13. 8. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
13. 8. 2003

POVÍDKA
Flaškova taška

Pokud vám tato povídka připadala jako literární cvičení v mírně hororovém stylu, nemylte se, byla inspirována skutečnou událostí. Dne 12. 12. 2001 přinesla ČT 1 v relaci "Události" zprávu o tom, co se stalo 6. prosince téhož roku. Tehdy tři policisté sebrali před jednou z pelhřimovských restaurací opilého bezdomovce, naložili jej do kufru(!) služebního auta a odvezli za město, kde jej vyložili a kde později umrzl.

* * *

Pan Novák byl velmi hrdý na svůj nový dům v právě se zrodivší luxusní enklávě na samém rozhraní města a rozlehlých polí. Jestli to bylo trochu "podnikatelské baroko", alespoň se tak hodil k rozlehlému baroknímu statku, jehož mohutné těleso s širokým obloukem brány uzavíralo malou šachovnici zbrusu nových uliček. Statek restituoval přívětivý podivín s údajně modrou krví a aby rozhojnil prostředky na další práce, otevřel v jeho nejdříve opravené části příjemnou stylovou hospůdku "U zemana".

Od té doby mu sousedé neřekli jinak než "pan zeman". Hospůdka se stala jakýmsi jejich téměř soukromým klubem, znalost její polohy se diskrétně, ale účinně šířila po známých a obchodních partnerech spolu s patřičnými doporučeními. Širší veřejnost sem prakticky nezavítala a už vůbec ne obyvatelé blízkého umolousaného sídliště, skrytého očím estéta za hradbou vzrostlých topolů. Jako by tušili, že by je místní štamgasti neviděli rádi. Zato se objevoval host ještě méně zvaný.

Ještě dříve, než se "pan zeman", vyzbrojený úsporami, půjčkami od bank a příspěvky památkových organizací pustil do prvních oprav, bývala ruina statku útočištěm vyčouhlého bezdomovce, který se sem s vytrvalostí hodnou lepší věci vracel i po její proměně, bloumal kolem jako ztracená duše a hrabal se v popelnicích nové vilkové čtvrti. Pan zeman k tomu zaujal překvapivě benevolentní postoj; když se hospoda "rozjela", nechával bezdomovci u dveří statku zbytky jídla a pár zálohovaných láhví, občas i s pozůstatkem nedopitého obsahu. Jako nějakou pohanskou úlitbu na usmíření bloudícího ducha, aby neškodil.

Sousedé nebyli jeho velkomyslností nijak nadšeni. Nebylo to nic reprezentativního pro novou čtvrť vyšší střední třídy: pohled na vychrtlou figuru ploužící se v podvečer ulicemi v rozdrbané kožené bundě a majetkem sbaleným v několika vrstvách potrhaných igelitek. Na nejvrchnější z nich, výrazně červené, rejdily kolem Mozartova portrétu dámy v rokokových krinolínách, dírami v této idyle se pak draly na světlo boží nahé egyptské otrokyně a faraóni na lovu. "Flaška", jak říkali bezdomovci pro almužnu, kterou přijímal, byl spořádaným obyvatelům enklávy trnem v oku. Ale neodvažovali se panu zemanovi důrazněji vysvětlit, že doby, kdy si velmožové drželi své dvorní žebráky, aby na nich prokazovali křesťanské milosrdenství, již dávno minuly. Neradi by se dotkli jeho rytířské duše, protože vynikající mok velmi přijatelných cen a chutná staročeská krmě v jeho hospůdce byly sladkým nektarem a ambrózií jejich nového života na Olympu úspěšných. Tak si na "Flašku" rezignovaně zvykli.

Přišla tuhá zima a pan zeman zašel se svou anachronickou šlechetností ještě dál. Nechával vnější bránu statku přes noc odemčenou a vlastně tak Flaškovi umožnil, aby přespával v dosud neopravených hospodářských přístavcích.

"Jednou ti ten barák podpálí," varoval velkomyslného zemana pan Novák. Ale on s neotřesitelnou logikou namítl, že Flaška přespával ve statku už několik předešlých zim a nikdy nic nepodpálil. Pravda byla, že Flaška dával před nebezpečnými ohýnky přednost "vnitřnímu vytápění" zbytky tvrdého alkoholu, které mu milosrdně skýtal pan zeman. Pan Novák tudíž odevzdaně mávl rukou a už se k tomu tématu nevracel. Měl jinou starost. Zrovna teď, když si pan zeman hodlal konečně vybrat nadmíru zaslouženou dovolenou a na týden hospodu zavřít, pan Novák spěl k uzavření důležitého kontraktu. A nedovedl si představit, že by své partnery pohostil jinak a jinde než "tradiční staročeskou kuchyní v krásné starobylé hospůdce", jak jim přislíbil. Pan zeman ten střet zájmů vyřešil snadno. Se sobě vlastní velkomyslností, hraničící s lehkomyslností, mu strčil přes stůl klíče a číslo na svou kuchařku.

