Kroupovi jako senátoru, bývalému disidentu a člověku, který si hrdě říká "liberální konzervativec", se líbila "idea" Evropy a podporoval jako konečný cíl myšlenku evropské federace. Frait, jako člen rady České národní banky, se zabýval hospodářskými otázkami a viděl Evropskou unii jako organizaci, která přinese České republice výhodnou účast v mezinárodní ekonomice. Zahradil se soustředil na praktické otázky Evropské unie, jak ji dnes vidíme před sebou. Hlasoval v referendu pro vstup do EU, avšak bez nadšení a bez silného přesvědčení. Vlastně neřekl skoro nic o výhodách vstupu do EU a zdálo se, že se připravuje na opoziční roli, až Česká republika do EU vstoupí. Já všeobecně podporuji vstup ČR do EU a domnívám se, že jsem vyjmenoval celou řadu jasných důvodů, proč bude vstup ku prospěchu České republiky.

Postupně jsem si uvědomil, že mezi mnou a ostatními účastníky diskuse, včetně většiny přítomných diváků, byl docela podstatný rozdíl. Celou diskusi ovlivňoval nevyslovený předpoklad, že vstup ČR do EU bude skutečně podstatnou změnou. To si nemyslím. Když pohlédnu na změny, k nimž došlo od té doby, kdy přibližně před třiceti lety vstoupila do Evropského společenství Velká Británie, většina těchto změn má naprosto jiné příčiny.

Jsme v Británii nyní mnohem rozrůzněnější společností, jsme daleko více multikulturnější, daleko více multietničtější, máme v Británii více náboženství, více cestujeme, máme daleko větší rozmanitost zboží, je tu přítomno daleko více zahraničních firem, včetně mnoha podniků z Dálného východu a ze severní Ameriky, Evropa v tom nijak zvlášť nepřevládá. Cestujeme často do evropských zemí, ale cestujeme i dále a jezdí k nám návštěvníci z celého světa. Po olomoucké debatě jsem musel spěchat zpět do Skotska, protože jsem tam musel začít učit skupinu studentů, většina z nichž přijela z Číny, ale někteří z nichž byli z Indie a z Blízkého východu, jen několik z nich je z Francie, ze Španělska, z Holandska a z Německa.

Proto je velmi obtížné chápat všechny ty obavy, které například vyjadřuje Klaus, že z nás všech Evropská unie udělá "jednotný evropský eintopf" a že budeme dokonce nuceni všichni pít jediný druh piva. Za posledních několik desetiletí jsme byli svědky obrovského rozmachu co do výběru a rozrůzněnosti zboží, včetně mnoha druhů piva v britských hostincích, kde dnes vypadá široký sortiment českých piv, která se točí v Británii, vlastně velmi obyčejně. Jakákoliv představa, že tohle by mohla Evropská unie zvrátit -- anebo že by to někdo vůbec chtěl zvrátit -- je tak naprosto vzdálená realitě, že je téměř nemožné se k tomu jakkoliv vyjadřovat. Pokusil jsem se o to, ale obávám se, že to bylo značně nesouvislé.

Výhody, jaké ČR získá vstupem do EU, se mi zdají jasné. Budou k dispozici nejrůznější podpůrné programy EU a přinese to do země ekvivalent asi 1% HDP. Pokud budou ty peníze investovány moudře, a v prvních několika letech tomu tak nebude, mohlo by to vést k podstatnému dalšímu hospodářskému růstu. Dále poplynou do ČR i investice ze zahraničí, které byly v poslední době do země přilákány vyhlídkou na její podíl na velkém evropském trhu. To nepovede k náhlým dramatickým změnám. Je to pokračování trendu, který probíhá už po několik let.

Mezi námi diskutujícími nebylo v tomto ohledu podstatnějších rozdílů, až na to, že se mi zdálo, že Frait přehání to, do jaké míry bude znamenat vstup ČR do EU změny v hospodářských trendech a Zahradil nehovořil příliš konkrétně o výhodách vstupu do EU.

Nikdo z nás jsme neprojevili velké nadšení pro brzké přičlenění ČR k euru. Přineslo by to jistě výhody, nebylo by zapotřebí vyměňovat si peníze, existoval by stabilní kurs a lépe by se srovnávaly ceny přes hranice. Bezprostředním problémem však je, že členství v eurozóně vyžaduje splnění tvrdých rozpočtových podmínek a deficit České republiky je v současnosti příliš vysoký na to, aby ČR dokázala tato kritéria splnit. Potřeba přijmout euro možná pomůže vládě k tomu, aby trvala na tom, že je nutno problém s deficitem odstranit, proti opozici některých svých stoupenců. Jinak jsme se shodli, že není potřeba spěchat.

