Autor v Ekonomu (č. 41) v první části svého článku k prioritám hospodářské strategie ukazuje závažné důsledky dožívající, původně zvolené neoliberální strategie transformace, nepřiměřenost, vysokou nákladnost a malou účinnost defenzivní hospodářské politiky, zaměřené především na cenovou konkurenci na základě extrémně nízkých mezd i kurzu měny (obdobně daňového podbízení). Nejkritičtější je třetí bod jeho "vládní nápovědy":

Zdroj: Ekonom č. 41/2003, str. 51

Z analýzy vyvozuje nutnost zvyšování konkurenceschopnosti založené především na kvalitativích faktorech produktivity a v závěrečné části článku k tomu dává řadu námětů pro mikroekonomickou i makroekonomickou politiku. Naše zamyšlení nad touto analýzou i jejími závěry vyvolává neodbytnou otázku, zda takto analyticky doložené náměty, prohlubující a konkretizující vlastně některé prvky hospodářských programů ČSSD --- respektive sociálně tržních programů --- nejen u nás, ale i ve světě, nepotvrzují trvající aktuálnost a životnost takovýchto programů i v současné době, kdy by je mnozí neoliberálové - napříč politickým spektrem u nás i ve světě - rádi považovali za překonané?

Vládní politika stojí na rozcestí, které vede buď k pokračování programatického postoje "třetí cesty", nebo k obratu ke "čtvrté cestě" --- oportunismu , který nevede k dohnání Evropy, ale přímo k jejímu předehnání. Úspěšné zvládnutí vstupu ČR do EU i podle našeho názoru závisí opravdu, jak tvrdí Pick, především na konkurenční způsobilosti české ekonomiky. Otázka však je, zda máme Evropu nadále předhánět v co nejnižších cenách a mzdách, jak to u nás zavedla původní neoliberální strategie transformace a možná nově i v co nejliberálnější sociální politice, jak na to tlačí neoliberálové nejen u nás, ale v celé řadě evropských zemí, či zda ji máme dohánět postupným obratem k uplatňování kvalitativních faktorů zvyšování produktivity a konkurenční zralosti celé ekonomiky. Vzájemně podmíněné multiplikátory, vedoucí k překonání výše uvedeného stavu Pick dává na závěr první části studie v Ekonomu. Za jeden z hlavních důvodů problému -- kromě těch, které jsme citovali hned na začátku - považuje také nedostatek "dělnických" bytů, nutných ke zvýšení pracovní mobility obyvatel a k eliminaci teritoriálně vysoké nezaměstnanosti. Podle Picka by podpora růstu ekonomiky a zvyšování její konkurenční způsobilosti měla být prioritou i rozpočtové a měnové politiky. A to je další " vzkaz" ekonoma Picka vládní hospodářské politice.

Můžeme ale tato zamyšlení k nejzávažnějším otázkám naší hospodářské strategie chápat jenom jako "vzkazy" vládě? Nejsou to především otázky nás všech? Nestálo by za to vést k nim diskusi celé občanské společnosti a v tom především ekonomické obce, a to i přes hranice jednotlivých novin, časopisů i elektronických médií??