Demokracie -- systém bez odpovědnosti

Systém s pravidelnými volbami umožňuje střídání dvou politických skupin, v ČR jsou parlamentní volby každé čtyři roky. Naše novodobé zkušenosti po roce 1989 nám ukazují, že každá vláda připisuje neúspěchy vládě předchozí, zatímco za případné úspěchy je naopak odpovědná právě ona. V ČR vládla 8 dlouhých let ODS (1992-2000), během této doby se nastavily mnohé parametry "občanské" společnosti na neuvěřitelné plýtvání. Bylo to možné proto, že státní rozpočet byl neustále dotován mnoha miliardami korun z výprodeje "národního" majetku.

Nelze se dnes divit, že státní rozpočet by měl mít v roce 2006 deficit až okolo 1 000 000 000 000 korun (zdroj: soc dem. ministr financí Sobotka). Toto číslo není imaginární, bude znamenat zcela konkrétní částku: dluh 100 000 korun na jednoho občana včetně důchodců i kojenců. A z tohoto "státního" dluhu se v každém případě musejí zaplatit dluhy. Pro rodiny, jejichž roční příjem je přes půl milionu korun nemusí nějakých 6000 korun ročních úroků na osobu nic znamenat, pro rodiny chudé -- a třeba se dvěma dětmi - je však částka 24 000 korun ztráta velmi značná.

Existuje v naší zemi někdo odpovědný, kdo vnímá REÁLNĚ situaci?

Myslím, že výše uvedená čísla jsou doslova hrozivá a tímto prosím všechny odborníky z ekonomie, politiky či finančních kruhů, aby se snažili tomuto vývoji zabránit. Není možné spoléhat na to, že trendy se budou zlepšovat. Na co přesně spoléháme? Pokud míru zadlužování nejsme schopni zastavit dnes, jak se nám to může podařit za pár let, když budeme na úrocích platit víc a situace tedy bude ještě horší? Copak třeba 40 mld. nebo 60 mld. korun úroků způsobí, že bude jaksi líp?

Za všechno může někdo jiný

Je pravděpodobné, že další volby v roce 2004 vyhraje ODS. Zcela jistě budou noví politici ZASE tvrdit, že vše je vina dnes vládnoucí Sociální demokracie a jejího předsedy V. Špidly. Tedy největší výhoda, kterou demokracie snad i má (tedy, že vlády se střídají podle občanských preferencí v okamžiku voleb) znamená, že mnoho věcí je naprosto neprůhledných a především: NIKDO ZA NIC NEMŮŽE, vše se děje jaksi samo. V monarchii je tomu jinak: za vše je odpovědný ten, kdo stojí v jejím čele.

Ještě k televizní parlamentní kampani v roce 2000

Pokud si vzpomínáte, tak v diskusních pořadech byli přítomni POKAŽDÉ dva zástupci současných politických stran, tedy těch stran, které už bez tak všichni viděli každý den v TV. Ostatní malé strany musely o místo před TV kamerou losovat. Toto je pouze jeden z důkazů, že v ČR úplná demokracie není, systém je nastaven samosvorně tak, že udržuje u moci ty skupiny, které tam již jsou. Podobně, jako je společným zájmem např. telekomunikačních firem držet ceny spojení vysoko (kdyby jedna snížila ceny, další dvě by ji musely brzy následovat a všechny budou společně tratit), je i společným zájmem politiků u moci se navzájem podržet. Nejhorší by pro ně bylo, kdyby je VŠECHNY vystřídaly zcela nové tváře. A přitom i v menších stranách je řada významných osobností a mnohé by jistě vyrostly časem...

Proč píšu tento text

Možná nechápete, proč autor tohoto textu si takto anonymně (a zdarma) stěžuje "do novin". Je to ale prosté -- pociťuji silné obavy z budoucnosti. Když sleduji vývoj v ČR, když velmi pozorně aproximuji domácí i světové trendy (dluh, porodnost, zásoby surovin) nevidím ono pověstné světlo na konci tunelu. A podobně jako nikdo nevěří, že vlastně doopravdy zemře (jistě to nenapadlo ani čtyři mladé lidi, kteří cizí vinou přišli o život v autě včera ráno u nás v Samotiškách), tak podobně ani naše moderní civilizace vlastně nevěří, že by ji mohl potkat osud bájné Atlantidy nebo třeba mocného Kartága... Všichni máme představu, že naše technická civilizace se prostě musí vyvíjet dál a dál. Nemusí.