22. 1. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 1. 2004

O politické legitimaci útoku a okupační moci

Sbohem, právo

Hannover

Když se v listopadu léta Páně 1989 začalo v Československu na náměstích cinkat klíči byli jsme přesvědčeni o tom, že se "zvoní" na počátek nové doby. Věřili jsme plamennému ujišťování tehdejších sametových protagonistů o tom, že 'nebudou jako oni`, aniž bychom položili otázku -- sobě i jim -- na co se toto "logo" vlastně vztahuje.

Průběh dalších let vyvolal nejprve podiv, potom skepsi, nyní se zdá být ve věci jasno: s morálkou v politice to nevypadá nijak růžově, "privatizace" státního majetku si vskutku zasloužila svůj název a právo, ten zpočátku tak opěvovaný nosný trám demokratického státu, se podle potřeby mění v ohebný prut.

Půl roku poté co jsme se stali neoficiálním členem "koalice ochotných" a obešli tak mezinárodní právo, zažil parlament ČR debatu o vyslání našich vojáků do Iráku. Ta skončila úspěchem vlády, dlužno dodat že díky podpoře ODS. A tak zbývá zamyslet se nad tím, co bude těch 150 českých hochů v mundůru znamenat pro Irák a co pro nás samotné.

I nepříliš vojensky kovanému občanovi musí být jasné, že se jedná především o symbolický čin. V praxi ani tak nejde o účinnou pomoc v terénu, na to je jednotka příliš malá, nýbrž o dodatečnou politickou legitimaci útoku na tuto zemi a následného setrvávání okupační moci. Válečná operace byla ovšem jasným porušením mezinárodního práva a navíc celkový vývoj jen potvrzuje, že Američané a jejich spojenci nejsou v Iráku vítáni. Toto je reálná situace, ve které se Česko po jejich boku angažuje.

Pravděpodobně má náš minikontingent za úkol zajistit u Američanů vstupenku českým firmám. Jakési symbolické zařazení do fronty na odpadky, které americké firmy přenechají jiným -- odrobinky z plánované miliardové hostiny jako nutná odměna císaře za politickou podporu vazala. Jak plané mohou ovšem takové naděje být ukázal hospodářský debakl britských firem při rozdělování kuvajtských zakázek v letech 91/92: Velký bratr jim tehdy přiřknul pouhá 4%.

A tak je docela možné, že místo tučných iráckých prebend skutečně zbude pouze otázka co tento krok znamená pro naše právní vědomí. Domyslíme-li rozhodnutí Sněmovny i Senátu až do samého konce, potom dostane odpověď na ni nadmíru trpkou příchuť.

Jedno ze zásadních pravidel demokracie, možná to nejdůležitější, praví, že právo nepodléhá politice, nýbrž tvoří její kompetenční rámec. Jinými slovy -- politická moc musí respektovat platné právo. To není samozřejmě neměnné a již vůbec ne věčné, nicméně to, co demokracii odlišuje -- respektive mělo by odlišovat -- od diktát všech barev a všeho druhu je zásada, že platný právní řád se dá prostřednictvím politické vůle většiny či v rámci dosaženého konsenzu změnit, nikoliv však obcházet nebo polibosti zavrhnout či naopak uplatnit. Bez respektování závaznosti platného práva, ať již národního či mezinárodního, není demokracie.

A tak by nám všem mělo zamrazit v zádech, když se zamyslíme nad tím, že proti vyslání vojáků hlasovali v Poslanecké sněmovně jen komunisté, tři lidovci a čtyři sociální demokraté. A je až neuvěřitelné, že poslanec Sněmovny -- o Senátu, "pojistce" české demokracie, raději ani nemluvit -- který právní aspekt zdůraznil a řekl, že pokud byla válka protiprávní, musí tím logicky být i následná okupace i účast na ní, vyvolal největší negativní ohlas. Je otázkou, zda poslanci KSČM hlasovali proti z důvodu, který uvedl poslanec Koudelka a nebo zda byli prostě "v opozici". Skutečnost, že drtivá většina poslanců, kteří se považují za budovatele právního státu, je schopna právo takovýmto způsobem ignorovat, je napováženou. V konečném resumé jde o to, zda máme úmysl demokracii praktikovat či si na ni hrát. V této zkoušce obstáli jednotlivci, Parlament jako celek nikoliv.

Zdroj: 4D

                 
Obsah vydání       22. 1. 2004
22. 1. 2004 Případ dr. Kellyho: BBC udělala chyby, ale britská vláda zneužila výzvědné informace k politickým cílům
22. 1. 2004 BBC ve vysílání kritizovala svého generálního ředitele
22. 1. 2004 Ariela Šarona ohrožuje korupční skandál
22. 1. 2004 Služby všeobecného záujmu Brigita  Schmögnerová
22. 1. 2004 ČRo 6 a česká sekce BBC: Kvalitní rozhlasové stanice by měly navzájem spolupracovat Jan  Čulík
20. 1. 2004 Smrt Davida Kellyho: 48% Britů zastává názor, že Blair lhal
22. 1. 2004 Británia chce "ostať v hre"
22. 1. 2004 Európska obranná stratégia by mala presadzovať demokraciu
22. 1. 2004 Co všechno je kulturním dědictvím Evropy? Miroslav Václav Steiner
22. 1. 2004 Dve Európy Radovan  Geist
22. 1. 2004 Mubarak: vztahy Egypta s Libyí jsou opět silné
22. 1. 2004 Líbí se mi multietnická tolerance v USA Ester  Crall
22. 1. 2004 Raghu Rai "Éxposure" Miloš W. Mlčoch
22. 1. 2004 Revolúcia elít Ryszard  Bugaj
22. 1. 2004 Kolobeh elít Martina  Nemethová
22. 1. 2004 Telo abecedy Christina von Braun
22. 1. 2004 Rok Zelené opice v Číně a Japonsku
21. 1. 2004 Čína chystá novelizáciu ústavy Adrian Peter Pressburg
22. 1. 2004 Prerásť cez vlastnú minulosť Adam  Bžoch
22. 1. 2004 Budú na Slovensku predčasné voľby? Martin  Svatuška
22. 1. 2004 Zasnežilo, lenže sa topí Miloslava  Kodoňová
22. 1. 2004 Slovensko: Skončí Lexa za mrežami? Peter  Tokár
22. 1. 2004 Sbohem, právo Petr  Schnur
21. 1. 2004 Finanční dary na nový server Britských listů
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
31. 12. 2003 Hospodaření OSBL za prosinec 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech