17. 9. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
17. 9. 2003

Legenda je alternativní biologickou zbraní

Stefan Zweig v "Legendě a pravda životního příběhu Beatrice Cenci" (viz BL) píše: "...Legenda zastiňuje skutečnost a díky ní žijí postavy v naší paměti tak, jak ve skutečnosti nikdy nežily..." Podobný zážitek mám z Legendy o utrpení rodiny Červeňákových. Legenda o vyhánění romské rodiny z Ústí nad Labem je příkladem moderní legendy v nejhorším smyslu slova, protože popisuje cílevědomě situaci, která se nikdy nestala, příkoří, ke kterým nikdy nedošlo. (Viz můj článek v BL: O bezradnosti při četbě slané nulové spravedlnosti ZDE)

Legendy provázejí lidské společenství od chvíle, kdy si lidé uvědomili sílu své myšlenky. Byly a jsou podle potřeby také nemilosrdnou zbraní, nástrojem nátlaku a vydírání i teroristickou taktikou. Jsou formou násilí a manipulace stejně jako projevem náboženského zanícení či jiného citu.

Svět technické civilizace se stává stále více čitelnějším, přístupnějším, vzdálenosti dnes nehrají významnou roli, vše je překonatelné se všeobecně dostupným golémovským šémem, kterému se říká peníze. Přesto legendy žijí i dnes nejen v náboženských, ale i v politických a aktivistických organizacích.

Legendy jsou "akční" zbraní, neboť se dají vytvořit podle místních podmínek a specifických potřeb a mohou neustále mutovat podobně jako virus chřipky. Legenda je alternativní biologickou zbraní hromadného ničení. Je to trus zvířete zvaného Propaganda. Tento trus může být i velmi infekční s těžko předem vypočítatelnými důsledky.

Legendy jako propagandistická zbraň od věků čerpaly z historických námětů, ale byly přetvářeny tvůrčí fantazií podle momentálních záměrů tvůrce či opisovače legendy. I jednotlivá legenda, jako např. o svatém Václavovi, byla mnohokrát zpracována. Vždy v jiném kontextu, se zdůrazněním jiného aspektu historické události. Mnohdy byl legendární hrdina náhodný. Mohl se jím stát někdo jiný, ale los účelnosti ukázal na stín života konkrétní osoby. "Kolik opatů a mnichů je pohřbeno v české zemi? Ale jedině sv. Prokop, mnich a opat legendy, nezemřel bez ohlasu." (Na úsvitu křesťanství, ELK 1942, str.12) Totéž platí také o živých hrdinech legend, kteří z legend mohou ještě za živa těžit, nebo jsou jejich obětí.

Legenda je stále živá

Příběh rodiny Červeňákových je příkladem nefalšované moderní legendy. Moderní v tom smyslu, že je produktem devadesátých let dvacátého století. Z jiného pohledu je červeňákovská legenda všední, účelová, stejně krutá jako jiné ideologické legendy.

Legenda Červeňákovců nám dává možnost ukázat ne na nějaké středověké legendě, ale na legendě zrozené z fantazie lidí v roce 1993 a na jejím agresivním rozrůstání, že může být skutečnou zbraní a k tvůrcům a šiřitelům legend můžeme případně přistupovat jako k informačním bojovníkům či informačním teroristům.

Legenda o vyhnání a utrpení rodiny Červeňákových byla sepsaná v roce 1993 a v následujících letech prošla dalšími redakcemi, byly přidávány další legendární prvky a především komentáře.

V Legendě o utrpení rodiny Červeňákových můžeme rozlišit celkem tři fáze vzniku legendy: Prvolegenda z května 1993 obsahuje velmi neumělý rukopisný popis jejich údajného vyhánění z bytů v Ústí až po návrat zpět do Ústí z nehostinného Slovenska. Potom s pomocí znalých osob, ne již neumělým rukopisem, ale na psacím stroji, napsali legendu jako popis neexistujícího bezpráví a poslali ji opět na pražský Hrad v červenci 1993. Následuje třetí fáze, kterou můžeme nazvat Advokátskou legendou, která je charakteristická množstvím nepodstatných doplňků, úvah a dedukcí z pera jejich advokátky Veselé -- Samkové, které vyrobila během červeňákovských soudních tahanic. Objevují se jako součást žalob a odvolání.

Cesta do sklepení utajených motivů legendy

Jak již bylo řečeno, legenda je také zbraní. "Legenda o utrpení a vyhánění rodiny Červeňákových z Předlic na Slovensko" je toho příkladem.

