|
10. 11. 2003
Památce všech, kdo zahynuli při válce v IrákuTohle je pravda o válce a tyhle zprávy potřebují lidi vidět ve večerním zpravodajství, a ne zcenzurované informace. Možná přijdou o chuť k večeři, ale možná se nad válkou trochu zamyslí. (Bývalý britský voják)
Kromě na místě zanechané nábojnice od granátu a nábojnic ze samopalu tu už nebylo nic, z čeho by se dalo usoudit, že tu zemřelo 16 osob, možná víc. Kráter, kam bomba spadla, byl zaplněn a vyasfaltován. Už tu jen stojí starý silniční ukazatel. Jako často ve válce, není tu žádný památník, nic. Pahorek, kde Kamaran zemřel, je nyní už jen kusem spálené země. Pro ty z nás, kteří přežili - jsme samozřejmě hluboce vděčni, že jsme naživu. Ale zůstal mi hluboký pocit viny. Proč jsme měli přežít zrovna my a ostatní členové mého štábu v důsledku celé řady náhod, které vypadají skoro jako zázraky, když mladý muž, který stál vedle mě, když ta bomba dopadla, a všichni ti ostatní, zemřeli. Jaro se proměnilo v léto a léto v podzim. Stále ještě však není k dispozici žádná oficiální zpráva, proč k tomuto útoku došlo. Je to podivný, otupující pocit. (John Simpson) Minulý týden prohlásil vedoucí představitel zpravodajství BBC Mark Damazer ZDE, že je válečné zpravodajství BBC příliš "vydezinfikované" a nezobrazuje skutečné hrůzy války, a že se to změní. Zdá se, že mimořádný, pětasedmdesátiminutový dokumentární film reportéra Johna Simpsona In the line of fire (Terčem útoků) o tom, jak americká letadla letos v dubnu zaútočila na vlastní vojenský konvoj, v němž jela i vozidla televize BBC, byl první ukázkou takovéto novinářské práce.
|
|
Vysílal se v neděli 9.listopadu na BBC 1 v hlavním vysílacím čase od 21 hodin. Byl reakcí televize BBC na svátek Rememberance Sunday, den vzpomínání, jímž je 11.11., den příměří v 1. světové válce, kdy (anebo v nejbližší neděli) se v Británii od roku 1918 vzpomíná na mrtvé ve všech válkách od té doby. Americká bomba usmrtila 16 osob, včetně jednoho člena štábu televize BBC, a 45 jich zranila. Byl to vynikající film, i když obsahoval i pozoruhodně drastické záběry, byly inteligentně a profesionálně začleněny do celkové struktury filmu. Dokument natočený na památku všech, kdo zahynuli při útoku na Irák, je drastickým, autentickým svědectvím o tom, jak děsivé je zabíjení ve válce. Film je věnován kurdském překladateli Kamaranu Abdurazaqu Muhamedovi, kterého americký letecký útok usmrtil. BBC si dala práci s tím zjistit, přesně které stihačky z kterých amerických jednotek na ně v Iráku střílely. Natočila pak návrat těchto letců do Spojených států k svým rodinám, kde je jejich rodinní příslušníci, jejich manželky a děti, přivítali emocionálně jako hrdiny. Komentář Johna Simpsona pak pokračuje:
Nejprve popřel tiskový mluvčí amerického letectva, že by letectvo amerického námořnictva vůbec kdy zaútočilo na vlastní stranu. Pak nám bylo potvrzeno, že toto prohlášení bylo chybné a že skutečně na americký konvoj s vozidly BBC zaútočila stihačka z americké lodi USS Truman. Letecká jednotka na lodi Truman se jmenuje Swordsmen, jejich letadla mají na ocase obraz meče. Bylo nám dovoleno interviewovat čtyři posádky letadel F-14 na této základně, pod podmínkou, že se jich nezeptáme na tento incident. Bylo nám řečeno, že žádní tito letci se na "našem" incidentu nepodíleli. Prý bylo zahájeno oficiální vyšetřování tohoto incidentu. O sedm měsíců později nejsou stále ještě k dispozici žádné jeho výsledky. Po opakovaných žádostech nám Američané konečně poskytli osobně informace, pod podmínkou, že nezveřejníme, odkud pocházejí. Během tohoto setkání nám bylo řečeno, že jeden příslušník zvláštních amerických jednotek na zemi v Iráku, který se prý octl ve velkém stresu, požádal o letecký úder proti jednomu iráckému tanku ve vzdálenosti několika kilometrů od našeho konvoje. Muž sdělil pilotovi, že nemá čas mu poskytnout přesné souřadnice. Ze zpětného pohledu nerozumíme tomu, proč byl tento příslušník zvláštních amerických jednotek v takovém stresu. Byl nám poskytnut záznam rozhovoru mezi mužem na zemi a pilotem v letadle. Pilot říká: "Vidím silnici. Vidím křižovatku. Vidím vozidla." Muž na zemi říká: "Správně. To je tvůj cíl. Máš povolení střílet." Ale ona to nebyla ta pravá křižovatka. Vozidla byla naše a amerických a kurdských zvláštních jednotek, s nimiž jsme jeli. Jeden z nich krátce poté požádal vysílačkou: "Přestaňte střílet! Přestaňte střílet! Zasahujete přátelskou stranu. Máme tu mrtvé a raněné." Je možné, že se někteří vojáci chovali nezodpovědně. Ale hlavním problémem byl tento systém těsné letecké podpory, jakého užívali Američané. Znamenalo to, že měli povolení shodit pětsetkilogramovou bombu na základě tak nedokonalých informací. Žádné souřadnice.
