Přišel jsem, viděl jsem a zděsil jsem se.

Nedalo mi to, abych nenavštívil místo, které vzbuzuje takové emoce u odpůrců i zastánců integrace sociálně nepřizpůsobivých osob do společnosti. Mexiko - "ubytovna" pro ty, kvůli kterým převážně město vyhlásilo program "nulové tolerance". Kombinace oprávněného rozhořčení "slušných lidí" vůči laxnosti veřejné správy, cíleného a promyšleného útisku a psychologického teroru těch nepřizpůsobivých po celý den. Terénní práce prováděná se zjevným úmyslem stresovat a vytvářet prostředí nabízející jen jedinou možnost - odchod, emigraci. V zahraniční literatuře o psychologii práce se toto chování nazývá "mobbing". Ještě jej ale nikdo neaplikoval při řízení obce.

Není to přímý rasismus, ale kriminál bez mříží. Je to násilná resocializace "pravicovými" metodami. Odpovědností do všech, sebekrutějších, důsledků i pro ty, jejichž schopnost rozeznat hrozící nebezpečí je snížena nedostatečným vzděláním, výchovou či nedostatečným ekonomickým, a tedy i právním zázemím. Je to odpor a pohrdání těmi, které život nevybavil rozvinutým pudem budování kapitalismu či schopností se orientovat v houštinách současných právních předpisů a vědět, které odporují zákonům, v čem a jak se proti nim bránit.

Je to čelný střet emocemi zmítaných a bezmocných lidí s byrokratickou inteligencí vysokoškolsky vzdělaných manažerů s vizí karierní perspektivy v rámci populistické komunální politiky. Návod k použití pro všechny, kteří chtějí chodit zkratkou a budovat svá města či obce jako demokracii pouze pro některé.

Říkejme třeba - demokracii pro "slušné lidi". Nebo pro bílé... Ale co s neslušnými? Co se snědými? Co s těmi, kteří své sociální vyloučení, ztrátu perspektiv či pouze nerozvinutou sociální inteligenci řeší propitím platu v hospodě a následným pitím ironu? Co s těmi, kteří v sedmnácti letech uvažují tváří v tvář perspektivám svého života o sebevraždě? Co s těmi, kteří by i chtěli, a přesto si sami nedokáží pomoci z mizérie a bezútěšnosti slánské "ubytovny"? Na tyto otázky starosta odpověď nemá.

Viděl jsem šváby mezi hrnci. Viděl jsem rodinu žít v "domku" velikosti 3x3 metry, sbitém z desek a linolea. Viděl jsem plesnivé zdi. Viděl jsem lidi, kteří mají strach. Viděl jsem turecký záchod s vodovodním kohoutkem, který byl jediným zdrojem pitné vody v celém domě. Viděl jsem, jak se žije na dně státu, v němž vládne koalice, v níž má většinu strana s hrdým názvem - sociální demokracie.

Skutečnost byla sociálně neúnosná, téměř neřešitelná a naprosto ignorující demokratické principy Evropy. Viděl jsem "ubytovnu" města Slaného. Městské ghetto pro ty, kteří neodpovídají představám o skromném pracujícím občanovi. Viděl jsem i ty, kteří by nejraději zjednodušili program nulové tolerance na "rasismus", i když jím není, ačkoliv jím je.

Protože to, že důsledky dopadají z devadesáti procent na Romy, není ještě rasový motiv. Je to pouze "rasový" důsledek sociálního problému, který nikdo neřešil od roku 1973 dodnes. Střet civilizací.

Viděl jsem ale - na druhou stranu - i nulově tolerantní městské policisty, hrdé na své pravomoci i svou práci a pokutující každého, kdo udělal jen jedinou chybu při parkování. Profesionální přístup profesionálně vyškolených strážců pořádku. O cílenosti jejich postupu vůči "vetřelcům" nebylo sporu, ale nešel dokázat... Nešel dokázat stejně, jako nejde dokázat rasový podtext starostovi, který tvrdý postup města obhajuje tím, že nemůže neustále opravovat dům, který si nájemníci sami vybydleli. Viděl jsem i městské úředníky, kteří pracují s viditelnou chutí. Mají moc. A učí se jí používat. Učí se poznávat, že důsledně vykonaná práce v souhře všech zainteresovaných nese své ovoce. Pracují v čisté, vzorně uklizené radnici, kam se bojíte i vstoupit.

Využívají prvků moderní sledovací techniky - kamerových systémů, do budoucna je chtějí propojit i na městský rozhlas. Proč? Zřejmě se z něj ozve lokální hlášení službykonajícího dispečera: "Řidiči automobilu AK 58 - 58, dopustil jste se dopravního přestupku parkování na zákazu stání, zaplatíte pokutu 500 korun nebo váš automobil bude během patnácti minut odtažen... Konec hlášení městské policie královského města Slaný..." Preventivní účinky Velkého bratra na psychiku obyvatel budou zázračné. O propojení městského rozhlasu a kamerového systému rozhodli zsastupitelé, stejně jako o propojení městského kamerového systému do služebny státní policie. Velký bratr bude mít radost ze svých žáků...

Viděl jsem starostu, který ovládá mistrně psychologii i propagandu. Ve svůj prospěch. Dokonalý vůdce všech silných, sebevědomých a schopných. Ale bohužel ne moudrý starosta všech svých občanů. Nepočítá totiž s dvěma věcmi - faktem, že organismus města či státu se nedá programovat pouze inženýrskými a propagandistickými metodami. Populismus má své meze.

Nepočítá s tím, že "ocelová" netolerance, bezcitnost a dril důsledně uplatňovaných předpisů bez nabídnuté pomoci a terénní sociální práce může přerůst v nejhorším případě i v ozbrojený odpor těch, kteří už nebudou mít co ztratit.

Těm, kteří by chtěli se postavit starostovi na aktivní odpor, lze poradit jen jediné - nezaujatost, nepředpojatost a profesionalitu. Stejnou míru chladnokrevné bezohlednosti, jakou proti nim používá starosta. Výsadek komanda terénních profesionálů, kteří se sami chyby nedopustí a budou schopni eliminovat výhody, kterých starosta dosáhl v komunální přesilové hře do dnešního dne. Shromáždění všech dostupných dat a důslednou analýzu všeho, co se stalo za starostova panování. Důslednou ekonomickou prověrku všech kroků, které radnice ve Slaném učinila. Důslednou právní analýzu všech činů v kauze Mexiko a zhodnocení možností obrany cestou práva. Civilní žaloby i trestní oznámení na přesně zdokumentované lži a porušení zákonů, s jejichž pomocí se radnice pokouší manipulovat veřejností, médii i samotnými občany. Stížnosti státním úřadům i nadřízeným orgánům veřejné správy. Evidenci a důsledné trvání na lhůtách. Návrhy na neplatnost některých kroků a předběžná opatření soudů. Totální a nelítostnou byrokratickou válku s místní radnicí. A pak si lze přát ombudsmana, který by se nebál poznat osobně realitu a vstoupit tam, kde jiní musejí žít. Do té doby, než je i odtud vyženou za nadšeného jásotu davu.

Nejhorší, co v dané situaci lze udělat, je ztratit nervy a dopouštět se emocemi vyprovokovaných chyb. Bojovat anarchií proti organizaci. Dávat neustále záminky k šikaně a perzekuci. Podlehnout. Rezignovat. Anebo utéct.

Protože před těmito lidmi se neutíká, s těmito lidmi se bojuje. Až do úplného vítězství.