Na legendě je nejstrašnější, že ji lidé mnohdy uvěří, vezmou ji za svou a jdou za ní třeba i bojovat. Ověřování pravdivosti legendy, i legendy dosud živé, kdy známe hlavní autory legendy, je velmi pracné z hlediska času i prostoru. Jen v místě, kde vznikala legenda, může člověk hledáním pramenů, nasloucháním, studiem zdánlivě nesouvisejících jevů v okolí, zjistit, co na legendě je pravdivé a co přinesli v ošatkách plných písmen skřítkové zloby, ideologie, smutku, nenávisti, vypočítavé chtivosti, marnivosti, ale i roztomilé fantazie.

Kdo chce odhalit tajemství legendy, musí rozmlouvat se svědky, nacházet motivy jejich svědectví a jejich komentářů. Za vděk musí vzít i opisovači legend a pátrat kdo a proč obohatil legendu o určitý motiv, který se v dosavadních vydáních legendy neobjevil...

Ale kdo je tak bohatým pánem času, aby sestoupil za legendou až do sklepení utajených motivů?

Hlas kmene

Lidé se většinou musí spokojit s tím, že naslouchají tomu, co hlásají lidé z jejich družiny, kmene, politického hnutí či zájmového uskupení. Mají možnost legendu odmítnout nebo přijmout za svou, protože jaká je pravda nevědí. Proto lidé i v supermoderním informačním věku počítačů jsou, podobně jako ve starověku, odkázáni ve svém životě na víru. Občané jsou tedy bezmocní vůči tvůrcům legend. Mohou jen věřit nebo nevěřit. V tom k žádnému výraznému dějinnému posunu nedošlo.

"Legenda o utrpení Červeňákových" je příkladem, jak neustálým prezentováním nepravdivých informací je skrze legendu vytvářena alternativní pravda, kterou aktivisté určitého hnutí prezentují jako realitu. Legenda o utrpení Červeňákových slouží jako důkaz protiromských nálad a činů v Ústí nad Labem, a tím obecně i v české společnosti.

Proto např. v časopisu Amaro gendalos (Naše zrcadlo) v č. 11-12/1999 v rozhovoru "Prvky apartheidu zde opravdu jsou", tvrdil předseda Grémia regionálních sdružení Ondřej Giňa: "Vzpomínám si na rodinu Červeňákových, násilně vystěhovanou na Slovensko a po jejím návratu donucenou žít dokonce v parku ve stanu. Lze vytušit, že v Ústí nad Labem je vztah k Romům ze strany majority výrazně negativní. Vyústění kauzy v Matiční ve výstavbu zdi jenom potvrzuje skutečnost, že vztahy mezi Čechy a Romy jsou zde možná komplikovanější než jinde."

Proto se mi zdá poněkud komické, když v článku "Vážený člověče v tísni..." Jana Chalupová v Britském listoví mezi doporučenými konzultanty uvádí jméno odříkávače červeňákovské legendy Ondřeje Gini (přední romský aktivista). Proto řekne-li něco Giňa o situaci ve Slaném, nemohu tomu přikládat váhu.

Proto mám po kapsách více skepse než optimismu a věřím na kmenové zvyky, kmenové obchody a kmenové války.

Neexistuje ani moderní člověk, takové zvíře jsem nikdy neviděl. Člověk se chová stejně jako v pravěku, starověku či středověku. Modernost spočívá pro každou další generaci v tom, že lidé ztrácejí stále větší díl strachu z přírody, z věcí ve stínu a dále dohlédnou. Modernost má co dělat s optikou dalekohledu, s dostřelem zbraní, se specializovanými postupy v medicíně a s podobnými produkty. Lidská duše je ale stále stejná, zranitelná cizopasníky obav, temných legend a kouzel. Jako v pravěku, i dnes, je čas mýtů, ság a legend.

Družíme se v roztodivných kmenech, kde nad dřívější nutnou věrností nouze a strachu dnes spíše vítězí již lidštější, uvolněnější, prostá účast, dočasná potřebnost, chvilkový zájem, ale i osudová svázanost založená na sociální slabosti, u jiných na ekonomickém spiklenectví, které se nedá ze dne na den zpřetrhat. To, co nazývám kmeny, lze též nazvat třeba "virtuálními účelovými divizemi specifického zájmu" a vymyslete si jakékoli jiná pojmenování a vždy bude nálepka stejně košér...

Vzdělání, povolání, míra majetku, míra viny či bezmocnosti, ale i míra víry v určitou legendu tvoří brány, kterými lidé vstupují do teritorií různých kmenů.

