1. 9. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
1. 9. 2003

"Itálie je děsná země"

Život v Itálii je atraktivní jen povrchně, po dobu prvních několika týdnů, argumentoval minulý týden britský konzervativní deník Daily Telegraph. Ve skutečnosti je Itálie prý zemí chaosu, korupce, neřešení problémů a anarchie. Je-li pochmurný obraz Itálie, který vykreslil autor článku Sebastian Cresswell-Turner, pravdivý, bylo by to varováním, že ne všechny cesty nutně vedou po nastolení demokracie k "civilizované Evropě":

V první řadě, v Itálii je podle autora článku téměř zcela nemožné vydělat si na živobytí. Máte-li mít možnost žít v Římě alespoň s určitou mírou lidské důstojnosti (to jest pronajímat si malý byt, občas zajít do restaurace, ale nemít automobil a nemít peníze na pořádnou dovolenou), potřebujete hrubý měsíční plat alespoň 3000 euro. To je ovšem v podstatě nemožné v Itálii vydělat. Většina mladých Italů totiž bydlí u rodičů – 70 procent svobodných italských mužů ve věku 25 – 29 let žije v dotovaném komfortu doma a jejich minimální plat jim stačí jako kapesné. Pokud se ožení a přestěhují se do samostatného bytu, ten byt jim většinou poskytne rodina. Takže cizinec se nechytá.

Jiným problémem je "neschopnost, ano, odmítání Italů" cokoliv předem organizovat. Takže zaplatit účet za plyn či za elektřinu nebo si jít vyzvednout doporučený dopis je obrovská, složitá operace a třeba registrace smlouvy na pronájem bytu (což je nutno učinit, má-li být smlouva platná) je děsivou byrokratickou odysseou (v autorově případě to trvalo čtyři celé dopoledne stání ve frontě, strkání se, ponižování se a prošení).

Také nemá cenu, píše dále autor, snažit se v Římě zorganizovat třeba večírek pro přátele. Přátelé prostě neslíbí, že přijdou. Co se stane, stane se, a nemá cenu se tím předem vzrušovat. Jedno italské rčení to shrnuje: "Když přijdou, přijdou, když nepřijdou, nepřijdou."

V profesionálním životě je tohle jednání ale na obtíž. "Pravidelně jsem žádán," píše autor, "abych všeho nechal a udělal práci, která trvá čtrnáct dní, rychle, během týdne. Nedávno jsem byl v osmnáct hodin večer požádán, abych přeložil složitý text o Dantově Božské komedii do druhého dne do 10 hodin ráno – dostal jsem 16 hodin času na práci, která trvala 14 hodin."

Potíž je, že se takové šibeniční termíny zadavatelům práce nedají odmítnout, protože tak by člověk přišel o většinu zákazníků.

Během času se člověk, který přijde žít do Itálie, stane obětí pocitu, že je život absurdní, a ten pocit se jen prohloubí, když člověk otevře noviny anebo si pustí televizi. Politikové v nekonečných televizních chat shows sice pořád mluví o tom, co by vláda měla dělat, avšak v Itálii vláda neumí či nechce vládnout. Žádnému ze závažných problémů současné Itálie – důchodová krize, problém ilegálního přistěhovalectví, nefunkční soudnictví – se nedostává systematické pozornosti. Bývalý italský premiér Giulio Andreotti shrnul italský postoj, když uvedl, že jak lidé všeobecně souhlasí, většina problémů zmizí, když se dost dlouho počká.

Itálie je podle autora zemí neomezené anarchie. Navzdory tomu, že je člověk škrcen byrokracií a pronásledován celým milionem úzkoprsých a nesmyslných předpisů, právo a zákonnost v Itálii neexistuje. Soudům běžné trvá vyřešit nejjednodušší soudní případy pět či deset let. Ochranou není v Itálii právo, ale bohatství a rodinné styky. Bez nich jste ztraceni. Itálie je prostě banánovou republikou.

Italové věří jen ve tři věci: v krásu a ve zdraví; v rodinu a v bezpečnost; a ve fotbal. Italy nudí obrovské problémy, které ochromují jejich zemi. Nechtějí o nich vědět.

