3. 9. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 9. 2003

Dva roky nesmyslů

Proto se rozmlžil základní a klíčový rozdíl. Invaze do Afghánistánu byla morálně ospravedlnitelná a vojensky proveditelná a v každém případě politicky nutná. Žádný americký prezident by nezůstal u moci, kdyby nereagoval vojenským zásahem. Nikdo kromě absolutních pacifistů nemohl popírat, že Amerika měla přesvědčivý důvod a právo zaútočit na Afghánistán. Kdyby existoval podobný důvod v případě Iráku, pak by tato druhá válka probíhala úplně jinak. Důvody pro útok na Irák ovšem neexistovaly: Bushův a Blairův režim si musel vymyslet falešné důvody pro válku, o níž bylo rozhodnuto už před lety, kterou prosazovali určití "lumeni" ve Washingtonu šest let a pro niž útok z 11. září poskytl jen záminku. Avšak argumentovat, že útok proti Iráku byl a zůstává právně i morálně neospravedlnitelný, by byl daleko přesvědčivější, kdyby se předtím neozývaly ty pitomé "hlasy za mír".

Geoffrey Wheatcroft se v britském časopise Prospect pokusil zhodnotit anglosaskou levicovou esejistiku, zabývající se světem po útocích z 11. září 2001, a dospěl k názoru, že to jsou většinou neuvěřitelné hlouposti.

V době, kdy došlo k útoku proti Světovému obchodnímu centru, se zdálo, že to bude velká událost s malými následky: hrůza beze smyslu a bez závažných následků. O dva roky později to vypadá, jako že to byla malá událost s velkými důsledky. Jistě, každá smrt je tragédie a bolest není kvantifikovatelná. Ovšem budovy podléhají ohni každý den a tisíce lidí přichází o život při nehodách. Tři tisíce osob zahynulo v Londýně během každého jediného dne nacistických náletů za druhé světové války: na amerických silnicích zahyne tři tisíce lidí každý měsíc. Nemluvě o tisících Američanů, kteří každoročně zahynou prostřednictvím střelných zbraní.

Ovšem historik Tony Judt měl možná pravdu, když napsal, že jak vyhlédl dne 11. září v New Yorku z okna, uvědomil si, že vidí, jak začalo jednadvacáté století. Politické a vojenské důsledky 11. září jsou nepochybně drastické, ani ne tam v případě Afghánistánu, ale zejména pokud jde o velmi důležitou válku proti Iráku, jejíž důsledky jsou dosud ještě nejasné a bezpochyby budou velké.

Literární a politická inteligence reagovala na 11. září 2001 rozsáhlým a dramatickým způsobem. Nešlo pouze o to, že ze sebe mnoho chytrých a slavných lidí udělalo pitomce (i když to samo o sobě je zábavné). Šlo o to, že konečně došlo k bankrotu oné více než dvě stě let dlouhé pokrokové tradice, která vznikla po roce 1789. "Snad nejtrapnějším rysem Ameriky po 11. září je, jak hloupé byly naše reakce, napsal Thomas Laqueur v časopise London Review of Books. Bohužel, intelektuálové nedodrželi onu radu, že když nemáte k dispozici nic rozumného, čím byste mohli přispět k diskusi, měli byste raději mlčet. Připomnělo to bonmot Karla Krause, že novinář je někdo, kdo nemá co říci, ale umí to dobře vyjádřit.

