Tedy ceny už máme pomalu kapitalističtější než oni, ale mzdy pracujících a produktivita našeho managementu zůstala socialistická.

Jak to, že německý dělník nemá třikrát větší lopatu anebo jí nemáchá třikrát rychleji, když se má třikrát lépe než česká "lopatka" a v pátek v jednu odpoledne na pracovištích Evropské unie doslova chcípl pes? A vůbec nejde tu náhodou o něco úplně jiného než nás dosud vůbec mohlo napadnout?

"K Ivanovi zády...

...k Evropě vchodem", jakoby zavelela "mrazíkovská" čarodějnice a okamžitě bylo tolik Čechů evropskými liberálními ekonomy, že jsme je mohli k baronce Thatcherové za Kanál vyvážet. Nebo to byli ekonomé konzervativní? Čert se vyznej, kdo byl kdo, většinou studovali ve stejném kachlíkovém baráku Vysoké školy ekonomické a často se spolu znali už z dob gymnaziálních.

Hlavně, nedej, Bože, aby si o nás Evropané nemysleli, že (já) do té Evropy (nepatřím)e. Hlavní je snažit se a ukázat, že i my pravicoví zobáci umíme být ještě lepší než... než kdo? A proč? A mám to sako správně?

Ty jsi to věděl, Fjodore

"Ty, ty, ty Čechu, nejsi dobrým křesťanem, Evropanem, demokratem, svěř nám svůj majetek a my ti to odpustíme," táhne se dějinami našeho kmene jakási slizká stopa. A nejen našeho. Jsme přeci Slované a jsme opravdu trochu něco jiného než Anglosas, Germán nebo i Rus. A právě... co když zase nějaký proklatý cynik využívá náš odvěký slovanský komplex malosti a přesvědčení, že tráva je zelenější tím víc, čím dál na západ od nás louka leží.

Michail Fjodorovič Dostojevskij (1821 - 1881) v Denících spisovatele západní Evropu "ošacoval" rychle, přesně a bez diplomatických kliček. Rusko tehdy právě vyhrávalo válku s Tureckem, takže panu klasikovi v euforii ujela ruka a napsal co si skutečně myslí:

"...bojíme se nejvíce toho, že Evropa nás nepochopí a že jako dříve, jako vždy, tak i nyní bude se k nám chovat pyšně a pohrdavě..." (Vyznání slavjanofilovo, červenec a srpen 1877)

Ztráta duševní samostatnosti

V roce 1881 generál Skobelev poráží na Východě Turkmeny a ruská slovanská a tedy i (chtěj nechtěj) trochu naše duše v Dostojevském si uvědomila marnost napodobování i touhy po uznání Západem.

"Musíme zahnat od sebe lokajskou bázeň, že v Evropě nás nazvou asijskými barbary.a že řeknou o nás, že jsme více Asijané než Evropané. Tento strach nás pronásleduje bezmála dvě století. Ale zvláště se v nás zveličil v našem 19. století a stal se nám bezmála jakýmsi strašákem.

Tento falešný stud a tento chybný názor zaplatili jsme draze, velmi draze v posledních dvou stoletích: Zaplatili jsme jej ztrátou duševní samostatnosti, neúspěšnou evropskou politikou svou a posléze penězi, penězi, kterých jsme utratili bůhví kolik za to, abychom dokázazali Evropě, že jsme čistokrevnými Evropany". (Čím je nám Asie, str. 395)

"Pokud půjde o něco důležitého, stejně se na nás vykašlou," mohl by ve 21. století dodat Čech s průměrnými znalostmi dějepisu z roků 1938, 1939, 1945, 1948 a 1968 a doplněné znalostmi vykořisťovatelských praktik značné části západních investorů u nás po roce 1989.

A nejčko, milí Čechové spočítejte si kolik peněz nás všechny stála za posledních 13 let takzvaná transformace ekonomiky plánované na ekonomiku tržní, alebrž západní, která se vlastně nakonec posléze ukázala býti také plánovanou. Ale jinými majiteli.

Takže Čechu máchej lopatkou, bilion peněz v riti.

Sci-fi?

Chladně uvažující mozek

Fanoušci Aljoši Karamazova, starce Zosimy a prince Myškina udělají dobře, když se teď posadí pevně na židli a následující deklaraci práv politického cynismu si přečtou dvakrát:

"Dejme najevo, že se nemíníme míchat do evropských záležitostí jako dříve. Možná, že evropské národy nemajíce nás (Rusy) na starosti, se ještě dříve mezi sebou pohádají. Zkrátka jen čekejme, nemíchejme se do jejich sporů, i kdyby některé nás volaly o pomoc. A jakmile vypukne mezi nimi válka, pak rázem udělejme konec východní otázce a vyberme si k tomu příhodnou chvíli jako za prusko - francouzského vraždění. A tak si vynahradíme všechno, co jsme na nějaký čas naoko pustili z rukou."

Jinými slovy - pokud jsme v Evropě zastaven,i dobývejme území na Východě, vyčkejme si chvíle vraždění Evropanů mezi sebou a pak je sežerme.

Z tohoto úhlu jeví se pochopitelnými i činy Pavky Morozova.

Velmi volně podle: Václav Černý Vývoj a zločiny Panslavismu, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku. Radek Mokrý poznamenává: Tento Václav Černý vyšel v roce 1995, podle jeho ručně psaných zápisků do sešitu formátu A5 na 114 stranách. Esej Zločiny panslavismu nedokončil. Má pět hotových částí. Šestá část nebyla napsána vůbec. Udělal jen titulek "A co te!" a pod něj napsal motto - Benešův výrok z roku 1944 Existence a slušný život slovanských národů jsou v moderní době vázáby právě na zachovávání moderní demokracie".