Skandální pochybení s ryze koruptivními rysy, kterého se dopustilo vedení Českého rozhlasu - jmenovitě ředitel a hlavní ekonomka - potrestala Rada jako nadřízený orgán pouze dočasným odebráním 5% ze stotisícového platu generálního ředitele. Trestní oznámení nepodala, pochybení "řešila" pouze "kázeňsky". Podivuhodný precedens. Nezdůvodněné a pravděpodobně nezdůvodnitelné operace s bankovním kontem Českého rozhlasu přinesly nezanedbatelný prospěch jedné bance na úkor druhé.

Rada konstatovala ale v té souvislosti správně své přesvědčení, že přijme-li čelný pracovník sdělovacího prostředku veřejné služby od obchodního partnera pozvání nebo jinou hmotnou pozornost takového rozsahu, o jaký šlo v tomto případě, může vzniknout podezření, že se pracovník choval neeticky, a že tudíž jistá škoda, totiž poškození dobré pověsti, ČRo způsobena být mohla. To je jemnocit, který bych čekal u zpovědi a modlil bych se klidně dvě stě zdrávasů, nečekal bych jej ale u dozorčího orgánu instituce, hospodařící s 1,5 miliardou korun koncesionářů - občanů. Zde bych očekával větší odpovědnost členů Rady k veřejnosti, směřující k jednoznačnému výroku, zveřejnění všech okolností případu na zvláštní tiskové konferenci a veřejnou výzvu generálnímu řediteli k odstoupení z funkce - minimálně do doby, než orgány činné v trestním řízení posoudí a případně odsoudí celý případ. Místotoho Rada jednala za zavřenými dveřmi a v rukavičkách, zřejmě ve snaze celou věc ututlat...

Jako by Rada zapomněla, že před nedávnem odmítla v obdobném případě argumentaci Jana Čulíka ve stížnosti vůči nevyjasněným okolnostem výjezdů "komentátora" ČRo 6 Jana Urbana "na dovolenou" do válčícího Iráku. Za čí peníze jel Urban do války, Radu nezajímalo - protože tam jel v době své dovolené. Absurdita této argumentace vyniká svou krátkozrakou hloupostí teprve dnes, kdy na služební cestu na pozvání banky odjela po podepsání kontraktu s novou bankou hlavní ekonomka Českého rozhlasu. Jela přitom na tenisový turnaj - do Jihoafrické republiky... Radě nevadilo, že Urban se po návratu z Iráku vychloubal, že on si může dovolit vynášet soudy o situaci na bojišti, neb tam byl, zatímco Čulíkovy názory jsou irelevantní, neb ke střelnému prachu nečichl... Manipulativní a tendenčně zkreslené komentáře tohoto "novináře", na něž Čulík upozornil Radu ČRo, její členy tehdy nezajímaly. I když poškodily dobrou pověst média veřejné služby vysíláním do étéru daleko více, než tenisový výlet ekonomky za peníze banky. Protože korupcí se nerozumí pouze ekonomická výhoda či zisk předaný tak přímočaře primitivně, jako se stalo v tomto případě, ale i daleko skrytější vlivové působení či informační priority, umožňující psát i v Praze "embedded" zasvěcené komentáře, nepokrytě stranící jedné z válčících stran.

Radu nezajímaly doposud ani námátkové analýzy nevyváženosti jedotlivých pořadů vysílání ČRo 6 zveřejněné v Britských listech, i když se některé dotýkaly pochybení samotné Rady při zadávání, hodnocení a placení "expertizy" CEMES FSV UK.

Inu, která korupce je dovolena bohovi, nemusí být dovolena volovi. Kdo všechno je vůl, by mohli a měli členové Rady ČRo ještě znovu přehodnotit. Jejich výroky totiž vypovídají nejvíce o nich samých. Očistit od oprávněných pochybností by měla nejdříve Rada sebe sama.