždyť to pokračuje od studené války. Rusové to dělali, Američané to vždycky dělali a přece jste vždycky musela předpokládat, že odposloucháváme všechno.

Shortová: Nepředpokládala. Četla jsem výzvědné zprávy o rozvojových zemích v OSN, systematicky, po dobu šesti let. My neodposloucháváme všechny pořád. V některých případech je naprosto správné, že shromažďujeme výzvědné informace, a mám mnoho respektu pro lidi, kteří pracují v rozvědkách -

Moderátor: Tak to byly zprávy o jeho telefonních rozhovorech?

Shortová: Byly to zprávy o jeho telefonních rozhovorech. Nemyslím si, že bychom to měli dělat, že bychom to měli získávat. Dostáváme transkripty jeho soukromých telefonních rozhovorů. Myslím, že to není správné, je to narušení jeho soukromí, projevuje to neúctu. Nemám k tomu co dodat. Ale myslím si, že to teď přestane, a to bylo mým úmyslem. A je to správné.

A druhá věc, kterou chci říct je, že pověst britských výzvědných služeb zdiskreditovali ti lidé, kteří přehnali jejich informace o hrozbě z Iráku. Odpovědnost za to leží v premiérových rukou. Právě pan premiér podvrátil pověst a důvěryhodnost tím, že zveřejnil zavádějící údaje o výzvědných informacích z Iráku -

Moderátor: Když jste se stala ministryní v britské vládě, nepřijala jste povinnost, že neporušíte Zákon o utajovaných skutečnostech?

Shortová: No, říká se, že když prozradíte, kolik se objednává toaletního papíru, porušili jste Zákon o utajovaných skutečnostech. Jsem si zcela jista, že jsem neporušila nic, co by jakkoliv poškodilo jakýkoliv britský zájem. Jsem si naprosto jista, že čest naší země vyžaduje, abychom takto nezneužívali soukromí generálního tajemníka OSN. Ostatní jsou jen kecy.

Moderátor: Proč jste to ale prozradila až teď? Proč jste to neřekla Kofimu Annanovi, když jste byla ministryní, pozor, vaše rozhovory jsou odposlouchávány.

Shortová: Velmi jsem o tom uvažovala. Chtěla jsem mu to říct, bylo to pro mě dilema. Už ho teď tak často nepotkávám. Myslím na to už dlouho -

Moderátor: Svým způsobem jste byla součástí toho spiknutí, když jste byla ve vládě.

Shortová: To je pravda. Ale to už je za mnou a rozhodla jsem se to zveřejnit. Je to cesta mého svědomí, není to možná dokonalá cesta, ale je to věc svědomí a nic to nemá společného se Zákonem o utajovaných skutečnostech, nemá to nic společného s britskou národní bezpečností.

Moderátor: Bylo zjevné, že pana premiéra to velmi rozhněvalo a hledá způsoby, jak vás potrestat.

Shortová: Uvidíme. Zrovna se netřesu.

Moderátor: Co se týče otázky, zda byla válka v Iráku legální, proč si myslíte, že včerejší případ [Katarine Gunové] byl pro otázku, zda jít do války, tak důležitý?

Shortová: Tahle záležitost oficiálního názoru britského generálního prokurátora byla tak podivná. Na ministerstvu zahraničí byli dva poradci. Jedna poradkyně varovala, že Británie nemá legální právo jít do války a rezignovala, druhá, říkala, že možná podle rezoluce 1441. Všichni čekali na názor generálního prokurátora. Ten pořád nepřicházel. Moji lidé na ministerstvu byli nesmírně znepokojeni. Na ministerstvu obrany mi bylo řečeno, že armáda varuje, že do války nepůjde. Na poslední chvíli, v den, kdy rezignoval Robin Cook, přišel generální prokurátor do vlády a řekl důrazně: nemáme svolení o tom jednat, už nebude další dokumentace. Je to velmi podivné.

Moderátor: Šlo o tu druhou rezoluci OSN, nebo šlo ještě o něco jiného?

Shortová: Bylo to zveřejněno.

Moderátor: Kompletní názor generálního prokurátora nebyl zveřejněn.

Shortová: To nebylo obecně k dispozici.

Moderátor: Vy jste to neviděla.

Shortová: No, nikdo to neviděl. Moji lidé, kteří jednali s armádou, nikdo. Možná, že něco se skrývá v kanceláři generálního prokurátora. Menzies Campbell, ze strany Liberálních demokratů, opakovaně zdůrazňuje, že každý ví, že právníci rozhodují na základě podkladů. Jaké byly jeho podklady? Na základě jakých faktů se rozhodoval? Pokud to bylo řádné rozhodutí, bylo na něho naléháno? To jsou velmi závažné otázky. A byly výzvědné informace zdramatizovány, aby generální prokurátor mohl shledat, že existuje právní důvod jít do války. To je ta nejdůležitější otázka.

Moderátor: Co si vy myslíte, že je odpovědí na tyto dvě otázky?

Shortová: Protože jsem zrušila své cesty a četla jsem všechny výzvědné zprávy, vím, že bezpečnostní služby zastávaly názor, že Saddám chce vyrábět zbraně, nemyslely si, že je něco skrytého, že by si režim chtěl vyvinout jaderné zbraně, kdyby mohl, ale že by to trvalo více než pět let od té doby, kdy by dostali materiál. To si myslely výzvědné služby. A to bylo zdramatizováno, aby z toho vznikl dojem, že se stalo něco naléhavého a my musíme rychle zaútočit. Ale výzvědné služby toto nesdělovaly.

Já jsem si nemyslela, že jsme měli z Iráku odejít. Lidi trpěli, byly uvaleny sankce, Saddám Husajn skutečně neplnil požadavky OSN, ale nebyl žádný spěch.

Moderátor: A odkud vznikl ten spěch?

Shortová: USA se rozhodly jít do války a určily si datum. A Británie to podpořila, snažila se všechno uspěchat. Příslib druhé rezoluce OSN nebyl upřímný, docházelo k pokusům zastrašovat delegáty, aby pro tu rezoluci hlasovali, a bylo to velmi odvážné, že spousta všech těch malých zemí odolala všemu tomu tlaku, který byl na ně vyvíjen. A pak jsme byli podvedeni ohledně postojů Francie. A to je celý příběh. Je to ošklivý příběh. Irák je v chaosu, lidi trpí, mnoho lidí zemřelo a bude umírat dál. Tohle není hra. Mělo by se to všechno dostat na veřejnost. Jako země si to musíme vyřešit.

Moderátor: Měla jste v životě mnoho hlučných dní, ale málokterý byl hlučnější než tento. Kde myslíte, že to skončí pro vás?

Shortová: Já s tím nemám problém. Dosáhla jsem věku a etapy, kdy jsem svobodná a můžu říkat pravdu a můžu se chovat odpovědně vůči svému svědomí. Tohle není o mně. Je to o Blízkém východě a o Iráku, o naší zemi, o její cti, o mé straně, o mé vládě a její cti. Jediné, co já mohu udělat, je sehrát svou roli a upozornit lidi na tyhle věci. A země si pak bude muset rozhodnout, co udělat.

Moderátor: Ale šéf vaší strany to považuje za vysoce neodpovědné jednání.

Shortová: No tak on to musí říkat. Co má říkat jiného? Buď řekne, že ona nemluví pravdu, a to by lhal, anebo řekne, řekla pravdu, a všichni budou strašně šokováni, a tak musí říct něco jiného. Je to odvádění pozornosti. Tak říká, že se chovám neodpovědně. On to umí dobře.