16. 7. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Czech Press Photo 2002 - Kádir
16. 7. 2003

O elitě, původnosti tvorby, hyenismu a smrti

Reakce na tento článek.

Jan Čulík zřejmě moc nenavštěvuje výstavy současného umění, jinak by si všiml, že smrt v jakékoliv autentické (a velmi detailní) podobě, ať už na silnici a nebo doma, není jen doménou a chlebem bulvárních médií, ale stala se vděčným tématem mnohých tzv. seriózních fotografů a umělců po celém světě. Zdá se, jakoby tento fakt legalizoval možnost ve chvílích smrti fotografovat i zvířata, kde je emocionální působení snad ještě účinnější, avšak konečným měřítkem „použití“ zobrazované smrti je její účel, záměr a cíl fotografa.

Rozumím autorovi sloupku „Elitní fotografové?“ v jeho etickém apelu, avšak vývoj umění po druhé světové válce je doprovázen pomyslným sporem o „možné a nutné“ v umění - tedy o to, co může a nebo co má být předmětem uměleckého reflexe, a co nikoliv. To jsme již u věčné otázky, co je to umění a u problematiky funkce umění. Přičemž autor textu nepřímo naznačuje řadu dalších souvisejících závažných otázek, jako je třeba role a postavení umělce ve společnosti.

Je zřejmé, že „spor“ o funkci umění (který nikdy nemohl být s ohledem na požadavek tvůrčí svobody vyřešen) pomalu končí (jako „umění“ je přijímáno vše), čímž ovšem „výtvarné umění“ ve svém tradičním „poslání“ (zobrazovat niterné prožitky) ztrácí svůj význam. Tvůrčí svoboda, bezpodmínečná pro tvorbu, se často stává už jen obezličkou „neodpovědných“, kteří nemají vztah ani k tématu, k tvorbě a nakonec ani sami k sobě.

Tvůrčí svoboda je nicméně každým umělcem interpretována jinak a jiným způsobem. Volba mezi „možným a nutným“ je proto vždy jen individuální volba toho kterého umělce, věcí jeho odpovědnosti. Avšak kdo je dnes ten, který má právo užívat označení umělec? Co dělá umělce umělcem, co jej odlišuje od ostatních? Diplom ze školy, ona míra odpovědnosti za volbu tématu, za to co „mohu“ a nebo lákavá příslušnost k elitě, ve své možnosti výhodné presentace? Chtít v takových případech anonymitu, je něco zhola nemožného.

Otázka elit je problém jelit, jak říkává jeden můj přítel. Elitářství nemá na vznik tvorby žádný význam, příslušnost k pomyslné elitě, tedy toho, KDO, CO a KDE representuje, není otázkou deklarování prestiže, ale budováním „obchodní“ značky. Kdo patří k elitě, je JAKO ceněn, ne proto že je dobrým umělcem, ale protože je příslušníkem těch, kteří jak píše Jan Čulík – „spolu mluví“. Ti, kteří „SPOLU MLUVÍ“ se – řečeno v nadsázce – dohodli na tom, že jsou elita, že jsou umělci a že tvoří umění. Ti, kteří „S NIMI MLUVÍ“, je v tom deklarují, ti, kteří „S NIMI NEMLUVÍ“, jsou „bezvýznamní“.

Jan Čulík výstižně píše, že existuje mnoho stejně dobrých fotografií z loňských povodní, než jaké vystavili „elitní“ fotografové na své výstavě, ale nikdy je neuvidíme. Jistě, ti lidé, kteří je pořídili, spolu „nemluví“. Nevytvářejí žádné promotion, nefotí pro žádné deníky a nebo nevystavují v tzv. prestižních galeriích. Přesto a možná právě proto, jsou často jejich práce umělecky minimálně stejně dobré a možná i lepší.

Téma smrti ve výtvarném umění je odvěké a věnovalo se mu řada vynikajících autorů - H. Bosh, F. Goya, E. Nolde, E. Munch. Z našich autorů J. Váchal, ale i M. Medek a třeba A. Šimotová. Současnému umění vytýkám především nedostatek osobní účasti. Být na místě, kde někdo umírá a stisknout spoušť, to je rozhodně málo. Vytýkám mu též sdělení, co si jako autor o smrti myslím, čím pro mne je. „Popisovat“ smrt v umění je stejně banální, jako popisovat lásku, obé je z hlediska tradičního pojetí tvůrčí imaginace nepopsatelné.

Umělec, vycházející ze svých niterných prožitků, nepotřebuje oslyšet fenomény dnešní doby jako jsou média, reklama apod., neboť si vystačí s bohatostí vlastní imaginace. Vezměme si například sugestivní abstraktní malby Mikoláše Medka, v nichž je mystérium smrti obsaženo jaksi přirozeně, nicméně tak intenzivně, až to zamrazí. Takto umělecky zprostředkované tajemství smrti se nás bytostně týká, zatímco naturalistická smrt v televizi či ve fotografii nás odlidšťuje a zbavuje pokory...

Více krve, více detailních pohledů do tváře nehybné mrtvoly otupuje účast, smrt se nestává naší součástí, ale něčím, co je ve zbytcích tkání jaksi mimo nás. Smrt se stala spotřebním artiklem stejně tak, jako jiné zboží a poukazovaní na tuto skutečnost se již stalo klišé. Intelekt autora, jež je obsažen v nápadu, či zamýšleném konceptu nestačí, pokud zřetelně chybí lidská účast. Umění potřebovalo vždy více lidství, které ovšem stejně jako tvorba s intelektem souvisí jen velmi málo, a nebo téměř vůbec ne.