Kroupa se vyjadřoval nejnadšeněji ohledně všeobecných filozofických otázek a k "myšlence" sjednocené Evropy. Považuje touhu ukončit všechny války v Evropě za hlavní stimulus evropské integrace a doufá, že nakonec z EU vznikne federace. Kroupa si přeje vznik takové EU, která by měla efektivní zahraniční politiku, to je ovšem něco, co je zřejmě ještě velmi daleko. Zahradil s tím nesouhlasil a dával přednost diskusi o výhodách EU na základě organizace, která existuje dnes.

Do určité míry chápu Zahradilův postoj, avšak tato otázka není jednoduchá. "Myšlenka" Evropské unie je důležitá a může ovlivnit politické uvažování v dané zemi. Je také obtížné pochopit, proč by jinak byly země ze středovýchodní Evropy do EU vítány. Hospodářský prospěch pro bohatší země v západní Evropě z rozšíření EU na východ je totiž zřejmě minimální. Ty členské země EU, které v minulosti dostávaly podpůrné dotace, o ně nyní velmi pravděpodobně přijdou.

Zároveň je však realitou, že Evropská unie je neohrabaná, byrokratická organizace, pro niž je nesmírně obtížné dospět k jakýmkoliv rozhodnutím. Rozhodnutí, která jsou nakonec přijata, jsou důsledkem kompromisů a dohod mezi soupeřícími zájmy. Funguje při tom silně právo veta, takže zavést podstatnější změny v čemkoliv je nesmírně obtížné.

Tak jsme se dostali k diskusi o navrhované ústavě Evropské unie. Ve Velké Británii to není významnějším politickým tématem a mně se to zdá také zcela bezvýznamné. Zdá se mi, že návrh ústavy EU v sobě slučuje určité množství frazeologie, která odráží onu "velkou myšlenku", a dále jsou v něm návrhy na praktické změny. Když nás Ondřej Hejma všechny požádal,abychom řekli, co bychom chtěli,aby v evropské ústavě bylo, nevěděl jsem vlastně, co říct.

Nemám rád všeobecné filozofické výroky, které mohou vyvolat nekonečnou debatu a neshody. Nesouhlasím, například, se zmínkami o náboženství v evropské ústavě, vzhledem k tomu, že se svou nejrůznější náboženskou vírou od sebe navzájem tolik odlišujeme, a existuje i velké množství lidí, kteří žádnou náboženskou víru nemají.

Přál bych si, aby došlo k určitým reformám v tom, jak Evropská unie funguje, ale nejsem si jist, zda jakékoliv ústavní změny -- alespoň ty, jaké by členské země připustily -- takové reformy vůbec umožní. Rád bych aby konečně došlo k vážné reformě zemědělské politiky EU. Rád bych, aby došlo ke změnám v obchodní politice a abychom splnili své staré sliby, že zrušíme příliš velké zemědělské dotace, které škodí rozvojovým zemím. Možná bych i zpochybňoval, proč pořád Velká Británie dostává "odškodné" z ostatních zemí za to, že prý přispívá do rozpočtu EU více, než kolik z něho dostává. Ano, dokonce i nové členské země, včetně České republiky, souhlasily, že i ony budou Británii platit toto odškodné.

Představa, že by každá členská země měla mít svého vlastního komisaře, se mi zdá absurdní. Zdá se mi, že to odráží touhu po prestiži, anebo obavu, že nějak bude nějaká země podhodnocena -- není to seriózní názor na to, jak by evropská organizace měla fungovat. Čím více bude komisařů, tím složitější bude celá struktura a tím pomaleji se bude dosahovat rozhodnutí, pokud se kdy nějakých rozhodnutí vůbec dosáhne. Alespoň Kroupa viděl, že na tomto argumentu něco je.

Nicméně musím říci, že jsem, jak bylo vidno, zastával odlišný názor od všech ostatních přítomných. Jsem přesvědčen, že tato ústava nepovede vůbec k žádným dramatickým změnám. Zahradil se bál, že je ta ústava "kolektivistická" a že obsahuje prvky, které by měly poděsit každého podnikatele. Kroupa poukázal na mnoho obratů, které dokazovaly, že ústava projevuje silnou podporu pro podnikání. Vyjádřil názor, že ještě před deseti lety by západoevropské levice takové formulace netolerovala. Při zpochybňování ústavy soustředil Zahradil své námitky hlavně na to, že je ústava "mlhavá", ale jeho obavy se zdály umělé. Vypadalo to, jako že se připravuje na roli euroskeptické opozice, až ČR vstoupí do EU.

Když jsem se vrátil domů, znovu jsem si povšiml, jak daleko jsme se názorově odlišovali. Titulky v Hospodářských novinách několikrát informovaly o vyjednávání o evropské ústavě. Jeden dokonce zněl: "Shoda o ústavě EU? Zatím daleko." Neschopnost dosáhnout shody při vyjednávání v EU o nějakém problému je něčím, co britská média normálně vůbec nepovažují za zprávu.