Jeden týden jde o výzkum kmenových buněk, jiný týden jde o geneticky modifikované potraviny, jiny jde o klonování. Minulý týden šlo o dilema, týkající se toho, zda je správné nechat si vybrat embryo, aby se narodilo dítě s přesně takovým genetickým určením, jaké chceme.

Britský Úřad pro lidské oplodňování a embryologii tuto proceduru nepovolil, a tak se uskutečnila v americkém Chicagu a uprostřed intenzivního zájmu sdělovacích prostředků se dítě minulý týden narodilo.

Pro Brity bylo riziko, že by buňky embrya mohly být analýzou poškozeny, a tím by se poškodil život budoucího dítěte, příliš vysoké, a tak souhlas dát odmítli. Je to otázka, co za co. Avšak už jen vznášet tyto otázky vyvolává u některých lidí hněv.

Jde o hlubší věc. Jde o otázky lidské důstojnosti a o to, zda by si měli lidé osobovat právo rozhodovat o osudu jiné lidské bytosti. V tomto smyslu, argumentují někteří, nelze hovořit o tom, zda stojí za to podstoupit určité riziko, protože to může přinést prospěch - porušujeme totiž absolutně zásadní morální kodex.

Richard Nicholson, editor Bulletinu pro lékařskou etiku, psal minulý týden v deníku Guardian, a v listě Daily Mail s ním souhlasila Jacqueline Laing z Londýnské univerzity, že jsme se octli na šikmé ploše, i jestliže bude tato procedura stoprocentně úspěšná. Oba napsali, že nově narozené dítě, Jamie Whittaker, bude mít celý život pocit méněcennosti, protože bude vědět, že se narodil jen proto, aby se mohl uzdravit jeho bratr.

Hranice mezi "pozitivní" genetickou manipulací a eugenikou, totiž "výrobou" dokonalých "designer babies", které nemají genetické chyby svých rodičů, je prý příliš jemná na to, aby se komukoliv dalo s ní důvěřovat, a už nejméně lze důvěřovat mnohomliardovému průmyslu, zaměřenému na oplodňování dětí ve zkumavce. Lidský život, argumentovala Laingová, se stává zbožím a je dehumanizován. Tento případ porušil hranici a je nutno učinit opatření, aby se to nemohlo stát znovu.

Nejsou to triviální argumenty - lze s nimi nesouhlasit, avšak budou znovu a znovu předkládány, protože nabízejí jistotu na velmi nejistém morálním poli, míní autor tohoto komentáře. Manipulace s geny je ve stejné kategorii jako incest a vražda - jde o zasahování do nedotknutelnosti života. V této kategorii už nestačí argumentovat, že nová vědecká procedura bude prospěšná, a proto je třeba riskovat, tvrdí morální absolutisté. Vracíme se zpět k zákazům, jejichž konečnými kořeny jsou hodnoty, které nelze analyzovat rozumem, stejně tak, jako je tomu s náboženskou vírou.

Autor s morálními absolutisty nesouhlasí. Vrací se k rozumu: jestliže nám rozum velí, že se život jednoho člověka zlepší, pokud se narodí jiný s předem určenou DNA, pokud prospěch převáží riziko, je nutno to dovolit. I tvrzení, že se Jamie Whitaker bude cítit bezcenný, protože se narodil, aby druhému pomohl, je založeno na absolutistickém morálním názoru, že autentický je jen přirozený porod. Avšak Jamie je racionální bytost a bude velmi rád, že mohl přispět k uzdravení svého bratra.

Nejsme na cestě ke světě eugeniky a života, který se stává komerčním produktem. Jsme na velmi obtížné cestě, na níž budeme muset dělat racionální kompromisy a zvažovat klady a zápory vědeckého pokroku.

Je pravda, uzavírá autor, že přicházíme o morální kompas, který nám poskytoval automaticky odpovědi, aniž bychom museli o nich přemýšlet. Nový morální kompas nebude o nic méně autentický jen proto, že budeme muset usilovat intenzivněji o nalezení odpovědi. Domnívám se, že to je lepší, uzavírá autor.