Státní správu ani zákonodárce tento fakt očividně nezajímá. A tak s každým zvýšením poplatku klesá počet koncesionářů tím opět klesá příjem a kruh se uzavírá. Skutečnost je totiž taková, že televizní poplatek se vůbec nemusí zvyšovat. Stačilo by ho pouze skutečně efektivně a s co nejmenšími náklady vybírat.

Počítejte se mnou -- dle zákona je poplatníkem každá soukromá či právnická osoba, která vlastní televizní přístroj. Dále každý držitel dopravního prostředku ve kterém je televizor umístněn. Soukromou osobou je dle další definice myšlena domácnost. Těch bylo dle sčítání lidu v r. 2001 4 727 000 při stále rostoucím trendu. Kolik firem a dopravců dálkových linek má televizor ve své kanceláři či autobuse, se lze jen odhadovat.

Dalším zdrojem příjmů ČT je reklama na první čtvrtletí 2003 činily tyto příjmy 230 milionů Kč. Plán byl však o 60 milionů vyšší. Tedy, pokud by všichni platili a televize by plnila plán, vypadala by příjmová stránka rozpočtu na rok 2003 takto:

Počet domácností x měsíční poplatek x 12 + příjem z reklamy za 1Q x 4 4 727 000 x 75 x 12 + 290 000 000 x 4 = 4 254 300 000+1 160 000.000 = 5 414 300 000

Dále zde máme plátce z řad právnických osob. Dle zákona platí právnické osoby za každý televizní přístroj, který vlastní, za každý přístroj schopný příjmu, který umožňuje volbu kanálů tzn. i za počítače se zabudovanou TV kartou! Dále sem ze zákona patří i všechny TV opravny a prodejny s elektronikou a všechny již zmíněné autobusy. Kdyby bylo takovýchto přístrojů jen 15% z počtu v domácnostech /a to je dle mého názoru odhad velmi nízký/ byl by výnos následující:

15% z 4 727 000 x 75 x 12 = 638 145 000 Kč

Celkem tedy 6 052 445 000 Kč.

Toto je optimální teoretický výnos z televizních poplatků.

Uvažujme dále: výběr bude s účinností pouze 90%. 5% budou náklady na výběr a o dalších 5% se příjem sníží za ty plátce, kteří mají ze zákona platbu prominutou. Skutečný příjem by tedy mohl činit 80% optimálního t.j. 4 841 956 000 Kč.

Pro informaci plánované příjmy ČT na rok 2003 jsou 4 588 356 000 Kč a již dnes je jasné, že nebudou naplněny.

Jak situaci vyřešit?

Zavést koncesionářský poplatek ve formě daně na hlavu a firmu. Každý občan, který má příjmy, by platil sdružený televizní a rozhlasový poplatek jako daň. Ten by se pak automaticky strhával z jeho příjmu a dělil v dohodnutém poměru (třeba dle dnešního stavu). U soukromých osob by teoreticky skokově vzrostl počet plátců na dvojnásobek.

Firmy by pak odváděly mediální daň jednou ročně -- zde stačí připojit jednu kolonku s počtem televizí a rádií k daňovému přiznání.

Jsem přesvědčený, že při aplikaci tohoto systému by došlo ke skokovému zvýšení příjmů ČT i Českého rozhlasu. Otázkou je, jestli existuje zájem to udělat. Z posledních událostí kolem TV rozpočtu mám totiž spíše dojem, že někteří lidé si myslí, že televizi je lépe občas trochu přiškrtit, aby si moc nevyskakovala.

Musím přiznat, že spojit dohromady výběr televizního a rozhlasového poplatku není můj nápad, ale je z dílny pana poslance Langra. Ovšem pouze kvůli tomu spojovat televizi a rozhlas do jedné firmy by mě ani ve snu nenapadlo.