Spisovatelé často reagují politicky daleko pitoměji a sprostěji než sami politikové. Když požádali kdysi George Orwella, aby přispěl k diskusi, nazvané "Spisovatelé zaujímají stanovisko vůči občanské válce ve Španělsku", odpověděl na to docela zuřivě: "Mohli byste mi laskavě přestat posílat tyhle zatracené nesmysly? Nejsem jedním z vašich módních literárních jelimanů jako Auden či Spender..." Měl pravdu a stejný postoj zaujal nedávno vůči svazku nazvanému "Spisovatelé zaujímají postoj k Iráku" i Orwellův životopisec D.J. Taylor: divil se, proč má zrovna spisovatel mít pořád povinnost být "angažovaný". Přece by bylo podivné vidět knihu s názvem "Makléři zaujímají postoj k Iráku" anebo "Řidiči autobusů zaujímají ... " Potíž také je, že velké množství spisovatelů během posledního sta let propadlo totalitním herezím pravice anebo levice, komunismu anebo -- a to byl opravdu značný počet velkých spisovatelů -- fašismu.

Čím to je? Hlavní charakteristikou imaginativních autorů je to, že pohlížejí na svět způsobem, který je zajímavý, protože je přehnaný anebo zkreslený.

Po 11. září mnoho autorů využívalo hrůz útoku k předvádění verbálních exhibicí. Někdy to bylo víc než parodie: "Dotkněte se mě," prosíla Jeanette Wintersonová. "Polibte mě. Připomeňte mi, kdo jsem. Připomeňte mi, že tento život tvoříme společně. Nezměrnost této události se zrcadlí jen v nezměrnosti toho, čím jsme."

Alice Walkerová, afroamerická spisovatelka, radila k bin Ládinovi: "Co by se stalo jeho chladnému brnění, kdyby se mu mohly připomenout všechny dobré, nenásilné věci, jaké udělal? Pevně věřím, že jediným trestem, který funguje, je láska."

Skladatel Karlheinz Stockhausen pochválil imaginaci útoku na WTC jako "největší umělecké dílo, představitelé pro celý kosmos." Italský dramatik, nositel Nobelovy ceny Dario Fo, napsal: Velcí spekulanti se válejí v ekonomice, která každoročně usmrcuje desítky milionů lidí na chudoby -- tak co je ve srovnání s tím 20 000 mrtvých v New Yorku? Toto násilí je legitimní dcerou kultury násilí, hladu a nelidského vykořisťování."

Mnoho lidí začalo říkat: "Ale co takhle??..." Ale co takhle americký imperialismus, globalizace, Palestina? Rana Kabbani charakterizovala útok na WTC jako "bolestnou lekci, jíž se musí Američané poučit."

Jakmile začaly Spojené státy odvetné akce, "Ale co takhle??..." se změnilo na "My všichni jsme vinni", neboli "Ty taky." Známý a starý literární kritik a spisovatel John Berger charakterizoval hromadnou vraždu v New Yorku jako "přímý důsledek snah vnutit celému světu nový hospodářský pořádek, tvrzení, že hlavním úkolem člověka je vydělávat" a dodal, že americká vláda v Afghánistánu je "aktem terorismu proti celému světu".

Dalším krokem pak bylo "Jediní, kteří jsou vinni, jsme jen my sami." Mary Beard, univerzitní učitelka z Cambridge a editorka starořeckých a starořímských rubrik týdeníku Times Literary Supplement nemohla potlačit pocit, že "ať už to řeknete jakkoliv taktně, Spojeným státům to prostě patřilo". A Rosie Boycottová, která pracovala jako šéfredaktorka dvou britských celostátních deníků, napsala, že "Západ by měl přijmout vinu, že vždycky zatlačí lidi v třetím světě až do naprosto extrémní, neudržitelné situace."

Někteří také psali, že "Američanům to patřilo" za to, že si zvolili nesprávného prezidenta. I Tony Blair řekl ve svém projevu na labouristickém výročním sjezdu v roce 2001, že bychom měli všichni pochopit "příčiny terorismu", i když dodal, že ty příčiny v žádném případě neospravedlňují, co se stalo. Nedodal, že v případě 11. září všechny řeči o příčinách terorismu byly prostě nesprávné. Bylo zejména zavádějící, že se pořád hovořilo o palestinsko-izraelském konfliktu. Pokud je kauza palestinského lidu spravedlivá, těžko jí pomůže barbarské vraždění v New Yorku. Bin Ladinovi je úplně jedno, co se stane s palestinskou kauzou, i když se o ní zmínil, stejně jako o tom, že chce vyhnat Američany ze Saúdské Arábie a zvrátit středověké dobytí Španělska Španěly od Arabů. Pokud byla ztráta iberského polooostrova před více než 500 lety skutečně zásadním důvodem pro útok z 11. září, bude to asi dost těžké napravit, míní autor.

