Hanson a jiní výrobci robotů věří ideji, že tzv. "sociální roboti" budou jednoho dne plnit paletu různých funkci: učitelka, společnice, ostraha objektu. Ale měli by roboti vypadat jako člověk?

Hanson, který pracoval jako návrhář, sochař a vývojář robotiky pro Walt Disney Imagineering, Universal Studios a MTV, se domnívá, že přesný lidský vzhled je nutný, jestliže lidé mají s roboty komunikovat.

Jako jeho úvodní projekt Hanson vymodeloval Hertz, podobající se obličejem jeho přítelkyni. Obličej má pokrytý špičkovým polymerem, který Hanson vynalezl a nazval "Frubber'' a který se podobá lidské kůži. Tvář je vyplněna malými elektronickými motory, a tak se Hertz může usmívat, mračit nebo vraštit čelo.

Nyní je obličej Hertz připevněn k dřevěné stoličce, jejím "odhmotnělým" mozkem je notebook. Nemá žádné ruce, nohy nebo tělo, ačkoli i to Hanson plánuje. Hertziny oči mají vestavěné videokamery, umožňující hledět na vaši tvář a sledovat vás, pokud se nepohybujete příliš rychle nebo mimo její omezené zorné pole. Toto a limitovaná řečová dovednost jsou limitem rozsahu Hertziných schopností. Přes zárodečný stav práce, Hanson trvá na tom, že jeho dílo k něčemu je. ''Většina lidí, tvořící sociální roboty věří, že jejich lidské tváře nebudou komunikující osoby stressovat a rušit,'' tvrdí Hanson. Většina expertů mu ale odporuje. Citují jeden z principů sociální robotiky, takzvanou teorii ''Uncanny Valley'' (Údolí záhad).

Formuloval ji průkopník japonské robotiky Masahiro Mori, a jde o toto: lidé mají pozitivní psychologickou reakci vůči robotům, kteří vypadají pouze poněkud jako lidé. Ale jestliže robot vypadá až velmi realisticky, ale ne naprosto dokonale přirozeně - má zvláštní úsměv, nebo nemrká, lidé reagují zmateně, namísto toho, aby je takový obličej uklidnil.

''Zažili jsme, že testovaní lidé rychle ztratili původní nedostatek nedůvěry, potřebné k interakci s těmito výtvory, jakmile s nimi začnou navzájem komunikovat po určitou dobu, protože umělá inteligence prozatím není schopná produkovat lidskou úroveň prostředí,'' tvrdí Reid Simmons, výzkumný pracovník Carnegie Mellon University's Robotics Institute. ''Já věřím, že tento problém by byl vyřešen tím, že bychom měli více lidsky vypadajícího robota.''

Vědecko-fantastická literatura má zažité jiné přístupy k robotům . V ''Star Wars' byl blikající, vrčící a pípající R2-D2 byl dostatečně "šrotovitý" stroj , přitom se široký rozsahem lidských citů, včetně strachu a vzrušení. I ve 'Star Trek: Next Generation' byl robot nápadně lidský, ale citově bezradný. A ve filmu z roku 2001 ''Umělá Artificial Intelligence: AI" robotický chlapec David Swinton toužil stát se skutečným člověkem, aby jej jeho lidská matka milovala.

Současní výrobci robotů berou Moriovu teorii v úvahu. Robot firmy Sony QRIO vypadá jako mladý chlapec ve skafandru, ale vědci ze Sony výztvrdí, že nechtěli dělat robota příliš podobného člověku. ''Jestliže je design robota příliš blízký k lidskému tvaru, v jisté chvíli se vám to stane příliš nepříjemné,'' tvrdí Toshitada Doi, představitel Sony's Intelligent Dynamics Research Institute na www stránce SONY.

Kismet, produkt Massachusetts Institute of Technology's Humanoid Robotics Group, má zveličená, ochmýřená obočí, velké modré oči a svislé uši, ale jeho tvář je většinou kov a plast. Vynálezce a spisovatel Ray Kurzweil se domnívá, že Hansonova práce je významná, protože realistické obličejové pohyby budeou hrát důležitou roli v budoucích reakcích lidí na androidy. Nejprve, nicméně, se roboti budou muset stát významně inteligentnější, schopni sledovat výrazy v tvářích lidí, se kterými se setkají. Kurzweil odhaduje, že začneme vidět tuto lidskou úroveň umělé inteligence asi v roce 2030. Věří, že do toho okamžiku méně realistický robot bude více úspěšný.

''Jestliže robot má tvář, která není lidská, pak my jsme ochotni více přijímat ne-lidské chování, stejně jako u zvířat . Pod lidskou tváří očekáváme lidskou inteligenci a její nedostatek u robota vystupuje nápadně do kontrastu, když vypadá nápadně lidsky. Toto vytváří dojem člověka s poškozenou inteligencí, který může působit na někoho rušivě.'' v současnosti Hanson dokončuje semestr a disertační práci na University of Texas-Dallas, a tak se může "vrtat" ve své hračce - Hertz, jejíž vývoj finacoval převážně ze studentských půjček.

Minulé léto Hanson založil společnost Human Emulation Robotics s nadějemi na získání zahraničního kapitálu. ''Toto je pouze první krok,'' říká. ''Hertz sice nyní vypadá jako netvor, protože má oddělenou hlavu. Ale jakmile si na ni dostatečně zvyknete, pak už vám to nevadí. Já jsem nechtěl dokázat, že to přesto neruší sociální interakci, já jsem naopak ukázal, že vás to uchvátí.''

zdroj: Matt Slagle, Associated Press, publikováno v Athens Banner-Herald 7. 2. 2004

Neurálním sítím, Q-learningu a komunikaci s humanoidními roboty se věnuje práce Advances in NeuralInformation Processing Systems No. 4, J.E. Moody, Stephen Jose Hanson and R. P. Lippmann, eds. Morgan Kauffmann Publishers, San Mateo CA, 1992 citující práci Krogh, Anderse, and John Hertz, "A simple Weight Decay Can Improve Generalization" , Niels Bohr Institute, Copenhagen, Denmark, Computer and Information Sciences, Univ. of California Santa Cruz,CA 95064, 1995. či v práci Stephen Jose Hanson, Jack D. Cowan, C. Lee Giles (Eds.): Advances in Neural Information Processing Systems 5, [NIPS Conference, Denver, Colorado, USA, November 30 - December 3, 1992]. Morgan Kaufmann 1993, ISBN 1-55860-274-7 .

Další informace ZDE