Seierstadová popisuje to, co vidí, jako kamera, a detaily jsou absolutně přesvědčivé, míní autor, jako když píše o roztažené kůži na těle dívek, které příliš brzo porodily. Ví také, jak dokáží muži zjistit, že je žena atraktivní, i když má na sobě burku: poznají to podle jejích rukou a podle její chůze. Líčí společnost, která systematicky utlačuje ženy a potlačuje jejich potřeby. K lásce na první pohled dochází, protože neexistují žádné možnosti, aby se adolescentní chlapci a dívky setkávali, flirtovali a uvolnili napětí pubertální sexuality. Ženská láska často končí sebevraždou.

Ženy se kupují a prodávají. V Agfhánistánu stojí manželka 100 dolarů, dostanete k tomu zadarmo i její invalidní sestru. Ráno po svatební noci se odnáší hadr ze svatební postele nevěstině matce. Pokud není zkrvavený, manželka je vrácena. Po svatbě není ženám většinou dovoleno pracovat. Muže by to ohrožovalo.

Nejčastěji užívanou emocí je hanba. Je ostudné, aby žena chtěla být zamilována. Je ostudné, aby byla zamilována do muže, kterého nemůže mít. Je ostudné, aby si sedla do taxíku vedle muže, který není její příbuzný. Je ostudné, když se na ni někdo podívá na ulici. Muž může odčinit hanbu poutí na svaté místo. Žena odčiní hanbu smrtí. Seierstadová vypráví o třech bratrech, kteří udusili svou sestru polštáři, protože u sebe měla přes noc milence. Slovo muže je zákon.

Kniha Seierstadové by se nesmírně líbila Feuerbachovi, poznamenává britský recenzent. Píše: "Nikdy jsem nečetl přesvědčivější důkazy jeho teze, že veškerá teologie je antropologie. Afghánská teologie prostě odráží nejistotu chlapů. Taliban byl pokusem vrátit se do "rajské éry" na arabském poloostrově, kdy měli muži nad svými rodinami absolutní moc. Na kreténských pokusech vytvořit takovýto "zlatý věk" není nic výlučně islámského, míní britský autor: viz protestantští fundamentalisté, kteří zabíjejí lidi, o nichž se zjistí, že si v neděli vyjeli na kole.

"Pro ty z nás, kdo jsou přesvědčeni, že náboženská víra je duševní choroba, poskytuje kniha Seierstadové množství klinických podrobností," pokračuje recenzent. "Ten, kdo tiskne Rushdieho knihy, by měl být popraven," míní jeden afghánský nakladatel. Muži s dlouhými vlasy byli odváženi na ministerstvo morálky, kde byli ostříháni. Mužům, kteří si oholili vousy, se uřezávaly nosy a uši. Ideologie nahradila myšlení. Když náboženská policie prováděla razie do soukromých domů a bytů s cílem zničit videorekordery a videokazety, trhala také hlavy dětským panenkám a rozšlapávala je. Státní úředníci trávili dny tím, že na lahvích od šampónu začerňovali fixkou tvar lidského těla.

Afghánistán je dobrou motivací pro člověka, aby si uvědomil, jaké štěstí měl, že se narodil na moderním Západě, kde se malárie neléčí křikem, kde se nenechávají nejlepší kusy masa pro zemřelé ani si lidé nemyslí, že pohyb hvězd na nebi je řízen z jater zdivočelého slona, ani se nekonají náboženské bohoslužby u každé mělké prohlubně v zemi. Za to všechno vděčíme osvícenství , byl to okamžik, kdy Západ dosáhl intelektuální zralosti (anebo objevil tu, jíž dosáhlo staré Řecko a Řím), odsunul náboženství jen do oblasti subjektivního názoru a z kněží udělal parodie.