V září 1938 byla Evropa na pokraji války. Dlouhé měsíce Hitler požadoval od Československa odstoupení Sudet. Britský premiér Neville Chamberlain podnikl svou první cestu letadlem na osobní schůzku s Hitlerem. Tam s ním dohodl mírový transfer požadovaných československých území do Třetí říše. O týden později Hitler náhle zvýšil své požadavky. Britská vláda se zhrozila a došlo k mobilizaci. "Jak strašlivé, fantastické, neuvěřitelné to je," lamentoval Chamberlain v legendárním rozhlasovém projevu, že jsou přípravy na válku nutné "kvůli hádce v daleké zemi mezi národy, o nichž nevíme nic."

Právě v době, kdy Chamberlain přednášel svůj projev, skrývala se tajně skupinka mužů v různých bytech nedaleko Hitlerova kacléřství ve Wilhelmstrasse. Za úsvitu 28. září 1938 se spiklenci sešli v ústředí německé armády a dostali zbraně, munici a ruční granáty. Očekávalo se, že válka vypukne každým okamžikem. Okamžitě poté chtěli spiklenci provést útok na německé kancléřství, přemoci Hitlerovy osobní stráže z řad SS a zatknout Hitlera. Chtěli také vyvolat incident, v jehož rámci měl být Hitler usmrcen. Vedoucí představitelé německé armády měli připravené jednotky za Berlínem, které měly vpochodovat do města a vyjádřit podporu tomuto puči.

Všechno bylo připraveno, když přišla neuvěřitelná zpráva. Hitler ustoupil a souhlasil s konferencí čtyř mocností, kterou navrhl italský diktátor Benito Mussolini a která se měla konat v Mnichově. V Londýně jásala Dolní sněmovna, národ si oddechl. Bylo to obrovské diplomatické vítězství -- i když nikoliv pro Čechoslováky -- a do roka se ukázalo, že bylo naprosto falešné, jak to předpovídali ostří kritikové jako Churchill.

Pro berlínské spiklence byla zpráva, že válka se nekoná a že bude mnichovská konference, zdrcující ranou. Hrozba války, o níž byli přesvědčeni, že bude pro Německo katastrofou, se rozplynula. Museli puč zrušit a čekat na další příležitost k akci. Hitler přežil pak všechny další pokusy ho svrhnout či zavraždit.

Příběh tohoto pokusu o puč proti Hitlerovi dramaticky líčí Terry Parssinen, profesor historie na univerzitě v Tampě, píše recenzent amerického listu Washington Post. Hrdinou příběhu je plukovník Hans Oster, druhý podřízený admirála Wilhelma Canarise, šéfa Abwehru, německé vojenské rozvědky. Oster považoval Hitlerův režim za strašlivý a vší silou se snažil upozorňovat Západ na to, že Hitler plánuje válku. Když válka vypukla, hrál klíčovou roli v dalších spiknutích proti Hitlerovi. Nakonec ho zatklo gestapo. Oster byl nejkrutějším možným způsobem oběšen v koncentračním táboře Flossenburg pouhých několik dní předtím, než Hitler spáchal ve svém bunkru sebevraždu. Patří k jedněm z největších hrdinů německého protinacistického hnutí.

Americký recenzent se ovšem zamýšlí nad tím, zda opravdu byla pravděpodobnost svržení Adolfa Hitlera dne 28. září 1938 tak silná, kdyby býval vyhlásil válku. Upozorňuje, že není jasné, jak silně podporovali Osterovy plány vedoucí činitelé německé armády, zejména vrchní velitel Walther von Brauchitsch a šéf štábu Franz Halder. Bez jejich spolupráce by byl puč nemožný. Halder puč chtěl podpořit, ale je asi výmluvné, že onoho klíčového dne 28. září odmítll Brauchitsch vydat rozkaz, schvalující protihitlerovský puč, dokud s Hitlerem nejprve osobně nepromluví. O mnichovské konferenci se Brauchitsch dověděl cestou na kancléřství.

Autor nové knihy argumentuje, že byl puč naplánován do posledního detailu. Americký kritik to zpochybňuje. Mimo jiné nebylo rozumné svázat plány na puč tak těsně s krizí ohledně Sudet -- spiklenci se tak stali závislí na tom, co učiní Chamberlain a britská vláda, na niž neměli žádný vliv.

Zdroj v angličtině ZDE