Exkurze do legendy

Přijměte něco ze života legendy: Historie legendy o vyhánění Červeňákových začíná v květnu 1993. Tehdy byl odeslán dopis na pražský Hrad. Cílem stížnosti bylo, aby město vrátilo Červeňákovcům byty, které při odstěhování na Slovensko odevzdali. Na obálce fotokopie rukou psaného dopisu lze vyčíst adresu odesilatele a den přijetí hradními prezidentovými úředníky:

Filko Vojtěch

Na nivách č. 21

Ústí nad Labem

Dne 3. 5. 1993

razítko: (došlo do KP 7.5.93)

Uvádíme takřka doslovný přepis historicky první verze legendy. Protože máme k dispozici jen fotokopii dopisu s nezřetelnými dolními okraji jednotlivých stran na fotokopii, chybějící nebo nečitelné části dopisu jsou vyznačeny (...) a špatně čitelná slova či písmena rukopisu jsou označena (?):

Prezidenska Kancelař PRAHA

Obracim se na vás že žádost,

ohledňe Romskych občanu

který spej na ulyci s dětmi

at: (?)

zduvodnění

Před dvoůma mesicmi smé

bydlely trvale přihlašen a

jelykoš smě nemněly pokoj

od mesěj policie co den

za dnem nas otravovály že

nas zmatěj jako psi a vihrožo valy nam a nadavaly že

smí(é) černí at: (atd?) a proto smé

se musely (...)

slovensko. Tak nam

obednaly vagoní na vistehova ni a přitom nas víhlasily

z bytu a vzaly nám i

dékretí naslybovály nám

že tám dostaneme prací

a bydliště a že slovenska

Republika je na tom lyp

neš mi česka Republika

ale přitom to nebyla pravda

diš sme uš byli na slove nsko a na druhej den

smé vaštivily bytovoů

spravu chminianskych Jakubovany

v okrese Prešou tam smé

řekly že smí přišly z

čech a vyhaňěly nas na

slovensko Slovenska Republika

z Bytove spravy nam řekly že

nas tadi n... (...)

že ani bytí neňí pronas

že mi smí bydlely v české

Republikce a že mi smé tám

byly i přihlašení a i bytí

smé mněly jako řádni

občane teto Republice.

"ŽÁDOST"

a proto vas žádam a

prosim jelykoš bydly mé

po ulycich střecha nad

hlavoů nemamé spime

s dětma na ulycich a

po dalšich rozbytich

bytech potulyjeme se

do huby nemamé aňi

kousek chleba proti

(...)

nemocni deti a diš

deme k odvodnemu lekaří

tak nas nechtej višetřyt.

Smé přihlašení nekterí

Lidí na bytech. a proto

nám přidavamé přílohu

z novin.

a proto v(n)a Vás Žádamé

a Prosíme o pochopení

te to (?) žádosti a věřim

statu České Republiky

že naspochopej a

daj nějákou spravu

na teto adrese(u)

děkujeme vám SVětu Mír

Tak zní první verze legendy. Zaměřme se pouze na první a nejdůležitější tvrzení:

jelykoš smě nemněly pokoj

od mesěj policie co den

za dnem nas otravovály že

nas zmatěj jako psi a vihrožo valy nam a nadavaly že

smí(é) černí at: (atd?) a proto smé s

se musely (...)

slovensko. Tak nam

obednaly vagoní na vistehova ni a přitom nas víhlasily

z bytu a vzaly nám i

dékretí naslybovály nám

V druhé, strojopisné verzi pro pražský Hrad, již Červeňákovi píší:

"...24. února ráno přišla postupně městská policie do všech čtyř bytů, vyházeli naše věci (některé i ven oknem) do nákladních aut, odvedli je na Západní nádraží, naložili do vlaku včetně nás a odlifrovali nás na Slovensko do Chmiňanských Jakubovan, odkud většina z nás pochází. Chci poznamenat, že většina z nás má v Ústí nad Labem trvalé bydliště od roku 1988, 1987 a podobně..."

Jaká je skutečnost?

