A jestliže nezaplatíte, hrozí vám žaloba a soudní vymáhání, včetně zabavení majetku. Z právního hlediska se zdá být tento program pochybený. Právo totiž vyžaduje, aby byl trest za spáchaný čin přiměřený.

Cesta k pasivitě a rezignaci

Program nulové tolerance je rasově neutrální, svým dopadem však postihuje v oblasti nájemného především romskou populaci. Romové jsou sociálně deprivovanou skupinou. Nemá-li Rom vzdělání, nesežene zaměstnání. Poslední manuální práci, která v ČR zbyla, často od Romů převzali Ukrajinci; počet manuálních pracovních příležitostí v důsledku technologického rozvoje drasticky poklesl. Mnozí Romové se dostali do těžkých dluhů už v devadesátých letech, v důsledku tehdy nevyřešeného problému občanství po rozpadu československé federace. Nedostala-li po rozdělení státu romská rodina žijící v Čechách české občanství, neměla nárok na sociální dávky. Ti lidé museli z něčeho žít, a tak si nadělali dluhy. Dnes často dluží statisíce a stávají se obětí lichvářských vyděračů, tzv. úžery. Bezvýchodná situace vede k pasivitě a rezignaci.

Ve Slaném byli tamější Romové soustředěni do lidsky nedůstojné a normálnímu životu nevyhovující ubytovny "Mexiko" a prostřednictvím složitých právních kroků ze strany městského úřadu, jimž tito prostí lidé nerozumějí, byli skoro všichni připraveni o dekrety na byt. Náhradou dostali "dočasnou smlouvu o ubytování". Bez dekretu na byt vás mohou vystěhovat. "Ubytovací" nájemné je obyčejně pětkrát až osmkrát vyšší než nájemné podle dekretu na byt a nevypočítává se z bytové plochy, ale podle počtu ubytovaných osob. Tak jsou lidem v ubytovně "Mexiko" účtovány horentní částky za "ubytovací služby", které jim město poskytuje v neuspokojující kvalitě. Pokud chce například čtyřčlenná rodina v "Mexiku" dvakrát týdně prát a každý den se osprchovat (na teplou vodu si musí zatopit vlastním uhlím), zaplatí vedle poplatku za ubytování (cca 1500 Kč) dalších zhruba 1200 Kč. Dvě desítky ubytovaných rodin tam přitom smějí používat umývárnu a prádelnu pouze ve vyhrazené době - prádelnu čtyřikrát do týdne od 8 do 12, umývárnu denně, ale pouze dvě hodiny večer.

Budova ubytovny je v dezolátním a ve zdraví nebezpečném stavu, který zřejmě porušuje nejrůznější státní normy. Protože si lidé v "Mexiku" nemohou dovolit vysoké poplatky, kruh se uzavírá, město je chce vystěhovat na ulici. Nejpodstatnější na celé věci je problém sociálního vyloučení, který nemá řešení. Po reformě veřejné správy se stát zbavil odpovědnosti za takovéto problémy a přesunul konkrétní bytové problémy na obce.

V pasti

Můžeme věc bagatelizovat tím, že se týká jen Romů, ale ono to tak není. Až přiměje Ústavní soud ministerstvo pro místní rozvoj změnit zákon o nájemném bydlení, do této "romské pasti" spadnou i bílí občané bez vzdělání. Vznikne vážný problém pro lidi bez kvalifikace, kteří se v nové informační a servisní společnosti neuplatní. A není jich v ČR málo. Je tvrdě autoritářský postoj vůči takovým lidem rozumný? Neměli by se slánští radní spíše inspirovat západoevropským konzervativismem inkluzivní snášenlivosti? Neměl by stát vytvářet aspoň nějaké programy, které by umožnily lidem, aby se nějak sami, vlastní aktivitou, vyhrabali z této pasti? Nebude časem následovat ze strany těchto sociálně vyloučených osob vzdorná reakce, která by za pár let mohla vyvrcholit, nedej bože, třeba ozbrojeným odporem, nebo i terorismem zaměřeným proti většinové společnosti? Slánské "řešení" sledují se zájmem městské úřady v celé zemi a postupně navrhují vlastní varianty, jak z problému vybruslit. Jak se však časem budou chovat "asociální" neplatiči, začnou-li být sestěhováváni do uzavřených táborů, jak se o tom mluví ve Slaném či v Mostě, anebo do "obytných kontejnerů", což zase navrhuje město Kladno? Budeme jen čekat na to, co se stane?