Ve Velké Britanii se falšování informací o iráckých zbraních hromadného ničení stalo předmětem vyšetřování, jehož výsledky jsou nejisté a za zodpovědnou osobu zatím nebyl označen Tony Blair, který byl, alespoň v podání světových médií, hlavní hnací silou britské účasti na okupaci Iráku.

Americká CIA vydala, zřejmě pod vlivem událostí ve Velké Británii, naprosto zmateční prohlášení, že americké rozhodnutí okupovat Irák způsobili iráčtí agenti vyslaní do USA Saddámem Hussajnem jako uprchlíci. V této interpretaci vyslal Saddám Hussajn tyto agenty, aby přesvědčili USA, že mají okupovat Irák tím, že mu předloží falešné informace o iráckých zbraních hromadného ničení. V podání CIA zřejmě Saddám Hussajn nepředpokládal, že za tyto informace Američané zabijí jeho děti a nejspíš i jeho samého. Na rozdíl od britské veřejnosti je ale americká veřejnost zatím s obsazením cizího státu, bohatého na ropu, celkem spokojena, bez ohledu na neplatnost použitých důvodů. Americký prezident George Bush mluví o "pomoci" iráckému lidu a o tom, že "většina Iráku pevně směřuje k obnově a samostatnému spravování země", ale referendum o souhlasu Iráčanů s přítomností amerických vojsk v Iráku pod dohledem OSN by si těžko mohl dovolit uspořádat. Je jasné, že poté, co Američané a Britové odstranili stávající režim v Iráku, vedl by jejich odchod s největší pravděpodobností k občanské válce, ale je také zřejmé, že odboj proti americké přítomnosti v Iráku hned tak neutichne a že problém, který svou invazí do Iráku Američané a Britové vyvolali, nemůže ospravedlňovat jejich další přítomnost v zemi. Demokratický systém by sice v Iráku pomohl vyřešit náboženské a etnické diference, ale jeho násilné vynucování k němu nevyhnutelně vyvolá u Iráčanů odpor. Za této situace by OSN rozhodně mělo větší naději vyjednat nějaký kompromis mezi těmi, kteří v Iráku mají reálnou šanci ucházet se o moc a Američané a Britové by svým odchodem z Iráku otevřeli znovu dveře spravedlnosti v mezinárodních vztazích.