Začala pro ústecký magistrát a pro městskou policii v únoru 1993. Tehdy se dostavila na městskou policii Margita Červeňáková s žádostí o pomoc při odstěhování rodiny na Slovensko. Z jednání byly na městské policii provedeny zápisy:

Úřední záznam

Městská policie

Ústí nad Labem

v Ústí nad Labem dne 11. 2. 1993

Věc: Žádost o pomoc při vystěhování rodiny Červeňáků na Slovensko

Dnešního dne se na MP dostavila paní Červeňáková Margita, nar. 1. 3. 1934, bytem Beneše Lounského 5, Ústí nad Labem a dotazovala se na možnost přestěhovat se na Slovensko a zda by jí a její rodině při vystěhování MP nepomohla. Žádala pomoc při stěhování nábytku a o prostředky na uhrazení cestovného. Jmenovaná se dne 12. 2. 1993 dostaví na MP a oznámí jak se rozhodla.

vrch. pol. kom. MP Novotný Jan Druhý den se dostavila M. Červeňáková s manželem dohodnout konkrétní podmínky stěhování. 12. února byl zápis z jednání podepsán také svědky. M. Červeňáková jako negramotná zápis nepodepsala. Svoji negramotnost později také potvrdila výpovědí před Okresním soudem v Ústí nad Labem dne 30. ledna 1997: "Já sama jsem negramotná, neumím číst a psát," uvedla do protokolu.

Úřední záznam

Městská policie

Ústí nad Labem

v Ústí nad Labem dne 12. 2. 1993

Věc: Žádost o pomoc při vystěhování rodiny Červeňáků na Slovensko

Dnes se na MP dostavila paní Červeňáková Margita, nar. 1. 3. 1934, bytem Beneše Lounského a požádala o pomoc při přestěhování své rodiny na Slovensko. Požádala o pomoc strážníků, aby jí a jejím příbuzným pomohli odstěhovat nábytek, protože většina mužů z její rodiny je v invalidním důchodu. MP jí pomoc přislíbila. Datum stěhování paní Červeňáková ještě oznámí.

Přítomni: Novotný Jan - vrch. pol. kom. MP

Dvořák Josef - poslanec zastupitelstva města Ústí nad Labem

Lacman Luboš - kom. MP

Ten den byl pořízen ještě podrobnější úřední záznam, v němž bylo uvedeno:

"Dnes se na ředitelství MP dostavila paní Červeňáková Margita, nar. 1. 3. 1934, bytem Beneše Lounského a požádala o pomoc při přestěhování své rodiny a svých příbuzných na Slovensko do obce Chminianské Jakubovany. Jako důvod uvádí neshody s rodinou Karičků. Jmenovaná viní rodinu Karičků za smrt člena své rodiny. Jmenovaná požaduje na MP pomoc při stěhování nábytku na nádraží. MP jí pomoc přislíbila. Datum stěhování paní Červeňáková ještě oznámí."

V následujících dnech jsem hovořil se všemi třemi svědky (Novotný, Dvořák a Lacman), kteří byli u jednání s Červeňákovými. O setkání mluvili jako o určité raritě. Bylo to poprvé, co se na městskou policii obrátil někdo z Romů s trvalým bydlištěm v Ústí, s žádostí o pomoc při stěhování na Slovensko.

Žádost Margity Červeňákové o poskytnutí peněz na odstěhování rodiny na Slovensko nebyla ničím pozoruhodným. Jedna rodina, která neměla finanční prostředky na cestu, požádala magistrát o zaplacení cesty na Slovensko.

Pro novináře byli Červeňákovi zajímaví tím, že narušili dosavadní šablonu očekávaného chování. Dosavadní praxí bylo, že romští migranti ze Slovenska museli bez velké radosti opustit načerno obsazené byty. Náhle je zde rodina, která chce z Čech sama zpět na Slovensko. Tím, že Červeňákovi narušili šablonu očekávaného chování, stali se vítaným zdrojem chvilkové publicity, součástí mediální "informační banky zajímavostí". Pro město Ústí nad Labem byli Červeňákovi důkazem, že život není černobílý. Neodjíždějí jen ti, kteří se "nelegálně nabourali" do bytů, ale i Romové, kterým se v Ústí již nelíbí a chtějí sami jinam.

Pro budoucnost rodiny Červeňákových i města měla tato krátká mediální popularita tehdy ještě netušený význam. Nebyli již bezejmennou informačně bezvýznamnou romskou rodinou. Stali se nositeli netradičního příběhu. Když se za několik týdnů vrátili ze Slovenska zpět do Ústí nad Labem, protože na Slovensku nesehnali trvalé bydliště, a žádali o opětovné přidělení bytů, nejednalo se jen o sociální případ nějaké romské rodiny ze Slovenska. Rodina byla v "informační bance zajímavostí" a její nová situace byla vlastně pokračováním příběhu z února.