Jestliže Jan Čulík přemýšlí o tom, zda bylo správné fotografii umírajícího slona Kádira publikovat, pak já přemýšlím o tom, zda bylo správné dát vůbec tomuto snímku nějakou cenu. To, že ji nakonec získal v soutěži Czech Press Photo mě v zamindrákovaném českém prostředí nepřekvapuje (umírající slon se jen tak nevidí), avšak dát mu cenu snad za to, že překročil fatální hranici každodennosti ve svém surovém vyjádření ponížení ve chvílích smrti, je z etického hlediska samozřejmě výsměchem trpícímu zvířeti (snímek mezitím zbulvárněl) a navíc samo „umělecké hledisko“ je sporné.

Kvalita umění, ale i dokumentární fotografie, je, dle mého soudu, vždy výsledkem poměru toho, co se mi jako umělci či fotografu v motivu samo nabízí a toho, co musím pro něj udělat a jaké musím vynaložit úsilí. V případě fotografování umírajícího Kádira musel mít autor na nohách jen holinky, fotografovaný objekt byl přivázán a navíc ještě spoután vodou. Byl bezmocný. Fotograf musel mít jen pouze dobře založený film, „hroší kůži“ a nesměl být slepý. Stačilo pouze neuklouznout a stisknout spoušť. Podobný hyenismus nelze ocenit, ale ani umělecky ospravedlnit. Nejlepší snímky jsou ty, které „nejdou“ udělat, říká - myslím - fotograf Karel Cudlín.

                 
Obsah vydání       16. 7. 2003
16. 7. 2003 Novým generálním ředitelem ČT je Jiří Janeček
16. 7. 2003 Jak Jan Urban ve veřejnoprávním rozhlase šíří propagandu ve prospěch Bushovy vlády Jan  Čulík
16. 7. 2003 Stane se ČRo 6 stejně promarněnou šancí, jakou bylo "Rádio Svobodná Evropa"? Jan  Čulík
16. 7. 2003 O elitě, původnosti tvorby, hyenismu a smrti Jan  Paul
16. 7. 2003 Činitel britského ministerstva obrany popřel, že byl zdrojem informací pro BBC
15. 7. 2003 Británie se vzdává boje za své občany v Guantánamu
16. 7. 2003 Jsme vzdělanostní ekonomikou, nebo úřednickou? Jaroslav  Vávra
16. 7. 2003 Zkušenost cestujících vizitkou Českých drah
16. 7. 2003 Eurotel se svou péčí zákazníkům vysmívá Petr  Jánský
16. 7. 2003 Odpočúvanie - neodolateľné pokušenie Peter  Takáč
16. 7. 2003 Guantanámo – kde končí spravodlivosť Radovan  Geist
16. 7. 2003 Rovná daň posúva stredné vrstvy bližšie k pásmu chudoby Ľubomír  Petrák
16. 7. 2003 Kto zabudol na ostatné viery? Jana  Matúšová
14. 7. 2003 Krásný nový svět je konec civilizace Bushka  Bryndová
15. 7. 2003 Nová kniha o české ultrapravici Ondřej  Slačálek
14. 7. 2003 Soros: "Politika George Bushe je neudržitelná a nedemokratická"
14. 7. 2003 1968 Přemysl  Janýr
1. 7. 2003 Hospodaření OSBL za červen 2003
27. 6. 2003 Technické změny v Britských listech
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Monitor Jana Paula RSS 2.0      Historie >
16. 7. 2003 O elitě, původnosti tvorby, hyenismu a smrti Jan  Paul
14. 7. 2003 Monitor Jana Paula: O dvou dekoracích z Karlových Varů Jan  Paul
30. 6. 2003 Monitor Jana Paula: Jak se kreslený vtip stane „uměním“,
aneb malá úvaha nad česko-slovenskou expozicí 50. ročníku Bienále v Benátkách
Jan  Paul
16. 6. 2003 Monitor Jana Paula : Kontrola reality? Proboha ale proč? Jan  Paul
12. 5. 2003 Monitor Jana Paula: Prostory duše Moniky Ševčíkové Jan  Paul
7. 5. 2003 Monitor Jana Paula: Ještě jednou k integritě osobnosti Jan  Paul
6. 5. 2003 Monitor Jana Paula : Jefim Fištejn a Arnošt Lustig radí : „Přestaňte se přejídat!“ Jan  Paul
7. 4. 2003 Monitor Jana Paula : Další živé pochodně jako devalvace mýtu obětní smrti Jan  Paul
23. 3. 2003 MONITOR JANA PAULA: O násilí Jan  Paul
21. 3. 2003 Monitor Jana Paula: V prostoru nicoty amerického ultimáta a "ultimativního kuchyňského pomocníka" Jan  Paul
17. 3. 2003 Monitor Jana Paula:
O zbrani jménem automobil a falešné loajalitě k asociálnímu chování
Jan  Paul
10. 3. 2003 Monitor Jana Paula: Současné výtvarné umění a média Jan  Paul
3. 3. 2003 Monitor Jana Paula : Tunelování Mánesa se státním dohledem? Jan  Paul
21. 2. 2003 Monitor Jana Paula : Děla pro Prahu Jan  Paul
20. 2. 2003 Monitor Jana Paula: Muzeum dětské kresby, lež, anebo nafouknutá bublina? Jan  Paul