Bůh je nezpodobnitelný, nikdy ho nikdo neviděl, je, a přeci není. Je psychologicky mnohem snazší vydat svůj život (neboť víra je vydání se všanc) něčemu, co má alespoň nějakou podobu, obrys, tvar, vůni, co funguje na naše všelijaká abraka-dabraka, co dělá zázraky, co uzdravuje, máme-li na to správný návod na zacházení, co nám přináší rozkoš, či prospěch, či moc...

Všechno to je snazší, než věřit v Boha, který je JAHVE. A připomeňme si : to slovo, to jméno -- nejméno Jahve zaznělo poprvé právě v okamžiku, když se Mojžíš dožadoval od té síly, která ho nutila v Egyptě k cestě za svobodou nějakého jména, nějakého obrysu, nějaké podoby.

Čemu má vlastně on a celý národ vydat svůj život? Ale ta síla mu odpoví: já jsem Jahve, to znamená doslova: Jsem, který jsem. Nic víc. Prostě jsem. A basta. Jenže představit si takového Boha je asi jako představit si nekonečnost vesmíru: prostě to nejde. Právě pro tuto potíž víry v Hospodina a pro snazší víru v podstatně konkrétnější bohy Bible na mnoha místech před jinými bohy, kterým říká: modly, varuje.

Všechna náboženství, s kterými se bibličtí svědkové stýkali, měla nějakou modlu, nějaké "rozumné" božstvo: nějak vypadalo, něco od nich chtělo, něco se jim muselo obětovat a něco za to také to božstvo slibovalo. Vesměs božstvo sídlilo v něčem konkrétním: byl to nějaký posvátný kámen, či strom, či socha, obraz atd. Je to skutečně v mnohém psychologicky přijatelnější, něž víra v nepoznatelného Boha. Proto také na př., když Mojžíš dlouho nepřichází z Orebu a židé se cítí ztraceni a začnou panikařit, že jsou bez vůdce a bez Boha, zpodobní si Hospodina jako býčka, aby měli ke komu a kam obracet své naděje, svá přání a své touhy, aby měli jistotu.

Bible však víru v modly zakazuje. Varuje před modlami. Ta biblická varování před modlami jsou různá: buď je to příběh, jako ten zmíněný se zlatým teletem, či je to výsměšná ironie, jako známe u proroka Jeremiáše: "nebojte se bůžků, je to jen výtvor lidského ducha či rukou, jsou jako strašák v okurkovém poli, nemohou udělat nic dobrého ani zlého". Podobně racionalisticky jako Jeremiáš usuzuje mnohem později apoštol Pavel v dopise korintskému sboru, když ve svém výkladu problému masa obětovaného modlám řekne: klidně jezte maso, které bylo na jatkách poraženo kultickým způsobem, neboť: "víme, že bohové a modly tohoto světa nic nejsou a že je jen jeden Bůh"

Některé biblické texty varují však před modlami v daleko tvrdším tónu. On už i v tom příběhu se zlatým teletem Mojžíš se svými netrpělivými soukmenovci tančícími kolem sochy telete nakonec šeredně zatočí. A jsou texty, které ve svém odporu vůči modlářům a modlám působí na nás tak krutě a krvežíznivě, že mnozí raději dělají, jako by v Bibli ani nebyly.

Proč je Bible tak nekompromisně proti jiným bohům, než je Hospodin? Nepůsobí to - zejména dnes, na počátku třetího tisíciletí, když se ze všech sil snažíme bořit hradby nejen mezi národy a státy, ale i mezi náboženstvími; když heslem trvale udržitelného života na zemi je tolerance a úcta k víře druhých - nepůsobí to až děsivě a anachronicky nesnášenlivě a fundamentalisticky?

Biblické víře skutečně nejde o to budovat fanaticky nesnášenlivý, xenofobní či sektářsky povýšený vztah k vyznavačům jiných náboženství. Jde o něco jiného. Ona totiž každá víra přináší jiný životní styl, jiná hodnotová měřítka, jiné vztahy mezi lidmi. Mnohé víry a mnohé modly - četli jsme - vedou své vyznavače až k lidským obětem. Mnohé vedou k nenávisti, krutosti, vykořisťování druhých, k otroctví... Je to jako s ideologiemi, které nám jsou možná dnes bližší: je prostě rozdíl, jestli někdo hlásá rasovou či jinou nenávist, či zda věří v lidské dorozumění, hlásá toleranci a lásku.

A o to jde. Víra v Hospodina je vírou, která vede své vyznavače k lidské svobodě a k dorozumění mezi lidmi, vede k úctě a toleranci, k míru a pokoji. Je vírou, která se ráda dorozumí s podobně tolerantně laděnou vírou. Není však vírou zbabělou, která by ustoupila zlu a násilníkům a všemu, co člověka zotročuje. Odpor proti modlám tedy není fundamentalistická nesnášenlivost vůči názoru druhých. Je to naopak právě odpor proti všemu, co tuto nesnášenlivost hlásá. Platí to dodnes: máme a musíme se domluvit s každým, kdo je hotov k tvořivému dialogu, kdo je schopen onoho známého postoje: nesouhlasím s tebou, avšak udělám vše pro to, abys mohl svůj názor říkat svobodně dál.

