Talibán, pokud se týká jeho úderné síly, (nejenom výzbroje, ale i výcviku a rádoby protiruského zaměření) byl výsledkem právě krátkozrakého a nekvalifikovaného přístupu tendence, právě převažující v USA. Spojené státy se pod známým tlakem svých stoupenců dostaly do opětné pozice soupeřivosti s Ruskem. O tom jsme byli poučeni třeba podrobným pořadem o hrdinném Talibanu, který nám právě s tímto podtextem prezentovala ČT krátce před útokem na New York. Po pravdě řečeno - nejen televize odvedla svou "práci".

Útok na Afghanistán byl proveden s nevysloveným souhlasem světového společenství, ale s velmi aktivním přispěním právě Ruska pomoci svých stoupenců na severu nejenom výzbrojí, ale koordinací s americkým velením ze svých základem ve střední Asii. Přátelství, které bylo okamžitě obnoveno po 11. září, dostalo křest v boji. Takový vztah bývá trvalého charakteru, pokud není podmíněn základními ideologickými rozdíly. A jak víme, ty doby jsou již dávnou minulostí.

Rusko nejenom pomohlo změně režimu v Afghánistánu, ale hlavně upevnila svůj vztah k USA. Pokud se týká samotného uspořádání v zemi, zůstalo Rusko zdrženlivé, a jak ukazuje poslední vývoj, ví proč.

Současná situace v Afganistánu není zdaleka stabilizována. Pod vládní kontrolou je pouze Kábul a okolí. Talibán se aktivizuje. Ztráty mají i pracovníci OSN. Náklady USA vzrostly ročně z 300 mil. na 900 mil. dolar§ a plánovaných je 1,8 mlrd. pro příští období. Připravovaný velvyslanec USA Zalmay Khalilzad bude požadovat irácké pravomoce Paul Bremera. Podstatná účast Německa v Afghánistánu není jistá a NATO není rovněž moc při ruce.

Irák se stal za současné okupační správy velmi obtížným problémem. Cestu do OSN jako jedině možnou a nutnou operativní podmínku pro řešení nenachází americká administrativa snadno. Škoda, že český ministr zahraničí nebyl dosti prozíravý a moudrý, aby využil právě předsednictví a vlivu Jana Kavana, a cesty Vladimíry Špidly do USA k naléhání, aby v Iráku získala větší vliv OSN. Spoluúčast této organizace je, a bylo to zřejmé i dříve, bezpodmínečně nutná.

Svoboda raději podlehl iniciativě Národního bezpečnostního úřadu, který spustil kampaň proti "našemu" předsedovi Valného shromáždění Není jisté, zda právě toto má NBÚ v popisu práce. Kampaň měla protivládní podtext, vzhledem ke Kavanovu postoji k válce v Iráku, který předseda VS OSN na mezinárodním fóru akcentoval.

Jedna věc je vztah k válce, druhá je odpovědnost k mírovému řešení. Škoda, že ani český premiér nechápe souvislosti. Pomohl by situaci v Iráku i usnadnil dosud bezvýchodné postavení Spojených států, které platí krvavou při průměrně dvaceti útocích denně proti jejich jednotkám.

Mír je od Iráku daleko a je vzdálen bohužel i po dvou letech od Afghánistánu.