Milan Horáček, který v roce 1968 emigroval do Německa, s Rudi Dutschkem spoluzakládal německé Zelené, patřil k opoziční skupině kolem exilových Listů Jiřího Pelikána, poslancoval v německém Spolkovém sněmu a je členem i české SZ, v dopise uvádí:

Zmiňuje, že k oživení zelených idejí v Česku došlo také díky úspěchům zahraničních zelených. Představou spolupředsedy evropské parlamentní frakce zelených Daniela Cohn-Bendita byla podle Horáčka evropská kandidátní listina SZ otevřená nevládním organizacím od ekologických po lidskoprávní. Milan Horáček píše pozitivně o počátku reformy SZ, která se projevila na sjezdu v dubnu 2003 v Brně. Další vývoj v SZ však už kritizuje:

Na adresu současného předsedy SZ Horáček dodává:

Zmiňuje též, že lídrem kandidátky byl zvolen Jakub Patočka, republiková rada SZ odsunula vládního zmocněnce pro lidská práva Jana Jařaba, bývalou náměstkyni ministra životního prostředí Evu Tylovou a že kandidaturu na takovéto listině tudíž odmítla protitemelínská aktivistka z Jihočeských matek Dana Kuchtová, bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal i novinář Petr Uhl.

Tak seznamuje se situací Horáček, který jde do "evropských" voleb na listině německých Zelených.

Svoje hodnocení uzavírá tím, že mu praktiky Patočky a Beránka věrně připomínají opakování sektářských začátků při ustavování Zelených v Německu, jmenovitě některé frankfurtské fundamentalisty či Komunistický svaz Sever. Česko-německý zelený Horáček ještě dodává:

Horáček však není jediný, kdo současné mesianistické a sektářské praktiky v SZ odmítá. Mezi asi padesátkou opozičníků, usilující o větší otevřenost vůči ekoiniciativám a o demokracii ve straně, patří z "lidskoprávní" a "zelené" občanské sféry též Jan Wünsch, Ivan Dejmal, Petr Uhl, Jiří Guth, Ondřej Liška, Karel Jech, do SZ vstupující aktivista Nezávislého sociálně-ekologického hnutí (Nesehnutí) Milan Daniel aj. Za připomínku stojí, že za Jana Jařaba, kandidujícího proti Jakubu Patočkovi, se postavil i sociolog Jan Keller či ředitel Hnutí Duha a aktivista Nesehnutí Martin Ander.

Mezi nespokojenci se mj. diskutuje o změně vedení a kandidátky do EP, případně o podpoře druhé kandidátky pod názvem Strana pro otevřenou společnost - Zelená a občanská alternativa. Ta je seskupena kolem aktivistky Zeleného kruhu Evy Tylové a olomouckého ekologa a akademika Pavla Nováčka, hodlá zaangažovat především mladé lidi (z toho polovinu žen) a v předvolebních debatách ji podpoří mj. sociolog Jan Keller. Mezi rebelujícími členy Strany zelených včetně autora tohoto textu má větší sympatie, protože není zatížena sektářstvím a autoritářstvím.

Autor, Pavel Pečínka, je doktorandem na katedře politologie v Brně a členem Strany zelených, v níž ani do budoucna nehodlá usilovat o žádné funkce či finanční prostředky.

*) Blíže o způsobu, jakým Jan Beránek sestavil část republikové rady Strany zelených, která zvolila Jakuba Patočku do čela evropské kandidátky, pojednává článek V předvečer temnězelené exekuce. Je dostupný v internetových novinách Neviditelný pes z 13. ledna 2004 či v rubrice Fórum Ekolistu.