Tariq Ali napsal správně v London Review of Books, že útočníci z 11. září nebyli vousatí negramoti z horských vesnic v Afghánistánu. Byli to vzdělaní středostavovští profesionálové z Egypta a ze Saúdské Arábie." Nebyl to protest od ubohých a chudých lidí na tomto světě. Útočníci byli krvelačnými náboženskými maniaky, kteří chtěli vládnout celému světu jako Taliban.

Nyní, o dva roky později jsou jasné trapné důsledky celé této hloupé argumentace. Vzhledem k tomu, že se kritici Bushe a Blaira po 11. září tak silně zesměšnili, legitimní kritika války proti Iráku byla proto nesmírně oslabena. Rozumní kritikové Bushe a Blaira museli pociťovat obrovskou míru trapnosti, když slyšeli všechny ty Hlasy za mír...

Tito nemysliví radikálové vyvolávali pocit zoufalství. Neměli vůbec co říct -- jak se ukázalo, když se jich lidi začali ptát na praktické rady, co dělat.

Proto se rozmlžil základní a klíčový rozdíl. Invaze do Afghánistánu byla morálně ospravedlnitelná a vojensky proveditelná a v každém případě politicky nutná. Žádný americký prezident by nezůstal u moci, kdyby nereagoval vojenským zásahem. Nikdo kromě absolutních pacifistů nemohl popírat, že Amerika měla přesvědčivý důvod a právo zaútočit na Afghánistán. Kdyby existoval podobný důvod v případě Iráku, pak by tato druhá válka probíhala úplně jinak. Důvody pro útok na Irák ovšem neexistovaly: Bushův a Blairův režim si musel vymyslet falešné důvody pro válku, o níž bylo rozhodnuto už před lety, kterou prosazovali určití "lumeni" ve Washingtonu šest let a pro niž útok z 11. září poskytl jen záminku. Avšak argumentovat, že útok proti Iráku byl a zůstává právně i morálně neospravedlnitelný, by byl daleko přesvědčivější, kdyby se předtím neozývaly ty pitomé "hlasy za mír".

Nyní, o dva roky později, je zjevné, že liberální levice zapomněla gramatiku pacifismu. Její nová doktrína zní: ozbrojená intervence může být ospravedlnitelná, avšak nikoliv tehdy, pokud odpovídá britským a americkým státním zájmům. To je téměř opak toho, co platilo dosud: vojenské akce se musejí omezit na základní obranu státu: jinak, i když jistě můžeme sympatizovat s trpícími národy po světě, "není naší věcí proměnit svou zemi ve světového četníka". Levice tuto doktrínu zapomněla, a proto byl schopen Tony Blair svou Labouristickou stranu ohledně Iráku splést.

Důvodem je možná trapný vztah mezi literární akademickou levicí na Západě a militantním islámem. Kdysi to byly opačné póly. V devatenáctém století věřili pokrokáři, že jedním z důvodů evropské nadřazenosti nad zaostalými regiony v Asii a v Africe je to, že Evropa zvítězila nad pověrami.

Zdánlivě nemají militantní islám a západní levice nic společného. Ale jedno však přece jen společné mají: sdílejí společnou zkušenost porážky. Islámský terorismus je funkcí absolutního selhání. Jako kultura a společnost zaznamenal islám zlatý věk mezi 8. a 12. stoletím, ale od té doby je už po mnoho století v úpadku.

