Vážený pane šéfredaktore Čulíku,

jmenuji se Jarmila Balážová a jsem novinářka na volné noze. Pracuji jako dramaturgyně České televize, redaktorka v rozhlase a navíc šéfredaktorka romského měsíčníku Romano voďi.

Britské listy čtu pravidelně, dnes jsem však byla velmi zklamaná uveřejněním článku Ondřeje Slačálka v té podobě, v jaké otištěn byl. Obsahuje totiž několik nepravdivých informací a jiné zatajuje. Především v souvislosti s nepřidělením dotace pro letošní rok, tj. rok 2004.

Autor článku tvrdí, že časopisu nebyla částka přidělena proto, že se v něm objevovaly kritické články, možná by stálo za to zeptat se někoho z členů komise, která o podpoře národnostních titulů rozhoduje (jsou v ní zastoupeny všechny menšiny, jež mají zastoupení i ve vladní Radě pro národnosti). Upozorňuji jen, že já nejsem členem této komise. Ti totiž nepřidělení dotace titulu odůvodňují zcela jinak. Navíc podpořili pro rok letošní částkou 1 000 000,- Kč projekt internetového rádia Rota, které provozuje stejné sdružení, které žádalo i na Amaro Gendalos, tedy sdružení Dženo.

Asi si logicky zdůvodníte, že pokud by se někdo skutečně tak obával názorů jmenované nevládní organizace, která byla vydavatelem titulu, a tudíž tím skutečným zodpovědným subjektem, sotva by podpořil nezanedbatelnou částkou jiný jeho projekt. A navíc, se ani v případě jiných národností z této částky nepodporují jen projekty jednoho slovenského, ukrajinského či jiného sdružení, nikdo by přece automaticky neměl mít jediný mandát na časopis, rádiové vysílání atd.

Dovolte mi poslední poznámku, je poněkud nezvyklé a nekritické k sobě samé, budu-li já vydávat titul, do nějž přispívám, jako revue romského národa, aniž bych se mohla o cokoliv (konkrétní argumenty, ohlasy, reakce, petice atd.) opřít. V této zemi vycházejí další tři romské tituly, ani jeden z nich nemá tu troufalost, označovat se za ten, který jediný skutečně zastupuje romské hnutí. Některým se líbí titul tento, jiným onen, v každém případě se však rozhodně nedá říci, že by samotní Romové byli s poslední koncepcí nepodpořeného titulu nadšeni. Možná by stálo za to se jich zeptat, oslovit je v nějakých anketách, diskusním fóru, podívat se na jiné stránky, kde se v diskusích na podobné téma vyjadřovali.

Děkuji za váš čas a doufám, že tuto reakci budete chápat jako pokus jedné ze čtenářek Britských listů, které v tomto případě vadí, jak se v některých článcích dle potřeby manipuluje s fakty.

Děkuji.

Děkuji, vydáme zítra.

JČ

Vážený pane Čulíku,

to je sice pěkné, ale myslela jsem, že třeba vyzvete k diskuzi členy výběrové komise a další zástupce menšin. E-mail jsem Vám poslala především proto, abych upozornila na neobjektivnost článku pana Slačálka a další aspekty, o nichž jste možná nevěděl. Pouhé vydání mé reakce bez vyjádření všech zmíněných stran mi připadá dost zbytečné.

S pozdravem

Vážená paní Balážová, sdělte prosím redakci Britských listů ony důvody, které vedly k neudělení grantu. Zkoušel jsem je najít, ale jaksi nejsou ve veřejné doméně dostupné. Pokud tvrdíte, že nejste členkou komise, pak vás prosím o poskytnutí relevantních informací včetně zdroje. Pokud budou v písemné podobě, tím lépe. Mne samotného by zajímaly - stejně jako manipulace s fakty.

Nicméně vám dávám zapravdu, k manipulaci s fakty ze strany pana Slačálka došlo. Bez vyjádření komisařů je ovšem publikace vašeho dopisu takříkajíc na vodě. Nicméně, publikován bude. Určitě... I s těmi fakty, ke kterým nakonec dojdeme.

Myslím, že jediným, komu ta fakta nebudou moc příjemná, bude pan Jařab a pan ministr Dostál.

PS: Nepracovala jste náhodou dříve také ve sdružení Dženo? A jak vy sama hodnotíte působení pana Poláka ve funkci šéfredaktora?

Díky za promptní odpověď.

Já opravdu nejsem v té komisi, důvody týkající se jakéhokoliv periodika znají přesně členové této komise. Zavoláte -li na Úřad vlády ve Vladislavově ulici, konkrétně Andreji Sulitkovi, dá vám jmenný seznam všech, kdo v komisi jsou, včetně spojení. To oni rozhodovali o všech projektech týkajících se minoritních tiskovin a také rozhlasových a televizních pořadů. Dříve jsem byla ve sdružení Dženo, pracovala jsem tam šest let a poté odešla. S upozorněním na neobjektivnost a manipulaci s fakty v mnou zmiňovaném článku to ale opravdu nesouvisí.