Zároveň bylo sledování odjezdu Červeňákových na Slovensko dobré i pro město. Přítomnost televize, fotografů a novinářů zajistila dostatek svědectví o nepravdivosti červeňákovské legendy o vyhnání rodiny z Ústí nad Labem. Ale v době, kdy byla média zvána vedením městské policie k "exhibici" zvané stěhování Červeňákovců na Slovensko, nikdo netušil, k jak absurdnímu dramatu během dalších let dojde.

Žádosti rodiny Červeňákových bylo vyhověno. Magistrát města Ústí nad Labem zaplatil za jejich odjezd do Slovenské republiky cca 10 000 Kč. Město poskytlo jízdné pro osoby a nákladní vagón na nábytek. Městská policie zajistila i deset zaměstnanců, kteří pomáhali při stěhování. Dohoda byla prostá: občané se chtějí odstěhovat na Slovensko. Pro město bude výhodné odstěhování zaplatit, protože se tím uvolní byty (byť současnými nájemníky zdevastované) pro další zájemce.

V den odjezdu rodiny na Slovensko se shromáždili v Předlicích novináři zastupující místní i celostátní tisk, včetně fotografa a zpravodajky České tiskové kanceláře. Červeňákovi měli připravena zavazadla (nábytek a pytle s oblečením) a čekali na auto a pomocníky z městské policie. Zájem novinářů je pobavil a trochu i zaskočil, protože netušili, že budou středem tak velkého zájmu. Vládla veselá atmosféra, mezi Červeňákovými panovalo vzrušení z nastávající cesty.

A dnes? Tragikomická legenda žije formou žalob vůči městu, které prý Červeňákovce vyhnalo.

Osvětimská lež naruby

Advokátka Červeňákových se přitom nedávno dopustila nejhrubší relativizace svědectví o tom, že Červeňákovci odjížděli na Slovensko dobrovolně z vlastního popudu, zpívali a mávali z oken odjíždějícího rychlíkového vagónu. Advokátka Veselá -- Samková pronesla v reportáži Na vlastní oči dne 12. srpna 2003 (TV NOVA): "I vězni, kteří šli do Osvětimi, zpívali. I ti, kteří šli do pecí. Veselost a zpěv a hra zejména u tak muzikálního národa jako jsou Romové, těžko může být důkazem."

Pokud existuje tzv. Osvětimská lež, tedy popírání koncentračních táborů, resp. jejich vyhlazovacích funkce, je výrok advokátky protipólem Osvětimské lži. Advokátka vzbuzuje dojem, že konání městské policie a úřadu městského obvodu nese znaky kolektivního násilí. Již v odvolání proti rozsudku okresního soudu v roce 1998 píše: "Snaha o vystěhování Romů zejména ze Severních Čech, odkud bylo čtyřicet let před tím vyhnáno sudetoněmecké obyvatelstvo, bylo podporováno protiústavními vyhláškami řady měst tohoto regionu." Jak to souvisí s Červeňákovými? Jako Osvětim. Nijak. Kromě toho tzv. protiústavní vyhlášky, tedy i ústecká z roku 1992, byly zrušeny, protože některá opatření šla nad rámec zákonů, ne, že by vyhlášky porušovaly práva některých etnických či jiných skupin obyvatelstva. Dalším příkladem zcela nesouvisejících dedukcí je jakési rovnítko mezi fašisty a tzv. českými úřady, když v odvolání proti rozsudku okresního soudu v roce 1998 advokátka píše: "Paní Margita Červeňáková, která v době Slovenského štátu zažila pracovní tábory pro romské obyvatelstvo... opakovaně poukazovala ve svých ústních projevech na paralely jednání slovenských fašistů v době II. světové války a jednání českých úřadů. Opakovaně přitom uvedla, že se cítí "hůř než zvíře" a hůře než "za gardistů" (míněna tzv. Hlinkova garda), ti že jim dali alespoň baráky na noc a hadry kolem nohou."

Dedukce tohoto typu lze vytvářet do nekonečně. Pokud advokátka řekla "I vězni, kteří šli do Osvětimi, zpívali. I ti, kteří šli do pecí," mohu to považovat nanejvýš za snahu vytvořit dojem, že v Ústí docházelo ke zastíraným represím. Žádný racionální důvod, proč to o Osvětimi paní Veselá řekla, neexistuje.

