3. 9. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 9. 2003

Romové: Osud nejzranitelnější menšiny v Evropě

Jarmila Balážová, Soňa Kalejová, Zdeněk Ryšavý
Jediný člověk dokázal rozpohybovat a pracovně spojit nejvyšší představitele Světové banky, Mezinárodního měnového fondu, vlád zemí střední a východní Evropy a konečně vybrané delegace Romů ze zainteresovaných států. Pobočky jeho nadace Open Society Fund v posledních letech financovaly na území Evropy včetně České republiky řadu nejrůznějších podpůrných programů zejména vzdělávacího charakteru. Tuto pomoc však nyní hodlá Soros omezit a směřovat spíše tam, kde je jí podle něj více potřeba, tedy do Afriky a Asie. Předtím však chce zajistit podporu vlivných institucí nejzranitelnější menšině v Evropě, jak společně s Jamesem Wolfensohnem vnímá Romy.

Publikujeme s laskavým svolením časopisu Romano voďi, jehož nejnovější číslo vyšlo v minulých dnech, ZDE

„Kolaps životních podmínek Romů v bývalých socialistických zemích nemá v jejich historii obdoby,“ upozorňuje studie, kterou nechala připravit skupina amerických vědců pro nedávnou budapešťskou konferenci o postavení Romů ve střední a východní Evropě (29. 6.–1. 7. 2003). Jeden z jejích účastníků prezident Světové banky James Wolfensohn hýřil před jejím zahájením optimismem: „Tato konference může znamenat pro Romy obrat. Navrhujeme celou řadu opatření, která již využila americká vláda při pomoci indiánům. Rádi bychom přesvědčili zejména v příštím roce vlády ve střední a východní Evropě, aby podle návrhů Světové banky změnily své sociální a vzdělávací systémy.“ Iniciátorem této pro Romy zřejmě nejvýznamnější akce je známý americký filantrop maďarského původu George Soros.

Jediný člověk dokázal rozpohybovat a pracovně spojit nejvyšší představitele Světové banky, Mezinárodního měnového fondu, vlád zemí střední a východní Evropy a konečně vybrané delegace Romů ze zainteresovaných států. Pobočky jeho nadace Open Society Fund v posledních letech financovaly na území Evropy včetně České republiky řadu nejrůznějších podpůrných programů zejména vzdělávacího charakteru. Tuto pomoc však nyní hodlá Soros omezit a směřovat spíše tam, kde je jí podle něj více potřeba, tedy do Afriky a Asie. Předtím však chce zajistit podporu vlivných institucí nejzranitelnější menšině v Evropě, jak společně s Jamesem Wolfensohnem vnímá Romy. A nebyl by to Soros, kdyby celé toto rodící se divadlo nechtěl režírovat. Koneckonců proč ne, půjde-li o režii citlivou. V současné době byste jen těžko hledali člověka, který by něco podobného dokázal. Nejen v životě osobním a profesním, ale zejména ve vztahu a soustředěné několikaleté podpoře nás – Romů. Soros má v kruzích romských intelektuálů a aktivistů řadu příznivců a pozorovatelů. Jistě, také kritiků, ovšem těch je méně než šafránu. Málo lidí má totiž možnost setkat se a zejména pak déle hovořit s tímto zaneprázdněným finančním géniem s nesporně vysoce vyvinutým sociálním cítěním. Veden pravděpodobně zkušeností emigranta, který v různých zemích začínal několikrát od nuly, věří, že dát někomu šanci se vyplatí a dotyčný se jí zpravidla dokáže chopit. Jeho nadační činnost stojí právě na tomto principu: dávat šanci těm, kteří mají znevýhodněnou startovní pozici.

