|
31. 8. 2003
David Kelly: Útok proti Iráku byl správný a nutnýTýdeník Observer v neděli publikoval dosud nezveřejněný článek od mrvého dr. Davida Kellyho, v němž autor shrnul své názory před válkou proti Iráku i své odborné zhodnocení hrozby, kterou tvořil Saddám Husajn. Kelly argumentuje, že i když Husajnova hrozba je "malá", vojenské akce jsou jediným způsobem, jak "s konečnou platností" Irák odzbrojit. Kelly také argumentoval, že existují důkazy, že Saddám stále ještě má chemické a biologické zbraně a že jediným způsobem, jak zastavit iráckého diktátora, je změna režimu, politika, kterou prosazuje USA. Článek byl napsán pro rozsáhlou zprávu o Iráku, která byla připravována několik týdnů před válkou. Kelly souhlasil, že ho napíše anonymně, ale text nebyl pak publikován.
Kellyho článek listu Observer poskytla novinářka a odbornice na Blízký východ Julie Flintová, která konstatuje, že byl dr. Kelly "neuvěřitelně diskrétní" a že je nepravděpodobné, že by řekl reportéru Andrewu Gilliganovi z BBC cokoliv významného. "Získávat tajemství od Davida bylo nesmírně obtížné," uvedla. "Ale měl encyklopedické znalosti. V pohyblivých píscích zpravodajství o Iráku byl naprosto bezpečným bunkrem." Ve čtvrtek svědčil před vyšetřováním smrti dr. Kellyho britský premiér Tony Blaira přiznal, že je "plně odpovědný" za kroky, jejichž cílem bylo veřejně jmenovat Kellyho. Zastával názor, že je nevyhnutelné, že bude tento zbrojní expert nakonec prozrazen. Příští týden bude u soudního vyšetřování svědčit vdova po zemřelém dr. Kellym a, jak napsal v neděli týdeník Observer, "její důkazy mají potenciál fatálním způsobem znemožnit výpovědi vlády i BBC". Zde je shrnutí Kellyho dosud nepublikovaného článku: |
Jen změna režimu odvrátí tuto hrozbuBěhem minulého týdne začal Irák likvidovat své zásoby raket al-Samoud II, raket, které mají větší dolet než limit 150 kilometrů, určený OSN. Jenže Irák se vždycky vzdává [zbrojního] materiálu teprve, když je to v jeho zájmu. Irák strávil posledních 30 let budováním arzenálu zbraní hromadného ničení. I když současná hrozba, kterou Irák představuje vojensky, je malá, a to co do konvenčních i nekonvenčních zbraní, Irák se nikdy nevzdal svého úmyslu vyvíjet a hromadit takové zbraně pro vojenské i pro teroristické užití. V současnosti Irák prokazuje povrchní spolupráci s inspektoráty. [Následují podrobnosti, jaké zbraně byly nalezeny a jaký irácký výbor pro inspekce OSN vyhledává důkazy a dokumenty](...) Je obtížné si představit, že by mohlo dojít k řádné spolupráci, dokud se nestane to, že změněný Saddám jmenuje do odpovědných funkcí důvěryhodné irácké činitele. Avšak někteří argumentují, že inspekce přinášejí výsledky a že je zapotřebí více času. Jiní argumentují, že je tento proces svou podstatou k ničemu a že je jediným realistickým řešením odzbrojení prostřednictvím změny režimu. OSN se snaží odzbrojit Irák už od roku 1991 a nepodařilo se jí to. Je to zoufalé selhání diplomacie v důsledku rozkolu mezi Francií, Čínou a Ruskem na jedné straně a Británií a Spojenými státy na straně druhé. (...) Po dvanácti neúspěšných letech dohledu OSN nad iráckým odzbrojováním je politováníhodné, že vojenská síla se zdá být jedinou možností jak s konečnou platností odzbrojit Irák. V době od roku 1991 se vytvořil Irák efektivní organizaci pro skrývání a pro podvádění, která ochraňovala mnoho utajovaných vojenských zásob. (...) V říjnu 2002 dala rezoluce OSN č. 1441 Saddámu Husajnovi ultimátum, podle něhož měl do 30 dnů zveřejnit informace o svém arzenálu. Vpustil do země inspektory a s charakteristickou lstivostí poskytl určité ústupky, ale stále odmítá potvrdit existenci svých chemických a biologických zbraní a přičleněných vojenských a průmyslových podpůrných organizací. (...) Méně jednoduché je rozhodnout, jak intenzivní je činnost Iráku od roku 1991: ve svém dokumentu, čítajícím 12 000 stran, předloženém v prosinci 2002 zbrojním inspektorům, nedeklaroval Irák žádnou zakázanou činnost. Nejdůležitějšími otázkami dne je, jak zjistit rozsah programů v roce 1991 a které osoby, "výbory" a organizace se na nich podílely. Existují známky, že tyto programy pokračují. Irák dál rozvíjí raketovou technologii, znovuvybudoval si chemické reaktory, zničiné před rokem 1998, zkonstruoval biologické fermentační nástroje a sušičky chemických látek a vytvořil pojízdné výrobní jednotky na biologické a chemické zbraně a pro plnění zbraní. Klíčové výzkumné a konstrukční týmy pro jaderné zbraně dál existují, i když podle analýz Irák není schopen vyrábět jaderné zbraně, dokud nebude mít štěpný materiál. Válka je nyní zřejmě nevyhnutelná. Rozsah a intenzita konfliktu bude záviset na tom, zda je pravým cílem změna režimu anebo odzbrojení. Spojené státy, a ty země, které jim budou dobrovolně pomáhat, by měly zajistit, aby použitá síla a strategie odpovídaly malé hrozbě, kterou nyní Irák představuje. Některá místa, kde se nacházejí ZHN, byla nyní spolehlivě identifikována a budou zřejmě neutralizována až po válce. Proto se [útočníci] mohou setkat s vážným nebezpečím. (...) Některé chemické a biologické zbraně, použité v roce 1991, jsou stále k dispozici, i když v omezené míře. (...) Hrozba od iráckých chemických a biologických zbraní však významněji neovlivní operační schopnosti amerických a britských vojsk. Ani pravděpodobně nezpůsobí velké počty mrtvých v sousedních zemích. Možná reální hrozba z dnešního Iráku pochází od tajného užívání takovýchto zbraní proti vojskům či teroristy proti civilním cílům na různých místech světa. Spojení s al Kajdou je zpochybňováno, ale o to v první řadě nejde. Irák dlouho poskytoval výcvik a podporu teroristické činnosti a je dobře schopen provádět takové akce prostřednctvím svých bezpečnostních služeb. Dlouhodobou hrozbou tedy zůstává pokračující vývoj zbraní hromadného ničení v Iráku a tu může odvrátit jen změna režimu.
Kompletní text článku Davida Kellyho v angličtině ZDE |
