Publikujeme v dnešním vydání Britských listů rozhovor Ladislava Kahouna s kontroverzním lichtenštejnským knížetem Hansem Adamem II. ZDE, který požaduje návrat rozsáhlých majetků své šlechtické rodiny, která se jich zmocnila převážně na Moravě po roce 1620. Naprosto zásadní věc není jasná, takže ze zveřejněného rozhovoru nelze učinit solidní úsudek. Požaduje Hans Adam II. návrat majetků, konfiskovaných už po vzniku Československé republiky v roce 1918, jak uvádějí stránky CIA, anebo až majetky konfiskované v rámci Benešových dekretů po roce 1945? Hans Adam II. se - zjevně zcela významně - důležité otázce Ladislava Kahouna v této věci vyhnul.

Je dobře, že je v této kontroverzi slyšet i druhá strana, tedy hlas kontroverzního lichtenštejnského vládce. Škoda však, že nepředložil přesvědčivé informace, zejména ohledně toho, jaké majetky si přeje vrátit - to, že se odpovědi vyhnul, vyvolává podezření, že celá záležitost, celý rozhovor, je z jeho strany propagandistický podnik. Hans Adam II. má samozřejmě právo na to, aby jeho názory byly zveřejněny, v rozhovoru by však měly být korigovány interviewujícím, který mu je hrdě a nezávisle roven. Na můj vkus se chová Ladislav Kahoun při kladení otázek lichtenštejnskému princi až příliš úslužně. Jsem zvyklý na demokracii a nesedám si na zadek před žádným princem. Jsem hrdý na to, že v roce 1918 demokratická Československá republika zrušila šlechtické tituly. Na oslovování typu "Vaše nejjasnější jasnosti" atd. jsem hodně alergický. Doufám, že sedání na zadek před "šlechtickým stavem" je jen krátkodobým a pomíjejícím rysem postkomunistické české demokracie. Nechť je každý posuzován podle svých individuálních schopností, nikoliv podle svého původu či historie své rodiny. To je alespoň základním principem chování v demokratické západní Evropě a doufám, že se ho budeme přidržovat i nadále.

Otázka, zda Hans Adam II. má či nemá právo na "vrácení svých majetků" na Moravě, nemůže být vyřešena, dokud nebude zjištěno, jak přesně se lichtenštejnská dynastie chovala za druhé světové války. Obávám se, že subjektivní osobní svědectví Hanse Adama II. asi nestačí - bylo by zde zapotřebí svědectví objektivních mezinárodních historiků. Nemám žádné iluze o tom, že československé soudy po roce 1945 rozhodovaly spravedlivě. Důležitou právní otázkou je také problém promlčenosti celé věci. Faktem zůstává, že pokud je nám známo, Hans Adam II. se svými nároky na vrácení majetků na Moravě u mezinárodních institucí dosud neuspěl. Těžko uplatňovat jeho nároky i prostřednictvím Evropské unie. Jak vysvětluji v článku, před časem napsaném pro Lidové noviny a též publikovaném dnes ZDE, Evropská unie pohlíží do budoucnosti, nikoliv do minulosti. Kdyby se měla zabývat všemi minulými majetkovými či politickými spory, které kdysi existovaly například mezi Británii a Francií, vůbec by EU nemohla existovat. Myslím, že je podezřelé a výmluvné, že se Hans Adam II. odpovědi na otázku, týkající se postojů Evropské unie zcela vyhnul. Prostě, čtěte jeho výroky s kritickou myslí. Jiným sporným příkladem je například jeho pozitivní hodnocení předka Karla z Lichtenštejnu, jehož česká historie (možná zaujatě) hodnotí takto:

"28. 12. 1623: Patent o mincovní kaládě (státním bankrotu). Snížil cenu mince na desetinu ražené hodnoty. Cestu k bankrotu nastoupili Habsburkové 18. 2. 1622, kdy pronajali české mincovnictví na rok skupině kořistníků v čele s Janem de Witte, Karlem z Lichtenštejna a Albrechtem z Valdštejna. Stažením hodnotnější mince a její přeražbou na "dlouhou minci" o pětině původního zrna získali tito šlechtici prostředky k vykoupení konfiskovaných statků za cenu nesmírného prohloubení hospodářského rozvratu země."

Nejsem odborníkem na dobu pobělohorskou, ale zdá se mi, podle této citace, že Karel z Lichtenštejna byl charakteristickým předchůdcem tunelářů z doby po roce 1989. Velkým problémem se ve věci zdá být střet zájmů. Omluvné formulace Hanse Adama II. o jeho předkovi vyvolávají v té věci podezření.

Hans Adam II., který nedávno pohrozil v Lichtenštejnsku svým poddaným, že pokud podstatně neposílí jeho pravomoci absolutistického panovníka, odstěhuje se ze země do Vídně, vidí budoucnost Evropy v monarchiích. Prý proto, že "vládly v Evropě daleko déle než demokracie". (Třeba ale se demokracie z monarchií vyvinuly, ne?) Demokraciemi a jejich nedostatky můžeme být vážně frustrováni, přesto bych je neměnil za monarchie. Ty jsou, zdá se mi, spíš výhodné pro absolutistické vládce, zejména ty, jejichž rodina získala své majetky kořistnictvím v důsledku poroby určitého národa.

Prostě myslím, že potřebujeme objektivní úsudek z nezávislé a nezaujaté strany. Tou není ani Hans Adam II., ani česká vláda.