Jde především o jasný a zřetelný zlom v poměru pravomocí států a Unie ve prospěch Unie. Zřetelně je to patrné zejména v novém rozložení váhy hlasů, v novém hlasovacím a rozhodovacím mechanismu EU a v neposlední řadě ve zvýšené míře nadřazenosti práva EU nad právem členských zemí. Toto je fakt, který nelze popřít a lze pro něj pouze snášet řadu důkazů.

Pro Českou republiku to znamená sice výrazně nižší procento hlasů, ale konec konců obě čísla jsou tak směšně malá, že nám to může být jedno. Na druhé straně je tu zřetelná možnost ovládat rozhodovací proces daleko menším počtem velkých států, než tomu bylo doposud. Je to však pouhé jasné a zřetelné pojmenování politické a mocenské reality dnešního světa a výkřiky "států trpaslíků", že budou napříště omezovány při prosazování zájmů svých občanů, jsou jen vyjádřením obav z toho, že by postupně mohlo vyjít najevo, že tomu tak bylo vždy a že svou bezmocnost na evropském poli jen víceméně úspěšně tajily. Nehledě na to, že budoucí evropské občanství, daně a již existující společná měna jim jasně říkají, že jejich éra pomalu, ale nezadržitelně končí. V budoucnu budou mít jen omezenou možnost své občany otravovat nesmysly a zároveň jim lhát, že za to může Brusel.

Pro naši zemi má však Evropská ústava ještě jeden zcela nepominutelný půvab: ústavní zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti. Jen málokdo si nepřipomene, s jakým odporem k emigrantům se setkaly v našich zákonodárných sborech restituční nároky cizích státních příslušníků a vyvolenými se stali domácí trpící.

"Vidím nejen Evropu mocnou a velikou, jejíž sláva 12 hvězd se dotýkati bude, ale i parádní ústavní stížnost," řekla by kněžna Libuše, pramáti všech prognostiků. Nechci strašit, ale určitě dojde znovu i na legendární evergreen našeho právně-revolučního kutilství, kterým jsou Benešovy dekrety.*) Je třeba si uvědomit, že bez práva veta budeme v této věci stát proti zájmům občanů skoro všech evropských zemí s těmi největšími v čele. Každá taková země si ráda přiloží polínko na hranici, na které se budou upalovat čeští kacíři za to, že si poválečný a posametověrevoluční plen majetků z oprávněného nedostatku skutečného vítězného pocitu po pětileté (respektive padesátileté) kolaboraci museli prostě uzákonit. Můžeme jen tiše vzpomenout všech, kteří před tím v dávné i nedávné minulosti upřímně a se znalostí věci varovali.

Malé čertovo kopýtko je ukryto i v institucích nadstandardní spolupráce, které Evropská ústava zakotvuje. Bylo by je možné jenom chválit. Do chvíle, než si uvědomíme, že podobné instituce již v EU existují a jsou jimi např. "eurozóna" a "schengen". Při aplikaci příslušných článků ústavy na tyto příklady vystoupí do popředí velmi zřetelně o co jde - a hlavně, jak to bude fungovat.

Na závěr je třeba říci jedno. Dosavadní, více než desetileté fungování České republiky není rozhodně argumentem pro zachování jejích pravomocí vůči jejím občanům. Pokud se u nás někdo dobral práva, musel stejně do Evropy. Pohádky naších mocipánů o hrůzách muk evropských jsou pouhou skrytou reklamou na malý český dvorek a dlouhý bič, který dnes drží v rukách právě oni.

Prostá poučka z teorie pastevectví nám říká, že ve větším stádě není na každou ovečku tak dobře vidět. Z toho bych vycházel jako budoucí evropský občan. Na straně druhé, kdybych byl mocipánem, držel bych se svého biče a možná bych i cukřík ukazoval, ale vzdát bych se ho nechtěl. Protievropské výkřiky některých politiků jsou proto zcela legitimní.

Kdybych však byl politikem moudrým, vzdělaným a pod sebe nehrabajícím (v našich podmínkách se jedná o pohádkovou bytost), pak bych přes veškerá protivenství, objektivní potíže a kostlivce padající ze skříní vedl lidi do nového evropského společenství a tam je ponechal, aby si své věci (již bez mého cukru a biče) uspořádali sami. Nebylo by to hned. Trvalo by to možná mnoho let. Ale jiné cesty není. Byl by to jasný důkaz určité zralosti.

Výsledky projednávání Evropské ústavy napoví, nakolik jsou zralí naši volení zástupci. Zatím to vypadá, že jsou zralí na pecku. Přímo mezi oči.

*) Poznámka JČ: Velmi bych pochyboval, že se Evropská unie bude znovu vracet k Benešovým dekretům i k restitucím. Jak opakovaně zdůraznily právní rozbory Evropské unie ve věci Benešových dekretů i restitucí, právo Evropské unie není uplatnitelné retrospektivně. Právo EU pohlíží do budoucnosti, nikoliv do minulosti. Princip nediskriminování cizích státních příslušníků platí pouze od vstupu ČR do EU, nikoliv nazpět. Totéž platí i o jiných problémech, nejen těch, týkajících se ČR a EU. Jinak by totiž mezi členskými zeměmi EU - třeba mezi Británii a Francií - existovalo obrovské množství nevyřešitelných problémů a nebyla by možná spolupráce.

K problematice se v brzké době v BL vrátíme.