V rané církvi je nám v tomto postoji dobrým příkladem ap. Pavel: jeho sbory byly nesmírně mnohotvárné, Pavel byl ochoten respektovat názor kohokoliv - jakmile mu však do jeho sborů přicházeli lidé, kteří kritizovali a sekýrovali a předepisovali jak se má pořádně věřit, byl velmi nekompromisní a měl pro takovéto samospravedlivé zákonníky velmi tvrdá slova a varoval před nimi členy svých sborů.

Když Židé obsazovali zaslíbenou zemi, čekala na ně, jak jsme četli, záludná léčka, která zůstala nastražena po minulém období: tou léčkou bylo bývalé náboženství. A zase, nepředstavujme si to jako žabomyší spor mezi katolíky a protestanty o to, jak bude vypadat jejich kostel. Tam šlo o mnohem víc! Tam šlo o samu podobu života, podobu lidských i společenských vztahů. O podobu právních vztahů v zemi, o spravedlnost, o svobodu, o lidskou důstojnost, o sám život!

Židé se během doby dvou generací, po kterou trvala cesta do zaslíbené země, změnili ze zlodějské, zbabělé tlupy otroků v hrdý, svobodný důstojný národ. Ale ve svobodné zemi číhala pro čerstvě svobodné Židy léčka: co takhle převzít některé modely chování těch před námi? Vždyť tak důvěrně připomínají to, co naši dědové znali z totalitního Egypta! Tvrdá ruka jednoho šamana, který všechno ví a ostatní jdou jako stádo! Teze typu: Kdo nejde s námi jde proti nám! Když se kácí les, lítají třísky! Nebylo by budování země rychlejší, průhlednější, jasnější, než všechny ty obtížné ohledy na bližní, na konsensus ostatních, všechna ta sociální starostlivost, ohleduplnost, dodržování zákonů a všechna ta další obtížná zdržování, ke kterým nás vede Hospodin?

Jak se to zdá lákavé. Bůh, kterého nikdy nikdo neviděl, Bůh, který chce takové otravné věci jako abychom milovali svého bližního, odpouštěli si, rozdávali své přebytky, Bůh, který vyžaduje nejen naši víru, ale také důvěru a lásku k druhým lidem a spravedlnost a milosrdenství -- to je Bůh na houby! Co ho vyměnit za bohy těch před námi: za bohy totality, xenofobie, nenávisti, vzájemné řevnivosti, nesvobody, nespravedlnosti, bohy totalitní vlády a diktátu: vždyť je nám to bližší, připomíná to Egypt a jistě to tak vše půjde lépe! Už jsme netrpěliví, už by to chtělo nějakého zlatého býka! Jenže, četli jsme, to vše Bůh nenávidí jako ohavnost. Nelze, byť za účelem dosažení dobrých cílů ať již se jmenují ty cíle boží království, nebo prosperita, nebo trh, či národní zájmy, nebo cokoliv, nelze pro dobré cíle použít špatných prostředků. Do nebe se nedostaneme ďábelskými metodami. Proto Ježíš odmítá na poušti pokušení satanovo převzít absolutní moc. To vše je na pozadí biblického varování před modlami. Nikdy nejde v Bibli o věroučnou žárlivost, vždy jde o kvalitu života.

A ještě jedna důležitá věc: Ježíš varuje před podvodníky, kteří se budou legitimovat třeba i fungujícími zázraky. Hned za naším biblickým textem jsou tato slova: Kdyby povstal mezi vámi někdo, kdo by říkal "pojďme za jinými bohy a služme jim" a nabídl vám znamení nebo zázrak a to znamení či zázrak by se i dostavilo - přesto takového člověka neposlechnete. To vás jen zkouší Hospodin, váš Bůh, aby poznal, zda milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší.

Víra v Hospodina nepřináší vždy okamžitý úspěch. Náš Pán a Spasitel dokonce říká, že cesta božích dětí bývá často chudá a plná překážek. Modly, ať ty starověké, či ty moderní nabízejí často daleko víc a daleko rychleji. Hitlerův hospodářský zázrak ve třicátých letech například svedl mnohé. Modely chování převzaté z éry komunistických božstev se dnes mnohým lidem stávají léčkou: etatismus, sobectví, nepoctivost, krádež, obcházení zákonů, arogance, necitlivost, tvrdost....to vše se zdá velmi chytré a prospěšné v porovnání se zdlouhavou procedurou demokratického vedení země.

Je to však zkouška od Hospodina. Zkouška naší trpělivosti, naší víry. A to poslední: současná doba je přes všechnu dostupnost informací kupodivu i dobou renesance nejen model totalitních režimů, ale i model velmi starobylých, plných kouzel, pověr, čár, zázraků a znamení - bují všelijaké sekty, které kupodivu ohlupují a vtahují do sebe i velmi inteligentní lidi. Tyto modly, které se často dokonce zaštiťují biblickými pojmy nejsou snad zatím nebezpečné pro celou společnost, pokud se neuchýlí k terorismu, mohou však zničit a také často ničí jedince, člověka, který jim propadne. Setkali jsme se s takovýmito modlami asi už každý a každý jsem byl někdy lákán. I tady platí biblické: nebudeš míti jiného boha, mimo mne.

Amen