Novináři a vojáci přežili jen náhodou - stáli v opačném směru, než kam padl hlavní zásah bomby. Přesto však bylo úmrtí 16 příslušníků zvláštních jednotek velkou ranou pro kurdské jednotky. V září 2003 se John Simpson se svým televizním štábem na místo leteckého útoku vrátil:
Kromě na místě zanechané nábojnice od granátu a nábojnic ze samopalu tu už nebylo nic, z čeho by se dalo usoudit, že tu zemřelo 16 osob, možná víc. Kráter, kam bomba spadla, byl zaplněn a vyasfaltován. Už tu jen stojí starý silniční ukazatel. Jako často ve válce, není tu žádný památník, nic. Pahorek, kde Kamaran zemřel, je nyní už jen kusem spálené země. Pro ty z nás, kteří přežili - jsme samozřejmě hluboce vděčni, že jsme naživu. Ale zůstal mi hluboký pocit viny. Proč jsme měli přežít zrovna my a ostatní členové mého štábu v důsledku celé řady náhod, které vypadají skoro jako zázraky, když mladý muž, který stál vedle mě, když ta bomba dopadla, a všichni ti ostatní, zemřeli. Jaro se proměnilo v léto a léto v podzim. Stále ještě však není k dispozici žádná oficiální zpráva, proč k tomuto útoku došlo. Je to podivný, otupující pocit. ZDE jsou v angličtině reakce britských televizních diváků na tento pozoruhodný film:
Chci nesmírně poděkovat Johnu Simpsonovi a štábu BBC i místních lidí za dnešní pořad Panorama, který snad lidem dost věcí ozřejmil. Zejména děkuju Johnovi za jeho velmi silná slova na konci o zbytečných úmrtích, způsobovaných nekompetentností ve válce i v míru - je pozoruhodné, že skutečnou lítost nikdy nevyjádří nikdo z těch, kdo nesou odpovědnost - politikové, státní úředníci, vojenské úřady či ti, kteří tak lehce střílejí. Děkuji vám, Johne s vaším štábem; odpočívej v pokoji Kamarane.
Brilantní film. John Simpson zachytil pocity všech přítomných, nikdo se mu nevyrovná, pokud jde o zahraniční zpravodajství, je víc než jen novinářem, zaznamenal dokonce i onen děsivý pláč malé holčičky v jedné nemocnici. Tento útok na přátelskou stranu konfliktu musí být plně vyšetřen, Kamaranovi příbuzní i ostatní musejí být informováni o tom, proč k tomuto strašlivému útoku došlo. Je mi strašně líto, že Kamaran nikdy neviděl svobodný Irák, zemi, kterou její vražedný diktátor mučil pětatřicet let.
Musel jsem si v jednu chvíli připomínat, že tohle není fiktivní film. Neuvěřitelný strach a šok na tvářích všech zúčastněných stačil. Potřebuju ale vědět jednu věc. Ta sedmiletá holčička, zraněná při bombardování, která ležela na intenzivní péči, to bylo strašné. Prosím, dejte mi vědět, zda přežila. Jak může pomoci matka, která sedí ve svém pohodlném bytě v bezpečí v Británii, kde její vlastní dcera klidně spí - jinak než plakat a modlit se.
BBC silně riskovala, když se rozhodla odvysílat tento film, ale vyplatilo se to. Byly to neuvěřitelné informace o irácké válce. Nic takového jsem dosud nikdy neviděla a byla jsem nesmírně šokována, když jsem viděla, jaké riziko novináři podstupují. Bylo to nesmírně dojemné.
Tohle je pravda o válce a tyhle zprávy potřebují lidi vidět ve večerním zpravodajství, a ne zcenzurované inforamce. Možná přijdou o chuť k večeři, ale možná se nad válkou trochu zamyslí. (Bývalý britský voják) |