"Vyrovnáme se, až se vrátím," prohlásil nedbale. A klidně odcestoval, když zanechal Flaškovi bohatou výslužku všeho, o čem soudil, že by se zatím zkazilo.

Soukromá, trochu improvizovaná hostina pana Nováka se vydařila nad míru. U širokého ohniště, nad nímž se dopékala chutná krmě, bylo tím příjemněji, že venku ostrý vítr zvedal celé stěny sněžného poprašku a vrhal je proti oknům, skládaným ze sklíček ve tvaru medových pláství. Teplá medovina hřála... Nějakou chvíli po půlnoci pan Novák s blahým, téměř majetnickým pocitem zamkl potemnělou hospodu a s manželkou a hosty po boku se vydal přes dvůr, po němž tančily sněhové vírky, k bráně. Když tu se zpoza pilíře v barokním průjezdu vztyčila strašlivá postava, připomínající dávné sochy kostlivců, zjevení světské marnosti a neodvratné smrti, prezentující se sytým hodovníkům... Na holých kostech vlály cáry potrhané kůže... Manželka obchodního partnera pana Nováka s ryze americkou afektovaností vykřikla, ostatní s sebou alespoň trhli. A hrozný zjev se kymácivým krokem blížil k nim. Zřejmě na ně v tom průjezdu čekal.

"Nezbylo vám trochu pitího?" škemral Flaška chraptivě. "Došla mi nafta do kamen..." a ukázal na svou propadlou hruď.

"Zmizte!" sykl pan Novák. Jeho tón a pohyb byly tak výmluvné, že zatlačily Flašku do defenzívy směrem ven ze statku.

"Dyť nic..." heknul neurčitě a odploužil se, vláčeje ve sněhu svou příšernou tašku. Pan Novák uklidnil hosty a když vyšli z brány, s jistým pomstychtivým zadostiučiněním se chopil velkého klíče, visícího na kroužku a uzamkl vrata průjezdu. Dnes v noci se Flaška na své oblíbené místo nedostane... Pan Novák s hrdostí usoudil, že konec konců chrání majetek přítele zemana. Doma usadil hosty v obýváku a šel jim na to leknutí udělat kafe. V kuchyni se srazil s manželkou.

"S tím se musí něco udělat!" prohlásila tvrdě. Samozřejmě myslela Flašku. Pan Novák v první chvíli zaváhal, ale když uviděl oknem kuchyně dlouhý stín, prodírající se sněhovými poryvy směrem k zastřešené ohrádce na popelnice, rozhodl se. Teď, když je pan zeman pryč, naskýtá se jedinečná příležitost zbavit čtvrť jeho podivného chráněnce. Číslo na místní policejní stanici měl na vizitce pod aparátem. Telefonistka se dožadovala jeho jména, řekl první, co ho napadlo a přihodil jméno vedlejší ulice. K tomu, aby našli čtvrtí bloumajícího bezdomovce, nepotřebují ničí přesnou adresu...

"Nemůže tu jen tak tu napadat hosty slušných lidí...!" dostával se pan Novák do ráže. Za slovo "napadat" se možná na zlomek okamžiku zastyděl, také výraz "ožralý" snad byl maličko nadnesený. Ale v každém případě se mu ulevilo. Telefonistka zamumlala něco v tom smyslu, že pošlou někoho aby se po výtržníkovi podíval. ...Pokud bude někdo zrovna poblíž a nebude mít důležitější práci, říkal její tón.

"Obvykle se motá kolem popelnic," informoval ještě pan Novák. Navzdory nejistému příslibu zavěsil s pocitem uspokojení.

Okolnosti se ukázaly příznivějšími, než čekal. Flaška ještě nedosáhl svého úkrytu, když do ulice celkem tiše vjelo policejní auto. Pan Novák se díval kuchyňským oknem, jak bezdomovec překvapeně ztuhnul, když vedle něj vystoupili z vozu dva muži v uniformě. Dokonce položil svou mohutnou tašku, aby si gesty pomáhal v obtížném rozhovoru. Nebylo mu to nic platné, za okamžik zmizel uvnitř auta. Pana Nováka poněkud zarazilo, že nikoli v kabině, ale v zadním kufru. Nu, konečně, on by také nechtěl, aby mu Flaška tou svou děsnou bundou špinil potahy. Flaškova taška zůstala ležet ve sněhu. Hrdý na dobře splněnou občanskou povinnost se pan Novák navrátil ke svým hostům. Flaška si do rána posedí někde v teple v cele nebo na záchytce a snad se mu v hlavě rozleží, že by se neměl motat tam, kde o něj nestojí. A bude od něj pokoj.

