Diskuze znamená i naslouchání a snahu po dorozumnění, nikoliv jen exhibování a silové prosazování svého vlastního stanoviska.

"Hlavně se netvařme, že je jiný důvod k existenci veřejnoprávních médií, jiný než to, že jsme je zdědili. To si myslím, že přijmete. Protože všechno, co jsme tady slyšeli - pokusy, pokusy někdy legrační, někdy méně legrační - definovat veřejný zájem v oblasti médií, - bychom přece mohli klidně zkusit definovat v oblasti tištěných médií, printů. Copak integrita, o které mluvil pan Jirák, zpravodajská vyváženost ... kultura, vzdělání, to tato média neumí, nebo to nedělají?"

Jako účastník diskuze nepřijímám ani na okamžik páně Jaklovy teze. Povžuji je za hrubě urážlivé, buranské a arogantní.

Neumí poradce prezidenta, sídlící na Pražském Hradě - sídle českých králů, pochopit, že nejen konzumem může být člověk živ? Nechápe, obklopen skvosty tisíce let kultury a historie českého státu, že i naprosto nevýdělečné lidské aktivity zaslouží podpory? Nechápe, že součástí živé národní kultury jsou i činnosti, které po staletí dotovala šlechta či panstvo, o jedno či dvě století pak buržoazie? Žádný malíř by nenamaloval to, co se zachovalo na zámcích a v palácích, kdyby neměl svého mecenáše... Dnes jsme sekulární, demokratickou republikou. Mecenášem jsme těmto tvůrcům my všichni. Dobrovolně, v rámci společnosti, která chce svou kulturou i nadále patřit ke kořenům evrospské kultury, která chce i nadále sdílet jednu společně žitou a cítěnou tradici kontinentu. Nepodporujeme kulturu a umělce proto, že právě teď "konzumujeme" jejich produkty, ale proto, že se demokratická většina občanů rozhodla, že vedle domů veřejných bude mít i domy kulturní... Talenty by neměly živořit z nedůstojných almužen. Ač kulturou může být prohlášeno i to, co bylo za života autora zatracováno.

Poradce prezidenta se musí rozhodnout, zda opravdu chce, aby první léta 21. století přežily pouze domy veřejné. Nad Hradem by se pak mohlo opět rozzářit neonové srdce, tentokrát i s nápisem : Zimmer frei.