Dne 3. dubna 1995 podala skupina 42 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky návrh na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. Návrhem napadený zákon č. 34/1995 Sb. doplnil ustanovení § 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb. tak, že vyloučil zápočet určitých dob služeb do doby konání služby rozhodné pro nárok na výsluhový příspěvek a jeho výši. V přechodném ustanovení k úpravě účinné od 1. dubna 1995 dále stanovil, že do nového vyměření výsluhového příspěvku, tj. nejpozději do 31. října 1995, se jeho výplata pozastavuje (§ 37a).

Skupina poslanců ve svém návrhu tvrdila, že zákon č. 34/1995 Sb. je v rozporu s ústavou České republiky a s Listinou základních práv a svobod. Jmenovitě byla napadenému zákonu č. 34/1995 Sb. vytýkána ta skutečnost, že porušil ústavní zásadu rovnosti občanů před zákonem ve smyslu čl. 1 Listiny. Z definice pravé a nepravé retroaktivity právních norem, obsažené v nálezu ÚS ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/94., vyplývá, že v případě zákona č. 34/1995 Sb. jde o retroaktivitu pravou, která je v právním státě zakázána.

Sama vláda (premiéra Klause) svým usnesením ze dne 21. prosince 1994 č. 729 vyslovila nesouhlas se zněním napadeného zákona.

Podle čl. 28 Listiny mají občané právo na spravedlivou odměnu za práci, jejíž součástí jsou, pokud jde o vojáky, též peněžité dávky a výsluhový příspěvek, odchodné a úmrtné. Ve výsluhovém příspěvku se promítají spravedlivá odměna za vykonanou práci, mimořádně ztížené pracovní podmínky a zákonem stanovená osobní omezení ve srovnání s občanskými zaměstnanci. Výsluhový příspěvek je dávka, která se podle § 33 odst. 2 zákona č. 76/1959 Sb. posuzuje podle zákona o sociálním zabezpečení. To znamená, že nárok na tuto dávku nezaniká uplynutím času a že se promlčuje pouze nárok na výplatu jednotlivých dávek nebo jejich částí. Právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci může být omezen jen zákonem (čl. 41 odst. 1 Listiny), který musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky (čl. 4 odst. 3 Listiny), a nesmí znamenat diskriminaci kteréhokoliv jednotlivce nebo skupiny osob z důvodu jejich "jiného postavení" (čl. 3 odst. 1 Listiny).

To se stalo.

Přijatý zákon byl tak špatný, že jej nešlo jednotlivými odděleními na ministerstvu obrany realizovat. Mnohé vyloučené činnosti a funkce, mající dopad na sociální zabezpečení, uváděné v zákoně, nikdy v armádě neexistovaly. Proto ministr obrany Vilém Holáň vydal svůj rozkaz č. 35 ze dne 14. 6. 1995 ve snaze napravit hrubé chyby zákonodárců.

Místo toho však provedl velmi extenzivní, ale i restriktivní výklad zákona, bez zákonného zmocnění. Nebral v úvahu, že přijatý zákon, branný zákon, ani jiný zákon jej v tomto případě nezmocnil k výkladu jednotlivých ustanovení. V pravomoci ministra bylo pouze rozhodnout co a do kdy jednotlivá oddělení ministerstva k realizaci zákona provedou.

Lump a nebo hrdina - všechno jedna rodina...

V roce 1995 bylo tímto opatřením postiženo 2212 vojáků, do současné doby přežilo přibližně 1000. Zákonem 221/1999 Sb. se těm, kteří v armádě vydrželi, zpětně započetly i ty roky, které odsloužili za předchozího režimu a které jim nebyly započteny dle zákona 34/1995 Sb. Vzikla tak paradoxní situace v nerovnosti, kdy dělící rovinou nebyla vina či nevina, ale pouhá příslušnost k určité jednotce či určená funkce v jednotce a to, zda voják armádu či vnitro opustil (jsa bezúhonný a jsa prověřen všemi porevolučními "lidovými tribunály") v roce 1995 nebo 1999... Špatně podaná ústavní stížnost však zabránila i "soudu posledního odvolání" a 30. 4. 1996 svým nálezem 107/1996 Sb. návrh na nápravu křivdy zamítl. Podepsán předseda Ústavního soudu JUDr. Kessler....

Diskriminace přitom neměla logiku, ani politickou, i když se odvolávala původně na zákon o protiprávnosti komunistického režimu - jednalo se pouze o legislativní šlendrián, do kterého se dnes nikomu z poslanců už nechce šťourat. Zákon totiž zahrnul všechny do jednoho pytle - nerozlišoval mezi důstojníkem a skladníkem, mezi lumpem a poctivcem.... Ústavní soud bral výsluhový příspěvek nikoliv jako součást mzdy, ale jako zvláštní ocenění, které je nenárokové. Přitom další vlny legislativních smrští zpětně některým postiženým jejich nároky přiznaly. A to se psal rok 1999.

Dnes se už jen čeká, až nepohodlní důchodci - vojenští rozvědčíci, politruci, pohraničníci, příslušníci vězeňské služby, kontrarozvědčíci, a jiní "zločinci" bývalého režimu umřou. Ono se jim přitom stále umřít nechce.

Ze stanoviska ministerstva obrany zaslaného Ústavnímu soudu vyplynulo, že provedenou revizí spisových a archivních fondů Ministerstva obrany nebyly zjištěny interní předpisy, které by obsahovaly pracovní charakteristiky jednotlivých skupin vojáků z povolání, kterých se napadený zákon dotýkal. Nedalo se tedy nijak zjistit, jestli názor bývalého předsedy Parlamentu Uhdeho neuplatnil "kolektivní vinu" i na neviné. Lump a nebo hrdina - všechno jedna rodina...

Dnes už bývalý ministr obrany Jaroslav Tvrdík měl na věc jednoznačný názor, který ovšem už nedokázal dotáhnout do konce: "Mají-li se odstranit diskriminující dopady přechodných ustanovení zákona o vojácích z povolání, může se tak stát pouze změnou zákona, tzn. cestou Parlamentu ČR. ... Z dopadu zákona č. 34/1995 Sb. byli vyňati vojáci z povolání v činné službě a vojáci v záloze (zákonem č. 221/1999 Sb.), kteří prošli atestačním a reatestačním řízením u komise, v nichž byli zastoupeni poslanci tehdejšího zákonodárného sboru. Plošným řešením nemohu při dodržení stávajícího právního řádu další osoby z dopadů uvedeného zákona vyjmout. Z praxe předcházejících ministrů obrany od roku 1995 je zřejmé, že posuzovali desítky individuálních žádostí o výjimečné řešení těchto případů. Cca do 10 jich vskutku vyřídili kladně avšak pouze z důvodů zdravotních, resp. sociálních ve zvláště složitých životních situacích žadatelů. Já osobně jsem činil výjimku ve 2 případech bývalých politických pracovníků, kteří současně vykonávali službu aktivních výsadkářů s dvojnásobným zápočtem této služby. Tuto službu jsem rozhodl započíst do celkové výsluhy let a odstranit tak tvrdost, kterou zákon nepředpokládal. "

* * *

Josefem Kovařík je předseda klubu Písek II. Svazu vojáků z povolání Armády České republiky a člen celostání Ústřední rady Svazu. Písecký klub sdružuje všechny takto postižené vojáky z celé republiky.