Autor pokračuje: "A když už tady žijete pár let, uvědomíte si, co vás po celou dobu tak trápí: podezření, že veškerý hluk a velké sliby a povrchní atraktivnost celého show jsou jen tenkým nátěrem, který pokrývá smutek a marnost. Ty jsou jádrem života v Itálii. To právě pociťovali největší italští spisovatelé a filmoví režiséři. To je téma, k němuž se neustále navracel Fellini (Sladký život) je ironický titul.

"Neřešené problémy," napsal už před čtyřiceti lety spisovatel Luigi Barzini, "se hromadí a nevyhnutelně z nich v pravidelných intervalech vznikají katastrofy. Italové vidí blížící se katastrofu jasně, ale neumějí učinit nic, aby jí zabránili. Hrají dál své zábavné hry a chvíli si namlouvají, že je všechno v pořádku."

A tak je tomu v Itálii dodneška, míní autor.

Kompletní text v angličtině ZDE

                 
Obsah vydání       1. 9. 2003
1. 9. 2003 Zemřel Pavel Tigrid Jan  Čulík
1. 9. 2003 "Itálie je děsná země"
1. 9. 2003 Dnešní kapitalismus se vyvinul tak, jak přepověděl Marx
1. 9. 2003 Součkové hlava, stávka učitelů a reforma veřejných financí Štěpán  Kotrba
31. 8. 2003 ČTK: "Gilligan nebo Mulligan, dyť je to jedno" Jan  Čulík
31. 8. 2003 David Kelly: Útok proti Iráku byl správný a nutný
29. 8. 2003 Vyváženost ČRo 6?
aneb frekvenční analýza jednoho pořadu
Štěpán  Kotrba
29. 8. 2003 Alastair Campbell rezignoval na svou funkci
29. 8. 2003 Případ Kelly: Britská kontrarozvědka se zaměřila proti BBC
1. 9. 2003 Zvědavec: "Jak pokořit zmrda"
1. 9. 2003 Christianie v ohrožení Marta  Taberyová
1. 9. 2003 Genocida vzdělanosti?
1. 9. 2003 Co práva těch, kdo stávkovat nechtějí?
29. 8. 2003 K pondělní stávce učitelů: Věnujeme dostatečnou pozornost vzdělání?
1. 9. 2003 Jazyková krize v britských školách
1. 9. 2003 O spravodlivosti Andrej  Sablič
29. 8. 2003 Martin D. Brown: Sudetští Němci nebyli odsunuti na základě Benešových dekretů
29. 8. 2003 65. výročí mnichovského diktátu: Na řadě bylo Československo Věra  Olivová
1. 9. 2003 Hospodaření OSBL za srpen 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
1. 9. 2003 Zemřel Pavel Tigrid Jan  Čulík
1. 9. 2003 Dnešní kapitalismus se vyvinul tak, jak přepověděl Marx   
1. 9. 2003 "Itálie je děsná země"   
1. 9. 2003 Součkové hlava, stávka učitelů a reforma veřejných financí Štěpán  Kotrba
31. 8. 2003 ČTK: "Gilligan nebo Mulligan, dyť je to jedno" Jan  Čulík
29. 8. 2003 Martin D. Brown: Sudetští Němci nebyli odsunuti na základě Benešových dekretů   
29. 8. 2003 Propadne mužské pohlaví genetické zkáze?   
29. 8. 2003 Vyváženost ČRo 6?
aneb frekvenční analýza jednoho pořadu
Štěpán  Kotrba
29. 8. 2003 Signály z Moskvy II. Ladislav  Žák
29. 8. 2003 65. výročí mnichovského diktátu: Na řadě bylo Československo Věra  Olivová
28. 8. 2003 Dálnice D47 se nesmí stát obětí pomluv a váhání Darius  Nosreti
28. 8. 2003 Únor 1997: Komerční televize musí splňovat podmínky kvality Jan  Čulík
28. 8. 2003 Leden 1997: Rozhovor s Tomášem Ježkem, ředitelem pražské burzy   
28. 8. 2003 Říjen 1996: Kontrast - Komerční televize v ČR a v Británii Jan  Čulík
28. 8. 2003 Leden 1997: Ještě jednou k případu CET 21, CME a televize NOVA: Jan  Čulík