Poslanci zasedali. To je zpráva. Vše ostatní už je komentář, protože nelze bez uzardění či sprostých slov říkat, že volení zástupci občanů se nedokáží na pracovní schůzce pracovní skupiny Stálé komise pro sdělovací prostředky dohodnout na elementárních zásadách fungování jedné z oblastí veřejných služeb. Což je prioritní oblast, kvůli které jsme je jako občané zvolili. Ne proto, aby prosazovali zájmy jednotlivých skupin či privátních firem, ale aby hájili zájmy občanů, svých voličů. Schůzka zástupců všech pěti stran zastoupených ve sněmovně nepřinesla jednoduchou odpověď na jednoduchou otázku, zda poslanci v únoru zvýší televizní poplatky a sloučí média do konkurenceschpnějšího celku. Čili poslanci nevědí nebo nechtějí vědět, zda Česká televize je nebo není veřejnou službou. Poslanci ani neví, proč jsme vstupovali do Evropské unie... I když se zástupci lidu rozhodli, že stanovisko o médiích veřejné služby dají vědět do konce února spolu s rozhodnutím o jejich koncepčním rozvoji a podobě jednosložkového financování. To je nutné pro možnost pokračování v přípravě zákonů, klíčových pro nekolizní udělení licencí a rozběh digitálního vysílání. Je 16. ledna.

Otázka veřejnosti nebo soukromosti mediální služby vyplyne nejlépe z argumentů, které jednotliví zástupci veřejnosti ve vzácně shodné neshodě (poslanec Skopal a ministr Dostál) hrají jako hru na dva vyšetřovatele. Jeden je hodný a druhý zlý. Pro třetího tudíž není místo. Ale Česká televize není a neměla by být chytrá horákyně - nemůže být napůl s holým zadkem a napůl v necudném rouše prodejné nevěstky.

Požadavek ODS na prokázání "záruky" efektivity hospodaření je stejně nereálný, jak je nereálný koncept patnáctiprocentní "rovné daně", která každou nerovnost jen umocní a kterou poslanci ODS nazvali Modrá šance. Modrou šancí pro Českou televizi by bylo, kdyby se privatizovala či zkriplila své vysílání tak, jako se stalo na Slovensku při průjmové léčbě Rybníčkem.

Anorexie není jen povahový rys pravicového pojetí veřejnoprávní budoucnosti i budoucnosti "štíhlého" státu, ale nebezpečná a někdy i smrtelná nemoc. Utahování opasků nikdy nepostihne tlusté, vždy pouze hubené. Česká televize nemůže přestat pracovat, ale musí ukázat, že tlaku se nepodléhá krvácením těch nejvíce "veřejnoprávních" pořadů, ale těch nejméně sloužících a přitom nejdražších. Hubnutí prospěje Vachler Art Company a dalším, kteří jen reflektují bulvární chápání užitečnosti neužitečných osob pro společnost. I bez Banánových rybiček přežije veřejná služba v České televizi stejně, jako přežila bez Přemka Podlahy. Schopnost koncepčního rozhodování prokázala Janečkova Česká televize už jen tím, že tvrdohlavě trvá na právu provozovat vlastní multiplex a narozdíl od Kasíkova váhavého Českého rozhlasu už podala žádosti o licence . Český rozhlas by měl a mohl udělat totéž. Protože váhání pomůže možná vyhnout se hluboké vodě, ve které plavec musí prokázat, že umí tempa, neprospěje ale rychlosti dosažení cíle, ke kterému má doplavat. Pouze vlastnictví frekvence médiím veřejné služby umožní nerušený rozvoj po nejbližších deset let a umožní jim mít trvalý a valorizovaný příjem z doplňkových a datových služeb. Umožní výhodu rovného souboje se světem nadnárodních privátních mediálních koncernů. Protože jen vlastní multiplex jim umožní jistotu v plánování matice regionálního vysílání, stejně jako rozběh zpravodajského kanálu ČT 3 a kulturní ČT 4, které by mohlo být jinak ohroženo. A jen blokace čtyř plošných programů ve vlastním multiplexu umožní médiím veřejné služby zachovat si přirozený podíl na vysílání a nedopustit změnu současného poměru počtu televizních stanic z 2:2 na 6:2. Protože pokud umím počítat do osmi, tak víc kanálů na nejbližší léta ze dvou neúpných multiplexů nehrozí. A pouze kooperace umožní médiím veřejné služby systémové úspory i zvýšení kvality.

"Pan poslanec Skopal se bude muset rozmyslet, čí je poslanec," prohlásil prý ministr Dostál o svém stranickém kolegovi, který připustil realistický a logický kompromis s ODS v oblasti snížení reklamy "v nějaké časové řadě". Přitom poslanec Skopal pouze přemýšlí o něco více koncepčně a realisticky, než před časem. Možná už pochopil, že na šikmém hřišti se fotbal hrát nedá a na kapitalistickém hřišti reklamy se veřejná služba provozovat také nedá. Pokud budou reklamní časy a jejich prodej ovlivňovat drmaturgii i zpravodajství České televize, budeme mít o dva komerční kanály více. Pouze budou špatné, neb musí dělat i to, co komerční televize odmítají jako neekonomické. Například vysílání pro menšiny, objektivitu a vyváženost zpravodajství či vzdělávání a propagaci vědy... Pak bude o důvod víc poukázat na rozdíly v sledovanosti jinak podobnách kanálů a vytvořit "úsporu" jejich privatizací. Což je možná cílem ODS, nemělo by to ale být cílem ČSSD.

Je smutné, že zrovna ministr kultury sociálně demokratické vlády nechápe to, co říká program jeho strany - závazný i pro jeho politiku, a peskuje svého kolegu, který to už pochopil a nebo si to alespoň přečetl. Ministr kultury by se mohl alespoň také naučit číst, když už neumí myslet. To aby nemátl občany, kteří jeho straně nedávali mandát k sledování reklamy na vložky za peníze koncesionářů. Ministr kultury by si měl už jednou konečně uvědomit, za jakou vládu je ministr. Aby se nespletl, až to někomu bude říkat.