Konference v Budapešti byla na rozdíl od té v jihoafrickém Durbanu menší, a možná i proto o něco konkrétnější. Jejím cílem bylo odstartovat několikaleté úsilí, do něhož dokázal Soros zapojit nejen lidi ze světových finančnických kruhů, ale i ty, kteří by z titulů svých postů v jednotlivých státech střední a východní Evropy měli prosadit řešení nejpalčivějších problémů romské komunity. Nezapomnělo se pochopitelně ani na ty, jichž se téma konference přímo týká. Každá země vyslala do Budapešti osmičlennou romskou delegaci zastupující neziskový sektor. Další Romové byli přítomni také v delegacích vládních – pochopitelně v případě, že na této úrovni pracují. Nás zajímalo nejvíce, kdo reprezentoval ČR, jak a kdo za tímto výběrem stojí. Právě složení české „osmičky“ se může totiž stát velmi osudným. Kromě přípravy referátu o postavení Romů v dané zemi, který na konferenci prezentoval vždy jeden členů delegace v desetiminutovém projevu v romském, anglickém nebo maďarském jazyce, se totiž má skupina podílet příští rok také na přípravě programů, jimiž se ČR zapojí do projektu Desetiletí integrace Romů. Cílem této dekády, která se má uskutečnit od roku 2005 do roku 2015, je systematicky pracovat na zlepšení situace romské menšiny ve střední a východní Evropě. Kdo tedy působí v oné „osmičce“? Proč se o konferenci mnozí dozvěděli až z médií, kdo a podle jakých kritérií Romy zastupující ČR vybíral?

Kontroverzní výběr české delegace

Česká republika touto událostí rozhodně nepohrdla, a tak se k premiérům a vicepremiérům zařadil i náš Petr Mareš. Nejhůře v tomto ohledu dopadli asi Slováci. Očekáván a koneckonců i uveden v listině pozvaných byl Paul Czaky, nakonec přijel „jen“ ministr kultury. Respekt si na druhé straně získala slovenská vládní zmocněnkyně pro romskou komunitu Klára Orgovánová. Slovenská delegace vůbec působila skvělým dojmem. Peter Pollák, kterého si naši sousedé vybrali, aby přednesl připravenou zprávu včetně všech doporučení, zvolil jako jeden z mála mladých romštinu, hovořil věcně a konkrétně. Slovenská osmička při přípravě před i během konference také spolupracovala mnohem více než česká. Andrea Bučková ze slovenské delegace nám prozradila: „Romští aktivisté mohli prostřednictvím e-mailu poslat přihlášku na slovenskou pobočku OSF. Odpověděli v ní na několik otázek, a potom se konal výběr. Mezi kritéria patřily praktické zkušenosti v práci s romskou komunitou v různých oblastech (sociální, bytová atd.) a lokalita působnosti, snaha byla pokrýt celé Slovensko. Sešli jsme se celkem čtyřikrát a s přidělenou facilitátorkou (jelo nás tedy celkem devět) jsme pracovali na přípravě prezentace.“

V Čechách probíhal výběr odlišným způsobem a rozhodně nebyl tak otevřený a průhledný. Rozhodující slovo ve výběru účastníků měla Světová banka, která celou akci financovala, nicméně brala do značné míry v úvahu názor místních organizací, které o nominaci požádala. Nejčastěji šlo o národní pobočky OSF. Ředitelka české pobočky Marie Kopecká nám řekla: „Nevím, zda jsme byli jediná organizace, kterou Světová banka o nominace českých zástupců požádala, ale řídili jsme se kritérii a nominovali asi patnáct Romů. Požadavky zněly jednoznačně, měli znát alespoň jeden z jazyků užívaných na konferenci (angličtina, maďarština, romština), být spíše z mladší generace, nebylo třeba, aby šlo jen o aktivisty, ale spíše o profesionály, například lékaře nebo inženýry a podobně.“ Na náš další dotaz, jak moc museli být dotyční svázáni s Open Society Fund, odpověděla paní ředitelka, že nikterak, bylo však nutné, aby je lidé z OSF znali, věděli o nich. V případě romských lékařů a jinak úspěšných mladých lidí lze ale těžko předpokládat, že budou v kontaktu s nadací poskytující podporu nevládním organizacím. Na tuto námitku Marie Kopecká uvedla: „Samozřejmě, ale my jsme hodně čerpali z řad našich stipendistů, kolega Ondřej Štěpánek se s mnohými z nich za ta léta seznámil.“ Jak ale mohl znát například pětatřicetiletého lékaře či třiatřicetiletou učitelku, kteří v dobách svých studií sotva mohli Sorosův stipendijní program čerpat, v Čechách totiž ještě neexistoval. Navíc ani mladší Romové jej nemusejí využívat. Program má přece sloužit studujícím ze sociálně slabších rodin bez ohledu na původ.