Zrovna pokojem se to nazvat nedalo. Druhý den dopoledne zvedl pan Novák oči od počítače na svou obvyklou televizní kulisu a z obrazovky na něj široce rozevřenýma očima zíral Flaška. Tentokrát připomínal pračlověka, kterého nalezli zachovalého v ledovci... Pan Novák skoro bezděčně sáhl po ovladači, zesílil zvuk a s úžasem naslouchal komentáři o bezdomovci, kterého našli mrtvého u kraje silnice v lesíku za městem... Nechápal to, i kdyby Flaška nějak umluvil ty policisty, nebo jim, bozi vědí, utekl, jak by došel tak daleko, v tom větru...? Leda že by ho někdo dovezl a vyhodil z auta na holé silnici, pár kilometrů od města, kde není žádné přístřeší, dokonce ani tramvaj, nebo autobus, žádné místo k zahřátí... I komentátorce v televizi přišlo divné, kde se tam vzal...

To by přece neudělali...! přemlouval vlastní rozum, když do sebe v kuchyni lil kafe. Proč by ne, oponoval mu rozum, stačí, aby té telefonistce řekli, že na žádného bezdomovce nenarazili. Možná ho vykopli cestou k nějakému jinému případu, pohodili ho na okraj silnice jako igelitku s odpadkama... Na zasněžené ulici před oknem pana Nováka jako výsměšný červený vykřičník ležela Flaškova taška, potrhanými krinolínami rokokových dam prosvítala nahá těla egyptských harfenic s kužely vonného tuku na hlavě...

Ten večer pan Novák pil z vlastních zásob, ale nezahřálo ho to. Pořád se mu vracela představa Flašky tápajícího ve sněhové smršti na nekonečné marné cestě do města, nebo k nějakému úkrytu. Ta taška na ulici... Noční sníh ji nezavál, šarlat viny nezbělel. Jeho viny.

Někdy po půlnoci, zrovna v podobnou chvíli, kdy včera rozehřátý a spokojený zamykal hospodu, dospěl k rozhodnutí. Ta věc musí zpod jeho okna pryč, musí ho přestat strašit. Zahladí stopu. Prošel garáží jen tak v pyžamu, vzal tam z háku starý plášť, ve kterém obvykle konal špinavé práce a strčil bosé nohy do gumáků, co nosil na zahradu. Na těch pár kroků to stačí. Vyšel do mrazivého vzduchu, této noci podivuhodně klidného a po tom všem pití mu to udělalo dobře. Taška se zřetelně vyjímala na bíle vyzařujícím sněhu, nemusel ji hledat. Uchopil kluzká, námrazou pokrytá ucha - byla opravdu těžká - a zamířil k ohrádce na popelnice. Zbaví se jí, toho všeho.

Právě když s námahou odtahoval přimrzlé víko kontejneru, za jeho zády připlulo po sněhu auto. Vlastně myslel, že je to vůz některého ze sousedů; až když zastavilo, pocítil neurčitou úzkost. Dvířka se otevřela a on uslyšel studený, výsměšný hlas.

"A heleme se, heleme se, von je tu další. Tohle je sisyfovská práce, co říkáš?" Uvnitř auta se někdo hrkavě zasmál. Pan Novák uvnitř tenkého pláště ztuhl.

"Uklízíš, uklízíš?" posmíval se hlas. "To je správně. My taky uklízíme. Nechceš se s náma project?" Pan Novák konečně prolomil své ochromení. Obrátil se.

"Vy se mýlíte!" vyhrkl. "Já jsem místní občan. To jsem byl já, kdo k vám včera volal!" Mohutný stín před ním zaraženě přešlápl z nohy na nohu. A jeho napadlo, že asi řekl příliš...

Další den se měla televizní komentátorka zas čemu se podivovat. Na silnici hezkých pár kilometrů za městem bylo nalezeno tělo muže. Zdálo se, že byl sražen autem, když se pokoušel stopovat, tvář měl rozbitou k nepoznání. Protože byl pod vetchým pláštěm v pyžamu a na nohou měl podivnou, spíše pracovní obuv, kriminalisté usoudili, že jde zřejmě o uprchlého chovance nějakého ústavu. Ale v žádném sanatoriu ani nemocnici nikoho nepostrádali. Vedle mrtvého byla nalezena potrhaná igelitová taška se starou špinavou dekou, nějakým prádlem a pár konzervami.


Pokud vám tato povídka připadala jako literární cvičení v mírně hororovém stylu, nemylte se, byla inspirována skutečnou událostí. Dne 12. 12. 2001 přinesla ČT 1 v relaci "Události" zprávu o tom, co se stalo 6. prosince téhož roku. Tehdy tři policisté sebrali před jednou z pelhřimovských restaurací opilého bezdomovce, naložili jej do kufru(!) služebního auta a odvezli za město, kde jej vyložili a kde později umrzl.