Jakuba Poláka znám dlouho a nebudu jeho práci hodnotit, ačkoliv on to udělal v tzv. nezávislé analýze měsíčníku Amaro Gendalos uveřejněné na stránkách sdružení Dženo, pod níž ovšem nepodepsal sebe, ale jisté centrum nezávislých studií, které když si dal člověk tu práci a dohledal kdože za tím centrem stojí, zjistil, že jde o sdružení, které Jakub Polák zakládal. To je prostě opravdu trochu podivné. Ovšem tuto věc jsem již dávno Jakubovi řekla osobně.

Jeho práce týkající se zastupování poškozených Romů při ras. motivovaných útocích si moc vážím, ale v souvislosti s časopisem Amaro Gendalos, nyní Zrcadlo Gendalos, prostě jen upozorňuji na úmyslné fabulace a minimálně zatajování určitých informací, stejně jako to, že je prostě neobjektivní, když někdo tvrdí o časopise, který šéfredaktoruje, že je revue romského národa, je to prostě troufalost. Musíte se nebo byste měli, to je samozřejmě na vás, ptát se těch,kterým jsou romská periodika, včetně tohoto již zaniklého, určena.

K mému otištění, já jsem sama přesvědčena o tom, že moje reakce není publikovatelná, byla to jen reakce čtenáře. Pokud budete chystat komplexnější materiál na toto téma, kde se dotážete mnoha stran, pak samozřejmě k vyjádřením ochotná jsem.

Věřím, že se Britské listy nespokojí s pouho pouhým otiskováním reakcí jednotlivých stran, které mohou pochopitelně zavánět i ukřivděním, snahou se zmedializovat za každou cenu, atd. Věřím, že si i informace, které vám píši já, pan Slačálek a kdokoliv jiný, chcete a budete ověřovat z vícero zdrojů.

Díky a hezký den.

Jarmila Balážová

Vážený pane Kotrbo!

Dovolím si jen stručně reagovat na diskusi, jež na stránkách Britských listů vypukla kolem časopisu Amaro Gendalos a dotačního řízení na národnostně menšinová periodika. Píšete, že k faktům nakonec dojdete a že "jediným, komu ta fakta nebudou moc příjemná, bude pan Jařab a pan ministr Dostál". Publikovali jste též příspěvek Ondřeje Slačálka, který píše: "Časopis, který se začal problémům Romů a Romek věnovat soustavně a šel k příčinám, se logicky dostal do střetu s mocnými - mimo jiné si dovolil kriticky reagovat na vládní Koncepci romské integrace a následně polemizovat s dosti osobní a nevěcnou reakcí vládního zmocněnce Jana Jařaba. A český stát kritiku netoleruje - a tak Amaro Gendalos jednoduše nedostalo životně potřebný grant ... Stávající mocní si zjevně myslí, že prostředky, které vybrali na daních, mohou rozdělovat podle toho, jestli si o nich někdo dovolí napsat písničku, která je nechválí."

Rád bych alespoň tušil, jaká fakta mi nebudou moc příjemná; a tomu, že jsem zařazen mezi "mocné", se musím opravdu smát. Pan Slačálek to dovozuje z jediné věci - z toho, že mne Jakub Polák ve svém periodiku napadal, a tudíž, jestliže pak nedostal dotaci, pak to muselo být přece způsobeno tím, že jsem se mu já pomstil. Konstrukce o tom, že jde o mou reakci na "kritiku", jsou pouze projekcí vlastního totalitního uvažování Jakuba Poláka do mne. (Překvapuje mne, že Ondřej Slačálek svého lídra v tomto směru tak nekriticky následuje.) Polák by se jistě pomstil za jakékoli skutečné či imaginární příkoří, protože se na stránkách Amaro Gendalos ani netajil tím, že jeho zcela smyšlené "zprávy" o mně (že mám konflikt s Výborem CERD, ačkoli nemám; že jsem zakázal pracovníkům své kanceláře výjezdy do terénu - nezakázal; že jsem zastáncem asimilace a odnárodnění Romů - nejsem) jsou cílenou mstou za to, že jsem nevyhověl jeho požadavku a nejmenoval do funkce ředitelky Rady pro záležitosti romské komunity jeho družku paní Janu Chalupovou. (Kdybych byl paní Chalupovou jmenoval, byl bych na stránkách Amaro Gendalos nepochybně chválen.)

Považuji za velmi trapné, jestliže anarchista využívá státní dotace na periodikum k tomu, aby se mstil za nejmenování své ženy vyšší státní úřednicí...

Proto jsem se - jednou jedinkrát - ohradil, a to v poměrně osobním tónu, který si myslím mohu dovolit, neboť znám Jakuba Poláka už 14 let a až do aférky s nejmenováním paní Chalupové ředitelkou jsem ho považoval za svého přítele. Polák reagoval tím, že věnoval celé další číslo nikoli "kritice", ale hloupým nadávkám na mou adresu, byl jsem označen za protiromského rasistu. A propos, za "kritiku" považuji polemiku - třeba ostrou - s tím, co někdo dělá, a s názory, které má, a ne smyšlené informace o událostech, které se nestaly, anebo nadávání někomu za politické postoje, které nemá.

