|
29. 12. 2003
Itálie: nový nemocný v EvropěPředstavte si, že by Tony Blair vlastnil britskou komerční televizi, že by rozpustil skoro celou Radu BBC a že by generální ředitel BBC rezignoval, protože by nedokázal udržovat nestrannost BBC proti sílícímu tlaku neférové a politicky motivované konkurence od Blairových mediálních podniků. Představme si také, že by zároveň premiér Blair vlastnil i kvalitní list Daily Telegraph a bulvární deník Daily Express. A představme si, že by anglická královna náhle odmítla schválit parlamentem navržený zákon, takže by si Blair mohl dál rozšířit své mediální impérium navzdory svým předchozím slibům, že ho rozpustí. Vedlo by to k dosti podstatnému politickému znepokojení. V Británii je tohle všechno nepředstavitelné. Přesto - je to úplně normální - v dnešní Itálii. V nedělním vydání týdeníku Observer se problémem Itálie zabýval Will Hutton: |
|
Představme si také, pokračoval Hutton, že zatímco bychom o tomto všem uvažovali, jedna z největších britských firem by udělala bankrot. Během posledních několika let vykazovala, zřejmě podvodně, že má hodnotu 7 miliard liber, ale pokusy získat přístup k těmto penězům by znemožnily nové Blairovy zákony, které oslabily ochranu před podvodným účetnictvím především proto, aby nikdo nemohl efektivně provádět inspekci v Blairových vlastních podnicích. Jistě bychom, pokračuje komentátor, byli zděšeni, v jaké to žijeme banánové republice. A to je dnešní Itálie. Je to jeden z čelných států Evropské unie. Britové jsou stejně vinni jako sami Italové, že neberou Itálii vážně. Itálie trpí zvláštním pocitem méněcennosti, kdy si je vědoma, že její vojenská sláva skončila se starým Římem a její kulturní vliv s renesancí. Italští občané už nejsou hrdi na svou demokracii: vyhýbat se placení daní v Itálii je známkou chytrosti a dodržování předpisů se tam považuje za slabost. Italskému sjednocení není ještě 150 let a v zemi neexistuje tak silná loajalita pro politické, soudní a demokratické instituce, jakou najdete v Británii, ve Francii a v USA. Italové pociťují loajalitu vůči své rodině - to je nástroj pro vybudování všeho, od restaurací po velké podniky. Italové nad veřejným prostorem ve své zemi lámou hůl. Avšak Itálie je důležitá. Je to jedna ze sedmi (nyní s Ruskem osmi) nejprůmyslovějších zemí světa. Je důležitá jako zakladatel EU. Itálie dosud hraje v EU velmi významnou roli: žádná jiná země na evropském kontinentě nemá takovou váhu, takový počet obyvatel a tak silnou ekonomiku, aby dokázala poevropštit francouzko-německou osu v EU. Itálie je nesmírně významný trh: ví to i mezinárodní mediální magnát Rupert Murdoch, který tam nyní proniká se svými televizemi. Ignorujeme Itálii na vlastní nebezpečí: Itálie byla vždycky na špičce evropského vývoje, ať to byl fašismus ve dvacátých letech a nebo nyní je to integrace italského státu do mocné jednoty mediálního barona a finančního kasinového kapitalismu, který využívá státních struktur k prosazování vlastních cílů.
Kompletní článek v angličtině ZDE |
