'Tento vodařský gigant má koncese ve více než 100 zemích po celém světě, od Filipin po Polsko a dokonce i zde v Cancúnu. Ale místní lidé mohou dosvědčit, že privatizace voda učinila vodu ještě méně dostupnou.

Vodní systémy v Cancúnu má v rukou AguaCan, společnost z 50% vlastněná Suezem, která dodává pitnou vodou, provozuje kanalizaci a odvodňování. Ale vodu nepijte, varuje místní aktivista Arturo Moss. Ta voda není dobré kvality, nikdo ji zde nepije, vysvětluje, Chcete-li zde pít vodu, musíte si koupit láhve s vyčištěnou vodou.

Moss zdůrazňuje, že nejen že voda, kterou dodává AguaCan, má daleko k užitkovosti, ale že mnoha lidem se dokonce ani nedostává základních služeb, o kterých firma tvrdí, že je poskytuje. V Cancúnu je v hotelové zóně voda k dispozici 24 hodin denně, ale v městských čtvrtích je tato služba - dodávka vody - velmi omezena: pouze 2-3 hodiny denně.

Situace jednoho staršího manželského páru, který žije přímo proti velké nádrži na vodu, je typická. Mária, které raději neudala své pravé jméno, nám vyložila, že jejich domek je bez základních vodařských služeb (přívod pitné vody a odvod odpadní vody) celých posledních 17 let. ...

Oficiální čísla udávaná společností a vládou říkají, že skoro 80% lidí má pitnou vodu - jenom 80%, říká Moss. Ale méně než 40% lidí má systém na odpadní vodu či připojení ke kanalizaci. Takže si můžete představit odpady skoro 400.000 obyvatel Cancúnu, které se vsakují přímo do podpovrchových vrstev půdy. Mluvčí AquaCan Yajaida Davidia říká, že problém je v nedostatku pitné vody. '...Potřebujeme pomoc obce, aby lépe chránila vodu'.

Voda je záležitostí, kterou WTO projednává skrze GATS (Generální dohoda o obchodu ve službách). GATS je určena k tomu, aby otevřela trhy se službami soukromému sektoru a zahraničním investicím. V mnoha zemích jsou tyto služby, včetně vody, veřejné. A otevření světového trhu s vodou znamená zastavení veřejných příspěvků, které garantují universální služby všem občanům, bez ohledu na jejich schopnost placení.

Ale snad k pevným dohodám o privatizaci vody vycházejícím z tohoto kola zasedání WTO nedojde, protože veřejný tlak v mnoha zemích ztížil, ne-li znemožnil vládám zcela se vzdát kontroly nad vodařskými službami a přenechat ji korporacím. ...

Ale k soukromému ovládnutí vodařských služeb vede více cest. Jednostranná jednání a dohody korporací s jednotlivými ministry obchodu na zasedání WTO mohou otevřít dveře dokořán privatizaci v celé její šíři. Velkým vodařským společnostem, jako třeba Suez, stačí jen vstrčit do dveří nohu, jak říká Madj Flynn z Public Citizen.

Flynn vysvětluje: Ve Washingtonu, ... získal právě Suez kontrakt na službu, která znamenají, že oni pouze odečítají spotřebované metry a fakturují. Ale když se podíváte na webovou stránku Světové banky, uvidíte, že způsob jak dosáhnout plné privatizace je získat smlouvu alespoň na jednu službu, třeba jen dělat vyúčtování a podobně, a pak už město přemluvíte, že se ujmete celé správy.

Ale Suez v reakci na celosvětově špatné časy pro ekonomiku omezuje své operace. Podle zprávy Polaris Institute začal Suez loni redukovat své obchody vztahující se ke komunikacím a soustředil se na své stěžejní obory - vodu a energii - ve snaze zredukovat dluh a zvýšit zisky. Strategický plán akcí společnosti na 2003-2004 se soustřeďuje především na modernizační projekty a na omezování rizik.

Zkrátka, uzavírá ta zpráva, Suez přijímá politiku opouštění projektů, které jsou problematické, rizikové a ne tak lukrativní, většinou v rozvojových zemích. Podle Davida Halla z Public Services International, skupiny odborů, která se pevně staví proti privatizaci vody, může to značit začátek strategie s dalekosáhlými důsledky.

Hall říká, že to dělá těžkosti Světové bance a dalším mezinárodním finančním institucím (IFIs), jejichž strategie pro sektor vody závisejí na přilákání mnohonárodních společností ke zvýšení svých investic a účasti. Místo toho stojí před skutečností, že vedoucí společnost v období dvou let náhle své investice redukuje.

Světová ekonomická krize může ještě způsobit to, co mnozí aktivisté říkají: že soukromé korporace na sebe nebudou brát finanční rizika spojená s poskytováním universální služby. V dlouhodobém pohledu se přebírání veřejných služeb zřejmě neukazuje jako ziskové.

Ale Suez v roce 2002 podle svých informací vydělal více než 10 miliard Euro na svých vodařských projektech. Současné omezování je úsilím o navýšení základu a pak o další expandování v době pro ekonomiku růžovější. To znamená, že světové války o vodu zdaleka nejsou minulostí a je příliš obtížné předpovídat, kdo zvítězí.

Zdroj: ZDE