|
30. 1. 2004
Koncesionářské poplatkyOmyly společné domácnosti a co je trvalé bydlištěJe však naprosto nesprávné vyvodit z tohoto, byť jen návrhu, že by měl platit každý člen domácnosti, nebo že bychom chtěli zatěžovat občany další administrativní činností. Ze zákona bude plátcem každý nad 18 let věku, ale poplatek se bude platit za domácnost podle místa trvalého bydliště. Toto ustanovení zákona je především zjednodušením pro kontrolní orgány. Prokáže-li se náhodně kontrolovaný subjekt, že má trvalé bydliště shodné s osobou, která už je evidováným plátcem poplatku, samozřejmě po něm nikdo nebude vyžadovat duplicitní platbu. Kateřina Dostálová v rozhovoru pro Virtually Ať žije minimalizace administrativy... Je vidět, že jsem iniciativu poslance Plevy chválil předčasně. Kateřina Dostálová nemá odvahu, kterou bych čekal od členky strany, odvolávající se na odkaz Margaret Thatcherové. Nemá odvahu minimalizovat úsilí státu vybrat poplatek za službu veřejnosti a říci: Ano , i konzervativní strana si dovoluje po vás chtít DAŇ. A to daň z hlavy. Daň z vašeho občanství. |
|
I konzervativní strana má zájem na udržení veřejného statku a nutí vás všechny, abyste si uvědomili, že jste ona veřejnost. Místo toho se i Plevova novela přes nakročení správným směrem neustále myšlenkově vrací k nesmyslným právním pojmům "domácnost", "přijímač" jako technické zařízení, a omezuje celkovou sumu na stávající množství. Média veřejné služby ale budou plnit v blízké budoucnosti úkoly, jejichž režie vzroste řádově. Právo nezná většinou pojem domácnost, neb je neurčitý a neprokazatelný - závisí pouze na čestném prohlášení. Pro někoho však čest má menší cenu, než stovka za koncesionářský poplatek. Dnes domácnost je a zítra nebude. Nebo naopak. Řídí se domácnost tím, že někde mám kartáček na zuby, slipy či že tam nakoupím ráno rohlíky? Stejně tak trvalé bydliště je pojem netotožný s pojmem domácnost. Trvalé bydliště mohu mít u manželky, bydlet a splečnou domácnost vést ale mohu už dávno u milenky - do té doby, než si najdu domácnost jinou... Je vidět, že Kateřina Dostálová žije usedlým, cnostným a ryze konzervativním způsobem života. Je ale vzhledem ke statistice v menšině. Správný a jedině možný princip je PERSONÁLNÍ - voličský, případně v kombinaci s příjmovou diferenciací podnikatelských subjektů. Koncesionářský poplatek by měl platit každý občan ČR, v roce následujícím po dovršení 18 let, který je plátcem některé z daní - ze závislé činnosti (daně ze mzdy) či daně z příjmu z nezávislé činnosti a také by jej měla platit každá právnická osoba, podávající ktreékoliv přiznání k dani z příjmu právnických osob. Platit bude za možnost příjmu obsahu vysílání médií veřejné služby jakýmkoliv způsobem a jakoukoliv technologií. Poplatek by pak byl vybírán státem prostřednictvím pověřených orgánů (finančních úřadů) v souběhu s platbami příslušných daní. Dle této logiky je chápán koncesionářský poplatek jako zvláštní, na třetí subjekt dedikovaná daň z hlavy. Daň by vybírala na zvláštní konto u ČNB ve prospěch médií veřejné služby bez manipulačních či správních poplatků. Úročena by byla běžnými úroky ČNB. Osvobozen od platby by měl být každý příjemce sociálních dávek a invalidního či starobního důchodu, který nemá jiné příjmy než tyto dávky. Rozhodné období pro platbu této daně by byl jeden kalendářní měsíc. Mělůo by být možno platit zálohovou platbou za delší období. Výše poplatku by se stanovovala dle míry inflace za rok předcházející a tuto inflaci by kopírovala skokem. Fyzické osoby podnikající dle živnostenského zákona by platily poplatek stejný jako občan, právnické osoby podnikající dle obchodního zákoníku či zvláštních právních předpisů - neplátci DPH pak dle počtu provozoven v rozhodném období. Právnické osoby a všichni plátci DPH by měli platit ve výši 5 násobku základního poplatku dle počtu provozoven v rozhodném období. Cílem není přeci uškrtit příjmy médií veřejné služby na stávající výši, ale dát těmto médiím možnost omezit příjmy z reklamy (v celkové výši přibližně 1,5 mld. Kč) až do té míry, že by bylo možné v určitou chvíli realizovat veřejnou službu bez reklamy. Což znamená, že příjmy z poplatku by musely pokrýt stávající příjem z reklamy v plném rozsahu a umožňovat tak dlouhodobější finanční plánování. Pokud by měla televize či rozhlas možnost dalšího výdělku vydavatelskou a nakladatelskou činností, prodejem práv a pronájmem nemovitostí či dočasně nevyužitého majetku, byly by to dostatečné stimuly pro její nadstandardní potřeby i do budoucna. Pokud by navíc mohla pronajmout určitou nevyužitou část frekvencí komerčním subjektům - tím mám na mysli frekvence dlouhých či středních vln pro vysílání DRM, či provozování dopravního vysílání či vysílání do zahraničí způsobem odpovídajícím dnešnímu vysílání ČRo 7, pak by měla média veřejné služby možnosti rozvoje omezeny pouze iniciativou nápaditostí a manažerským umem. Racionalita propojení ČT, ČRo a případně i ČTK by dostala nový impuls a byli by to určitě sami manažeři těchto médií, kteří by do parlamentu přišli s požadavkem na svou fůzi. Protože omezit fixní náklady lze i jinak, než jen propouštěním a "outsourcingem". Rybníčkovská cesta vede do smrti z povyživení, nikoliv k evropské kvalitě. |