Poznámka JČ: Zajímavé by bylo ovšem zjistit i, co bylo původní motivací rozhodnutí rodiny Červeňákových odstěhovat se na Slovensko. Vrtoch? Špatné podmínky? Zastrašování či nesporný rasismus, který v ČR existuje? Neinformovaná představa, že na Slovensku to bude lepší? Snaha vytáhnout při tom z nepřátelského Městského úřadu alespoň nějaké peníze? Třeba se to už všechno nedá zjistit...?

                 
Obsah vydání       17. 9. 2003
17. 9. 2003 Jsou Spojené státy v úpadku?
17. 9. 2003 O učitelce, která ukradla 25 milionů korun
17. 9. 2003 Vynikající Hrabal v Českých Budějovicích - lidi z Prahy to neznali Jan  Čulík
17. 9. 2003 Hrabal je v Budějovicích dobrý, ale město chce omezovat divadlům dotace
17. 9. 2003 Veb Járy Cimrmana na doméně AT
17. 9. 2003 Bechtel a krev za vodu: válka jako omluva pro rozšiřování práva korporací Vandana  Shiva
17. 9. 2003 Cancún: Snaha o privatizaci vody
17. 9. 2003 Subcommandante Marcos: Jsme vykořisťováni jako otroci WTO
17. 9. 2003 Globalizace: přísliby i hrozby
17. 9. 2003 Většinový systém by byl pro ČR dobrým řešením Jan  Maršák
16. 9. 2003 Je Bělohradský na cestě stát se "užitečným idiotem"? Ondřej  Čapek
17. 9. 2003 Legenda je alternativní biologickou zbraní František  Roček
17. 9. 2003 Euro nesložilo svou první zkoušku
17. 9. 2003 Jak být terénním sociálním pracovníkem Jana  Chalupová
17. 9. 2003 Slaný: v úterý k exekuci nedošlo, matka se vzepřela nátlaku Štěpán  Kotrba
16. 9. 2003 Slaný: namísto smírného řešení "koncentrák" Štěpán  Kotrba
16. 9. 2003 Slánský starosta: Je to tak prosté... Ivo  Rubík
15. 9. 2003 Slaný: "Máme takového starostu, jakého jsme si už podruhé zvolili..." Štěpán  Kotrba
13. 9. 2003 Britské listy a Amaro Gendalos podaly stížnost generálnímu řediteli ČT na Události a Večerníky
16. 9. 2003 Šance pro mladé: dvanáct z osmdesáti František  Roček
16. 9. 2003 Nepromyšlená americká koncepce v Iráku se hroutí Emil  Souleimanov
16. 9. 2003 Nejlepší i nejpopulárnější české divadlo: Ostrava, Hradec Králové a Jára da Cimrman Jan  Čulík
15. 9. 2003 Želary: Málčik znájet darógu! Jan  Čulík
1. 9. 2003 Hospodaření OSBL za srpen 2003

Rasismus RSS 2.0      Historie >
17. 9. 2003 Legenda je alternativní biologickou zbraní František  Roček
10. 9. 2003 O bezradnosti při četbě slané nulové spravedlnosti František  Roček
9. 9. 2003 Co udělat pro Romy: je to složitější problém, než jako to vidí pánové Kotrba a Polák Ondřej  Čapek
5. 9. 2003 Slaný jako příklad "pravicové" diktatury bezohledných a silných Štěpán  Kotrba
26. 8. 2003 ČR v OSN: Do knihoven byly rozdány knihy proti rasismu   
26. 8. 2003 O svobodě projevu v Německu: Já přece nejsem antisemita Markéta  Brousková
14. 8. 2003 Ve věci rasistického útoku na Palmovce má v pátek 15. srpna padnout rozsudek Helena  Svatošová
15. 7. 2003 Nová kniha o české ultrapravici Ondřej  Slačálek
14. 7. 2003 Co říká zpráva Ministerstva vnitra o extremismu a co už neříkají média Štěpán  Kotrba
19. 6. 2003 Oběť rasistického útoku čelí šikaně od soudkyně Helena  Svatošová
12. 6. 2003 Pseudohumanismus je stejně škodlivý jako rasismus Eduard  Vacek
7. 5. 2003 Xenofobie v českých sdělovacích prostředcích František  Kostlán
22. 4. 2003 Rasizmus, ktorý antirasistom nevadí ? Lubomír  Sedláčik
15. 4. 2003 "Musíme chránit existenci bílých lidí"
aneb bude se konat koncert neonacistických blackmetalových kapel?
Petr  Záras
17. 3. 2003 Európsky týždeň boja proti rasizmu: Hovorme o rasizme Slovákov Martina  Ferenčíková