Podobným způsobem se rozložil koncem dvacátého století marxismus-leninismus. Jestliže byla stará leninská levice politicky pohřbena pádem berlínské zdi, literárně-akademická inteligence se morálně rozložila po útoku z 11. září na Světové obchodní centrum.

Kompletní článek v angličtině ZDE

                 
Obsah vydání       3. 9. 2003
3. 9. 2003 Rána britské vládě: podle vysokého výzvědného pracovníka byla vládní zpráva o iráckých ZHN nepřípustně zdramatizována
3. 9. 2003 Náboženství je duševní choroba
3. 9. 2003 Dva roky nesmyslů
3. 9. 2003 Kniha Jamese Manna About Face a jedno neslavné výročí Petr  Fiala
3. 9. 2003 Sdružení za kvitance Petr  Říha
3. 9. 2003 Británie: Chystá se zuřivá bitva o univerzitní školné
3. 9. 2003 Romové: Osud nejzranitelnější menšiny v Evropě Jarmila  Balážová, Soňa  Kalejová, Zdeněk  Ryšavý
2. 9. 2003 Psychiatr: "Kelly spáchal sebevraždu, protože se octl pod tlakem médií"
2. 9. 2003 Případ Kelly a Gilligan: Rada BBC potlačila své pochybnosti a rozhodla se bojovat proti vládě
2. 9. 2003 Čelný britský konzervativec útočí: "Kellyho smrt byla pro Blaira záchranou"
2. 9. 2003 Svědectví vdovy po dr. Kellym vede k pochybnostem nad tvrzeními Blairových poradců
2. 9. 2003 Mrtvolu dr. Kellyho nalezla policie "zhroucenou u stromu"
3. 9. 2003 O homosexualitě: Omyly pana Žaloudka Pavel  Mareš
3. 9. 2003 Modrá šance neexistuje Zdeněk  Verner
2. 9. 2003 Český novinář je dobrá anebo špatná značka? Jan  Paul
2. 9. 2003 ČRo 6 neví, pro koho vysílá Štěpán  Kotrba
1. 9. 2003 Hospodaření OSBL za srpen 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
3. 9. 2003 Náboženství je duševní choroba   
3. 9. 2003 Dva roky nesmyslů   
3. 9. 2003 Kniha Jamese Manna About Face a jedno neslavné výročí Petr  Fiala
3. 9. 2003 Rána britské vládě: podle vysokého výzvědného pracovníka byla vládní zpráva o iráckých ZHN nepřípustně zdramatizována   
2. 9. 2003 AIDS v Južnej Afrike I.: Neviditeľný liek   
2. 9. 2003 Čelný britský konzervativec útočí: "Kellyho smrt byla pro Blaira záchranou"   
2. 9. 2003 Srba přiznal nelegální financování rozvědky Štěpán  Kotrba
1. 9. 2003 "Itálie je děsná země"   
1. 9. 2003 Dnešní kapitalismus se vyvinul tak, jak přepověděl Marx   
1. 9. 2003 Zemřel Pavel Tigrid Jan  Čulík
1. 9. 2003 Součkové hlava, stávka učitelů a reforma veřejných financí Štěpán  Kotrba
31. 8. 2003 ČTK: "Gilligan nebo Mulligan, dyť je to jedno" Jan  Čulík
29. 8. 2003 Vyváženost ČRo 6?
aneb frekvenční analýza jednoho pořadu
Štěpán  Kotrba
29. 8. 2003 Propadne mužské pohlaví genetické zkáze?   
29. 8. 2003 Martin D. Brown: Sudetští Němci nebyli odsunuti na základě Benešových dekretů   