Ale zpět k české delegaci, nakonec zůstala jen sedmičlenná, protože osmý účastník se omluvil, prý kvůli zdravotním problémům. Také naše zástupce doprovázela facilitátorka Halka Jaklová. Protože většina vybraných neuměla anglicky, starala se zejména o komunikaci. Zajímalo nás, jak výběr účastníků z pozice člena správní rady této nadace ovlivnil Ivan Veselý. „Účastníky jsem nevybíral, okomentoval jsem je, ale nevybíral. Většinou to byli grantisti OSF. Ten výběr mohl být lepší, bohužel jsem nebyl ten, kdo o výběru rozhodoval. Někteří z vybraných tam neměli co dělat,“ vyjádřil se. Pro úplnost dodejme, že z oněch sedmi lidí, jež měli reprezentovat všechny české Romy, byli tři z jediné romské organizace, a to ze sdružení Dženo Ivana Veselého, navíc všichni žijí nebo minimálně působí již řadu let hlavně v Praze. Proč tedy právě oni? „My jsme jen nominovali a výběr byl na Světové bance. Kdyby se jim nezdál fakt, že jednu organizaci zastupují tři lidé, mohli vybrat někoho jiného,“ namítla chabě Marie Kopecká. V případě české delegace se bohužel nedá hovořit ani o přílišné oborové pestrosti, o dostatečné jazykové vybavenosti nemluvě.

Proč chyběli romští politici a novináři z ČR?

Ačkoli v Budapešti někteří členové delegace diskutovali o tomto nepříliš dobrém výběru, po návratu se oficiálně část z nich vyjadřovala velmi opatrně a vyhýbavě. „Není a nebylo v mé kompetenci vybírat delegáty pro konferenci. Myslím, že záměrem bylo vybrat delegáty nestranné, a tím spíše nezainteresované,“ řekla nám Iveta Demeterová, šéfredaktorka internetového rádia Rota, které provozuje sdružení Dženo. Podobnou odpověď zaslala i Dana Dublejová ze stejného rádia a sdružení: „Z mé pozice nejsem kompetentní posuzovat výběr delegátů, snad osoba či komise, která toto měla na starost.“ Božena Danihelová z broumovského sdružení Začít spolu, jež se zabývá vzděláváním předškolních dětí, uvedla: „Výběr mě docela překvapil. Myslela jsem, že tam budou známější osobnosti. Většinou šlo o mladší lidi, i když jistě měli ke konferenci co říci. Zda byli vybráni správně, hodnotit nemůžu, to mi nepřísluší.“

Marta Hudečková, která v občanském sdružení Slovo 21 vede ženskou skupinu Manusche, s delegací spokojená nebyla: „Ten výběr nebyl adekvátní k takové konferenci. Chyběli tam naši političtí představitelé a lidé vzdělaní, kteří se pohybují v těchto sférách a nepracují jen v malých neziskovkách.“ Gabriela Hrabaňová, mladičká studentka Angloamerického institutu liberálních studií v Praze, která delegaci vedla a přednesla na konferenci i referát týkající se poměrů v ČR, vystoupila celkem dvakrát, angažuje se totiž také v ženském hnutí a kromě toho participuje na mezinárodním programu přípravy romských lídrů na vstup do politického života. Jako jedna ze dvou členů delegace, kteří hovoří anglicky, se domnívá, že delegáti z ČR byli vybráni neúměrně požadavkům konference, a obává se, co bude dál. Podle jejích informací z posledních (srpnových) dnů by se totiž měla podle instrukcí z Washingtonu právě tato rozporuplně vnímaná delegace stát základním jádrem týmu, který má připravovat program Desetiletí integrace Romů. „Doufám, že bude šance přece jen pracovní skupinu ještě doplnit, přetransformovat tak, aby byla co nejkompetentnější a schopná co nejlépe připravit oblasti, v nichž čeští Romové nejvíce bojují. Koneckonců mohli by tak dostat šanci i ti, kteří se o konferenci dozvěděli až z českých médií a rádi by se případně přihlásili do nominace,“ uzavřela. V tomto duchu se vyslovil také například Miroslav Zíma z brněnského Dromu, Petr Tulia z Valašského Meziříčí, Milan Polhoš ze Sdružení romských podnikatelů a soukromníků v Čechách, Ladislav Bílý z Karlových Varů a další.

