Ono není jablko, jako jablko, švestka jako švestka. I ten inženýr, který dlouhá léta žil v závětří a nestaral se o vývoj ve svém oboru, je po období asi tak 5 - 7 let zcela mimo svůj obor, vše je jinak, než tomu bylo za školních let. To je starším inženýrům mnohdy osudné, po 45 letech života bez doplňkového studia jsou už jenom do starého železa. Mladí absolventi jsou na tom lépe, mají ještě čerstvé, nezastaralé vědomosti ze školy, nedají-li si ale pozor, může být i jejich kariéra po nějakých 5 - 7 letech u konce. Z požadavků německých zaměstnavatelů vyplývá, že zejména dobrá známka na vysvědčení, nejméně rok v zahraničí, prokazatelně kreativní závěrečná práce jsou nejlepším doporučením žadatele.

Dalšími body pro žadatele je například schopnost vyjadřování, kdo nedokáže napsat přehlednou a srozumitelnou zprávu o své činnosti, má slabé šance. Totéž platí i o schopnosti přednést na dané téma před veřejností slušně uspořádanou a poutavou přednášku.

Pro Němce je zcela samozřejmá znalost angličtiny slovem i písmem, perfektní znalost, nabytá především pobytem v anglosaských zemích, je důležitým plusem. Další jazyky zvyšují šance velmi podstatně.

Další velmi výhodná kvalifikace je dodatečná znalost ekonomie, zejména organizace práce, organizace průmyslové výroby a logistiky, schopnost přiřadit náklady ke kladům možného řešení, neboť výroba stojí a padá s optimalizací nákladů a kvality výrobku.

To je soubor těch nejdůležitějších bodů, o kterých by se žadatel o jakékoliv místo měl bezpodmínečně vyjádřit. Dobří žadatelé nebudou mít se zaměstnáním v Německu problém, každoročně chybí kolem 6000- 7000 kvalifikovaných uchazečů o inženýrské pozice. Nepochybně se budou neobsazená místa doplňovat kvalifikovanými absolventy z nových zemí EU, tedy i ČR.

V celkové souvislosti bych poukázal na jeden z největších problémů českého školství, výchova k tvořivosti. Já osobně jsem měl v mém životě štěstí, že jsem narazil na klasického českého kantora, Václava Petrovického, odborného učitele fyziky a chemie v Jihlavě, který dokázal uchvátit desítky žáků pro svůj obor. Určitě za to nebyl zaplacen navíc, ale po škole nás několik nadšenců zůstávalo ve fyzikálním kabinetu a vyráběli pod jeho vedením pomůcky pro experimenty v následujících hodinách výuky.

Mnohdy jsme museli experimentovat, protože jsme materiál, předepsaný v návodu, nemohli sehnat (psal se rok 1956) a to nás naučilo tvořivosti. Tahle vlastnost nás provázela celý život, nic není nemožné, vše se dá nějak řešit, jen musíme probrat všechny nám přístupné možnosti a tu správnou volit.

Máte-li za úkol, namalovat strom, většina z nás namaluje strom, jak ho sám viděl. Vyšší stupeň úkolu by bylo, namalovat strom, jak by mohl být, namáhat fantazii a představivost a to je přesně to, co našemu školství ještě dlouho chybí, i když výjimky jsou možné. To je totiž ta základna, z které vznikaly ty "zlaté české ručičky".

Doufám, že jsem to teď dostatečně srozumitelně vyjádřil, ve škole neznásilňujeme a neomezujeme ducha našich školáků, nýbrž mu pomáháme k rozletu, k neobvyklým a netradičním myšlenkám, k pokud možno širokému obzoru, sepětí vědy a umění k novým výškám. Školák, který ovládá nejméně jeden hudební nástroj stejně jako svůj počítač, poslouchá moderní muziku stejně rád, jako si zazpívá tradiční národní píseň u táboráku, rád si zahraje fotbal nebo zajezdí na lyžích, čte všechno, co se mu dostane do ruky, ten je nadějí národa.

Politika je něco, čemu začne rozumět jako otec mladé rodiny, nejdříve se ale musí naučit žít! A k životu patří i profese, znalost toho, co denně dělá a neustálé zdokonalování se ve svém povolání. Je to podstata jeho sebevědomí, kdo ví, že je opravdu dobrý, nepodlehne tak lehko nějakým našeptávačům.

Koneckonců, naše politika čeká netrpělivě na příliv mladých lidí, kteří se ve svém povolání dokázali prosadit, aby nahradili nouzové osazenstvo současného českého parlamentu a senátu, už je nejvyšší čas! Nemíním tím tuneláře, čachráře nebo spekulanty, těch tu bylo už moc, nýbrž mladé ženy a muže, kteří tvoří hodnoty!!