Útok na USA, Afghánistán, Irák RSS 2.0      Historie >
3. 9. 2003 Náboženství je duševní choroba   
3. 9. 2003 Dva roky nesmyslů   
3. 9. 2003 Rána britské vládě: podle vysokého výzvědného pracovníka byla vládní zpráva o iráckých ZHN nepřípustně zdramatizována   
2. 9. 2003 Čelný britský konzervativec útočí: "Kellyho smrt byla pro Blaira záchranou"   
27. 8. 2003 Bush má potíže   
27. 8. 2003 Pod tlakem britské vlády hledala rozvědka zoufale důkazy pro zprávu o Iráku   
23. 8. 2003 Vyšetřování smrti dr. Kellyho zveřejnilo tisíce důvěrných dokumentů   
22. 8. 2003 Co je americký neokonzervatismus?   
22. 8. 2003 Irák a Američané: "okupační armády nejsou nikdy považovány za osvoboditele"   
22. 8. 2003 Irák není druhý Vietnam, ale Američané potřebují víc vojáků   
22. 8. 2003 Dr. Kelly měl pocit, že zradil své irácké přátele   
21. 8. 2003 Útok na OSN v Bagdádu: Hrst názorů ze světového tisku   
20. 8. 2003 Vojna v Iraku sa oficiálne skončila, ale casus belli sa iba hladá... Daniel  Krajcer
19. 8. 2003 Aféra David Kelly: Šéf Blairova štábu varoval, že "Saddám není hrozbou"   
15. 8. 2003 Americké "lidské štíty" čelí v USA 12 letům vězení a pokutě jednoho milionu dolarů   

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ RSS 2.0      Historie >
3. 9. 2003 Dva roky nesmyslů   
2. 9. 2003 Palestina: Generácia, ktorá "nepozná Jozefa"   
2. 9. 2003 Proč podporuje EU Jásira Arafata? Milan  Krčmář
22. 8. 2003 Co je americký neokonzervatismus?   
21. 8. 2003 Podepište petici za společnou česko-izraelskou známku Petra Ginze   
12. 8. 2003 Přichází čas pro sjednocenou Evropu? Josef  Brož
1. 8. 2003 Téma: Antisemitizmus Martina  Blažeková
14. 7. 2003 Korán - co obsahuje i z křesťanství a judaismu   
11. 7. 2003 Iluze a realita   
10. 7. 2003 Tajná izraelská jednotka ovlivňovala americké výzvědné informace   
8. 7. 2003 "Cestovní mapa" pro Blízký a Střední východ a Špidlovo účelové nepochopení Miroslav  Polreich
2. 7. 2003 Zákonný stát Izrael   
26. 6. 2003 Palestínsky scenár v Čečensku? Viktor  Kovaľov
22. 6. 2003 Jaká je skutečnost o likvidaci izraelských kolonií?   
19. 6. 2003 Co si myslí svět o Americe?   

Arabské listy - názory na svět islámu RSS 2.0      Historie >
3. 9. 2003 Dva roky nesmyslů   
2. 9. 2003 Palestina: Generácia, ktorá "nepozná Jozefa"   
14. 7. 2003 Korán - co obsahuje i z křesťanství a judaismu   
8. 7. 2003 "Cestovní mapa" pro Blízký a Střední východ a Špidlovo účelové nepochopení Miroslav  Polreich
2. 7. 2003 Zákonný stát Izrael   
22. 6. 2003 Jaká je skutečnost o likvidaci izraelských kolonií?   
19. 6. 2003 Naděje pro Palestinu? Kolikátá už?   
13. 6. 2003 Päťdesiatpäť rokov štátu Izrael Peter  Greguš
21. 5. 2003 Intifáda byla odpovědí na neuskutečněný mírový proces   
8. 4. 2003 Arabské listy - radikalizace duchovních elit   
7. 4. 2003 Arabské listy - co všechno je nepravda?   
14. 3. 2003 Izraelčania a Palestínčania: Kde sa stala chyba?   
6. 3. 2003 Jak Izraelci zabíjejí civilisty na západním břehu Jordánu a v pásmu Gaza   
4. 3. 2003 Prečo "stará" Európa, a nie USA, ergo Izrael? Daniel  Krajcer
24. 2. 2003 Dedičný hriech Izraela Karol  Dučák jr.