Včera se Jan Gonda v Britských listech zeptal, proč se v ČR neřeší zásadní problémy. Ač zajisté není posláním BL problémy v ČR řešit, uvedená otázka jim byla položena a je tudíž vhodné se jí trochu zabývat. Opravdu ale jenom trochu, poněvadž obecný marasmus v české společnosti je tak hluboký a zanedbaný, že hledat jeho příčiny je téma na celé série tlustých knih, a nikoli pouze na pár novinových článků. Najmě když zásadní díl viny za tento stav nese i značné procento českých novinářů a jejich leckdy až na odiv stavěné korupční prostředí.

Prostředí, v němž trvá neblahé dědictví osobní provázanosti s totalitními novinářskými manýrami a v němž obzvláště rychle zdomácněly rozmanité druhy "neviditelných" vzájemných protislužeb mezi novináři a leckdy i všehoschopnými politiky. Vlísávání se do přízně mocných patří do těch totalitních manýr a ty "protislužby" představují velmi snadnou zkorumpovatelnost. Není tu tedy účelovým faktem to, že mnoho nepravostí je v médiích často jen jaksi nastíněno, aniž by jim původní "publikátoři" věnovali další náležitou a navýsost žádoucí mediální pozornost? Anebo to, že naopak nemálo naprosto bezvýznamných "kauz" je účelově zveličováno jen proto, aby se daly použit proti někomu nežádoucímu? Takovou prácí novinářů je ovšem obecenstvo natolik znechuceno, že médiím raději vůbec nevěří a politické čachry za spolupráce těch "předních" novinářů vesele bují dál.

Důkazů na potvrzení tohoto stavu přitom není zrovna málo. Kupříkladu: všímá si vůbec někdo, kolik bývalých "předních" novinářů postupně přešlo do funkcí tiskových mluvčí české vlády, ministerstev a dalších exekutivních státních úřadů či vlivných instituci? Zamyslel se ten někdo i nad tím, za co tito bývali "novináři" své "mluvčí" pozice získali? Nebo nejaktuálnější příklad bývalého televizního šéfa Oty Černého, který se z postu ministerského mluvčího vrátil zpět do ČT a nyní v ní má funkci šéfa celého zpravodajství. Lze takovému člověku po takových piruetách ještě vůbec věřit? A lze potažmo věřit celému zpravodajství čT? A nemělo by se takovým "novinářům" říkat spíš bývalí "zadní novináři"?

Jedním ze vzorů pro tyto "mluvčí" je ale třeba současný český prezident Václav Klaus. Neb i mezi jeho "maharádci" je nemálo těch "bývalých předních" (nebo spíš "zadních"?) novinářů, kteří mu často i závažné věci pro veřejnost "orchestrují" natolik disharmonicky, až dochází k takovým mezinárodním ostudám, jako bylo ta poslední ve Francii, kde odmítl pokračovat v započatém interview s redaktorkou deníku Le Figaro.

Je samozřejmě víc důvodů, proč se v ČR neřeší závažné problémy. Háček je ale v tom, že veřejnost o těch problémech skoro vůbec nic neví. Poněvadž ti, kdo o všem důležitém mají veřejnost důsledně a objektivně informovat, totiž zejména ti "přední novináři, to nedělají. Třeba to jenom neumějí -- anebo to prostě cílevědomě umět nechtějí.

I proto se v ČR neřeší zásadní problémy.