Nelze také nezmínit jednu z doprovodných akcí konference, při níž se v jednom z přilehlých hotelů sešli romští novináři s případnými donory. Českou republiku na schůzce zastupovali již zmíněný Ivan Veselý a americká novinářka Kimberly Birdsall, což přítomné romské žurnalisty z jiných států značně překvapilo. „Za Slovensko jsme se schůzky zúčastnili celkem tři – Dana Šilanová z Romano lil nevo, Mária Horňáková z romské agentury RPA a já. Z České republiky pak Ivan Veselý, který tam prezentoval Amaro gendalos, a nějaká cizinka. Dost nás to překvapilo, protože v Čechách máte přece víc romských novinářů a někteří z nich byli i na konferenci v Budapešti, nechápali jsme, co tam dělá právě ta cizinka,“ uvedla Denisa Havrĺová z Romano lil nevo. Je opravdu s podivem, proč romské novináře z ČR zastupovala Američanka, která navíc v Čechách pobývá teprve velmi krátce. „Na schůzce jsem reprezentovala sdružení Dženo, kde letos v létě pracuji. Jsem americká novinářka a konzultantka z Washingtonu. Jela jsem na poslední chvíli místo romského novináře, který se nemohl zúčastnit, abych mohla dát o schůzce zprávu své organizaci,“ zdůvodnila svou účast. Sdružení Dženo však mělo přece v Budapešti další tři zástupce, navíc všichni pracují v internetovém rádiu Rota, pohybují se tedy také v novinářské oblasti. Ivan Veselý se k této skutečnosti vyjádřil následovně: „Romské novináře na této schůzce nikdo nereprezentoval. Já o tomto panelu nevěděl a byl jsem na něj přizván až v Budapešti. Ještě v Čechách jsem tuto schůzku nabízel Ríšovi Samkovi – ten ji hned odmítl – a Honzovi Mišurcovi – ten slíbil, že pojede, a nakonec také odmítl.“

Dekáda Romů v Evropě

Vládní zmocněnec pro lidská práva v ČR Jan Jařab na konferenci hovořil o potřebě vytvářet antidiskriminační opatření a takovou státní politiku, která bere v úvahu etnické a kulturní rozdíly. „Velmi si vážím aktivit George Sorose a potěšil mě vstup Světové banky do této oblasti, protože se tím rozšířil záběr z čistě lidsko-právního i na socioekonomické postavení Romů. Na přípravné schůzce před konferencí se diskutovalo o tom, že by zúčastněné země mohly v řadě socioekonomických ukazatelů sledovat rozdíly mezi romskou komunitou a majoritní společností (zaměstnanost, příjem, vzdělání apod.). Jedním z probíraných cílů bylo také zavázat se k tomu, že se v průběhu realizace projektu Desetiletí integrace Romů rozdíl v těchto ukazatelích sníží o určité stanovené procento (např. o 30 %). Hovořilo se také velmi konkrétně o úkolech uvažovaného Romského vzdělávacího fondu. Nakonec ale konference, přestože byla zajímavá, k takto konkrétním závěrům a závazkům nedospěla, což mě trochu mrzí. Konkretizace byla vlastně odkázána na následná setkání pracovních skupin, určených premiéry jednotlivých zemí,“ upřesnil pro Romano voďi.

Výše zmiňovaná slovenská zmocněnkyně pro romskou komunitu Klára Orgovánová akci zhodnotila takto: „Konference měla velký přínos z hlediska významnosti organizátorů, kvality účastníků a vládních reprezentací i z hlediska přístupu k tématu. Kromě jiného pro mě znamenala jakési zastavení a zhodnocení dosavadních projektů, které zvláště Open Society Institute několik let podporuje. Již se nenacházíme ve fázi snahy problematiku definovat a vytvářet nějaké programy. My už hledáme způsoby jejich realizace. Všichni víme, že nevládní organizace mohou sehrávat jen doplňkovou úlohu. Nesmírně důležitá je politická vůle jednotlivých zemí. A proto považuji za velmi přínosné, že účast přijaly i jednotlivé státy na úrovni nejvyšších politických představitelů. Podaří-li se nám v rámci vyhlášení Dekády Romů zlepšit koordinaci mezi vládami, nevládními organizacemi a samotnými příjemci, tedy příslušníky ohrožených romských komunit, splní se to, co si konference kladla za cíl. I když Slovensko nebylo na konferenci zastoupeno premiérem, myslím, že ministr kultury svou reprezentativností postačuje. Pan ministr Rudolf Chmel měl jeden z nejpozitivněji hodnocených projevů. Nevládní organizace se zaskvěly výbornou přípravou a prezentace Petera Polláka byla velmi úspěšná, smysluplná a konkrétní. Romská delegace ze Slovenska patřila k nejaktivnějším na konferenci.“ Vicepremiér Petr Mareš ihned po návratu z maďarské metropole prohlásil, že se ČR do mezinárodního programu Desetiletí integrace Romů rovněž začlení. „V Budapešti jsme se dohodli, že rok předcházející vyhlášení Dekády Romů zasvětíme přípravě projektů. Bude vytvořena mezinárodní pracovní skupina fungující na ministerské úrovni, předsednictví zatím převezme maďarský premiér Péter Medgyessy. Ze středoevropských zemí budou zastoupeny Maďarsko, Slovensko, ČR a ze zemí směrem na Balkán pak Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko, Makedonie, Bosna a Hercegovina a Srbsko. K hlavním úkolům skupiny patří vytvoření komplexní podoby programu. Zatím jsme se shodli na řešení nejpalčivějších problémů, s nimiž se Romové potýkají, tj. vytváření pracovních míst, bydlení a jako zcela klíčový krok vzdělávání. Navíc došlo po diskusi se zástupci Světové banky a panem Sorosem k další dohodě – země, které nebudou členy EU, budou usilovat o získání finančních prostředků právě ze Světové banky, případně z dalších zdrojů mimo EU. Naopak státy členské, kam budeme patřit i my, se pokusí o finanční podporu ze strukturálních i jiných fondů EU. Světová banka přislíbila pomoc, řekněme, při pozitivním lobbingu,“ vyjádřil se.