Policisté byli posléze u soudu osvobozeni, v jejich jednání nebyl nalezen úmysl a nepodařilo se jim prokázat ani nedbalost! Nepodařilo se prokázat, že vyložili muže z auta v bezvládném stavu (což podle nás není tak podstatné, protože i kdyby byl právě při vědomí, takové vlivy jako mráz a alkohol znamenaly bezprostřední a zřejmé nebezpečí, že vědomí ztratí).

Už tím, že policisté uložili bezdomovce do kufru vozu, porušili nejen dopravní předpisy, ale i jeho lidská práva, plynoucí z listiny základních práv a svobod- článek 10, bod 2, a rovněž článek 5. Všeobecné deklarace lidských práv OSN. Rovněž tu viditelně selhala profesionální etika.

Můžeme jen doufat, že se tato kauza nestane precedentem pro toleranci podobného zacházení s "nepřizpůsobivými" občany a specifickým receptem na řešení bezdomovecké otázky v ČR...

Přečetli jsme za vás v křesťanském e-mailovém magazínu Člověk člověku, lidé lidem

                 
Obsah vydání       13. 8. 2003
13. 8. 2003 David Kelly jmenoval Alastaira Campbella i druhé reportérce
13. 8. 2003 Aféra David Kelly: Reportér BBC podroben čtyřhodinovému křížovému výslechu
12. 8. 2003 Blairova zpráva o Iráku zpochybněna
13. 8. 2003 Britský obchodník se zbraněmi zatčen v USA
13. 8. 2003 Hučí voda po lučinách? - aneb dojde k renesanci meteorologických měření v povodí Jizery Miloš  Zahradník
13. 8. 2003 Kauzu Mein Kampf byl měl rozhodnout český ústavní soud Karel  Mašita
13. 8. 2003 Peltrám počtvrté - aneb kdo je odborníkem a na co Štěpán  Kotrba
13. 8. 2003 POVÍDKA
Flaškova taška
Blanka  Jirušková, Jaroslav  Jirušek
12. 8. 2003 Je to jiný Ivan Svítek?
13. 8. 2003 V Česku není možné poctivě podnikat Vladimír  Rott
13. 8. 2003 Odškodnění obětí trestných činů poskytované z veřejných fondů Eduard  Vacek
13. 8. 2003 Nadace Friedricha Eberta se už před třemi lety bála rychlého vstupu ČR do EU Štěpán  Kotrba
13. 8. 2003 Homosexuálové "by neměli mít právo vychovávat děti", není radno se odlišovat
12. 8. 2003 Pan Hitler by z nás měl radost Ladislav  Kahoun
18. 7. 2003 Fašismus - vzpoura proti materialismu Zeev  Sternhell
12. 8. 2003 Diskriminácia černochov zvýšila počet jazzových skladateľov Miroslav  Brada
12. 8. 2003 The discrimination of blacks has increased the number of jazz composers Miroslav  Brada
12. 8. 2003 Přichází čas pro sjednocenou Evropu? Josef  Brož
4. 8. 2003 Hospodaření OSBL za červenec 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
13. 8. 2003 POVÍDKA
Flaškova taška
Blanka  Jirušková, Jaroslav Jirušek
13. 8. 2003 Kauzu Mein Kampf byl měl rozhodnout český ústavní soud Karel  Mašita
13. 8. 2003 Hučí voda po lučinách? - aneb dojde k renesanci meteorologických měření v povodí Jizery Miloš  Zahradník
12. 8. 2003 Diskriminácia černochov zvýšila počet jazzových skladateľov Miroslav  Brada
12. 8. 2003 The discrimination of blacks has increased the number of jazz composers Miroslav  Brada
12. 8. 2003 Pan Hitler by z nás měl radost Ladislav  Kahoun
12. 8. 2003 Je to jiný Ivan Svítek?   
11. 8. 2003 Jak kubánský diktátor hájí svou revoluci Fidel Castro Ruz
11. 8. 2003 Proč právě EKONOMICKÝ růst? Michal  Rusek
11. 8. 2003 Zemřít v práci Ignacio  Ramonet
11. 8. 2003 Česká digitální média VIII.
Veřejnoprávní multiplex a programové sliby
Štěpán  Kotrba
11. 8. 2003 Vývojové trendy: jaký bude svět za 20 let   
11. 8. 2003 Spojené státy rozdmychávají jaderný konflikt, který bude obtížné zastavit   
11. 8. 2003 Začínáme jednat s Českým Telecomem o ADSL Miloslav  Sova