Nevím, jak polemizovat např. s tvrzením, že připravuji cestu fašismu (což mi přisuzuje Slačálek - ovšem z jeho ideologického pohledu asi připravujeme cestu fašismu všichni, kdo nejsme anarchisté, redaktory Britských listů nevyjímaje).

V tom svém jediném ohrazení jsem však také reagoval na Polákovo hysterické telefonické obvinění, že mu "určitě seberu dotaci". Upozornil jsem ho, že nejsem jako on; že mne ani nenapadne se mu mstít; a že o dotacích vůbec nerozhoduji. Jestliže pan Slačálek bere vážně ostatní části mé reakce na Polákovy nesmysly, pak by měl brát vážně i toto mé sdělení. O dotaci pro Gendalos jsem ostatně ani já, ani Jarmila Balážová rozhodovat nemohl, neboť žádný z nás v komisi ministra Dostála neseděl. Domnívám se, že paní Balážové dluží Britské listy omluvu za to, že její jméno bylo vůbec uveřejněno v této souvislosti.

Jinak však mohu pana Slačálka i Jakuba Poláka ujistit, že kdybych v té komisi byl seděl, těžko bych mohl zvednout ruku pro to, aby Amaro Gendalos dotaci dostalo. A to jistě ne proto, že bych byl autoritářský "mocný", jenž netoleruje kritiku své osoby či vládní politiky - takové obvinění je absurdní a přinejmenším Jakub Polák mě zná natolik, že něčemu podobnému snad sám nemůže věřit.

Kdybych tam byl, hlasoval bych proti udělení dotace subjektu (Dženo), který - jak píše Týden v článku Romská výnosná s.r.o. - se soudí s jinou složkou státu, konferenčním centrem Štiřín, o částku několika set tisíc korun dluhu. (Zdůrazňuji, že to není vůbec myšleno jako výraz zaujatosti proti Dženu, ale jako použití elementární logiky, jíž se příčí, aby jedna složka státu dotovala projekt organizace, po níž druhá složka vymáhá splacení statisícového dluhu.)

Kdybych tam byl, asi těžko bych také mohl hlasovat pro udělení dotace časopisu, který jeho šéfredaktor používá jako státem placený prostředek k budování kultu své osobnosti a k šíření osobních urážek vůči kdekomu, zdaleka ne jen vůči mně (já jsem jako státní úředník vybaven značnou mírou odolnosti), ale i vůči nevládním aktivistům, kteří se mu tak či onak znelíbili.

Kdybych tam byl, asi bych nemohl hlasovat pro dotaci periodiku, jež sice nadává kdekomu, ale zato uveřejňuje reklamu té skupině podnikatelů, která podle zmíněného článku v Týdnu zpronevěřila 12 milionů korun na rekvalifikační kurzy i statisícové příspěvky romským obětem holocaustu. (Nad takovými skutky však dnešní anarchisté nos neohrnují, - jak vidno, Slačálek tento článek nezávislého investigativního novináře Karla Vrány v Týdnu označuje za "rozpoutání propagandistické kampaně" státem, který se touto cestou snaží odnárodnit Romy!)

Nicméně nebyl jsem v této komisi, a proto mám s osudem Polákova periodika společné jen to, že i mně - podobně jako desítkám jiných lidí - bylo na jeho stránkách nesmyslným a hloupým způsobem nadáváno. Byl bych proto rád, kdyby mě Britské listy propříště z těchto spekulací vynechaly.

S pozdravem

Jan Jařab

Vážený pane Kotrbo,

Na dotaci MK ČR národnostnímu tisku není právní nárok, je to soutěž jako každá jiná i v jiných grantovaných oblastech. Navrhoval bych diskutovat o pravidlech této soutěže o objektivitě a odborných schopností členů dotační komise.

Samozřejmě výběr členů komise je také diskutabilní. Jako nutnost pro další rozvoj národnostního tisku vidím srozumitelné definice, které tato soutěž ve svých pravidlech neobsahuje. Tato nesrozumitelnost je členy dotační komise podle svých potřeb využívána v prospěch třetích osob. Uvedl bych příklad nesrozumitelné definice: odpověď MK ČR na otázku, zda by nám odpovědný orgán ministerstva vysvětlil obsah sousloví "rámec národnostního tisku", použité v odmítnutí žádosti o grant na tiskovinu Amaro Gendalos státními úředníky.

Pan Jařab pro nás není přirozená ani formální autorita a nebudeme s jeho osobními a účelovými pohledy na daný problém polemizovat. Zdůrazňuji že jeho reakce nejsou důstojné zástupce místopředsedy vlády České republiky pro záležitosti lidských práv a menšin v naši zemi.

S pozdravem

Ivan Veselý