Naše sonda si klade možná trochu naivní cíl – informovat vás a vyburcovat k tomu, abyste se zejména příští rok snažili do procesu, který nastartovala budapešťská konference, zasáhnout a ovlivnit jej. Tedy samozřejmě, pokud máte zájem a rovněž co nabídnout.


George Soros

Narozen 1930 v Budapešti. V 17 letech (1947) emigroval do Velké Británie, kde vystudoval The London School of Economics. V r. 1956 odešel do USA a založil investiční fond Quantum Fund (za svou téměř 30letou existenci získal renomé nejúspěšnějšího investičního fondu na světě). Nadační činnost zahájil Soros v r. 1979, kdy v New Yorku založil Open Society Fund. Začal podporovat jihoafrické studenty, aby mohli studovat během apartheidu na univerzitě v Capetownu. První nadace ve střední Evropě vznikla v rodné Budapešti v r. 1984. O tři roky později následovala nadace v Moskvě. V současnosti tvoří síť jeho poboček ve střední a východní Evropě a bývalém SSSR více než 30 samostatných organizací. Další působí v Jihoafrické republice, Guatemale a na Haiti. Soros napsal také několik knih, založil a financuje Středoevropskou univerzitu v Budapešti a Varšavě. Prostřednictvím nadací ročně vynakládá na rozvoj otevřené společnosti asi 400 milionů dolarů. Skrze českou OSF několik let financuje také projekty na podporu Romů.

                 
Obsah vydání       3. 9. 2003
3. 9. 2003 Rána britské vládě: podle vysokého výzvědného pracovníka byla vládní zpráva o iráckých ZHN nepřípustně zdramatizována
3. 9. 2003 Náboženství je duševní choroba
3. 9. 2003 Dva roky nesmyslů
3. 9. 2003 Kniha Jamese Manna About Face a jedno neslavné výročí Petr  Fiala
3. 9. 2003 Sdružení za kvitance Petr  Říha
3. 9. 2003 Británie: Chystá se zuřivá bitva o univerzitní školné
3. 9. 2003 Romové: Osud nejzranitelnější menšiny v Evropě Jarmila  Balážová, Soňa  Kalejová, Zdeněk  Ryšavý
2. 9. 2003 Psychiatr: "Kelly spáchal sebevraždu, protože se octl pod tlakem médií"
2. 9. 2003 Případ Kelly a Gilligan: Rada BBC potlačila své pochybnosti a rozhodla se bojovat proti vládě
2. 9. 2003 Čelný britský konzervativec útočí: "Kellyho smrt byla pro Blaira záchranou"
2. 9. 2003 Svědectví vdovy po dr. Kellym vede k pochybnostem nad tvrzeními Blairových poradců
2. 9. 2003 Mrtvolu dr. Kellyho nalezla policie "zhroucenou u stromu"
3. 9. 2003 O homosexualitě: Omyly pana Žaloudka Pavel  Mareš
3. 9. 2003 Modrá šance neexistuje Zdeněk  Verner
2. 9. 2003 Český novinář je dobrá anebo špatná značka? Jan  Paul
2. 9. 2003 ČRo 6 neví, pro koho vysílá Štěpán  Kotrba
1. 9. 2003 Hospodaření OSBL za srpen 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech