5. 5. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 5. 2003

Jak český velvyslanec v Izraeli prezentuje Českou republiku

Krize o Iráku ukázala lépe než cokoliv jiného, že se neúčastníme široce rozšířené západní zábavy útočení na Ameriku. Ať už se vám to líbí či nelíbí, mnoho (většina) z nás zastává názor, že vděčíme za svou novou svobodu právě Americe.

Vzhledem k tomu, že jsme měli podrobné informace o úmyslech komunistů, neměli jsme pochyb o tom, že právě americká politika zadržování komunismu udržovala zadky našich západních sousedů ve svobodě a bezpečí, takže si mohli vypracovat veškerou svou sofistikovanou protiamerickou kritiku.

Se vším tím laškováním a lezením kamsi v onom Kvartetu (Spojené státy, Evropská unie, Rusko, OSN) není pochyb o tom, že existují velmi rozdílné názory. Některé kroky, které některé strany činí, mají, jak se zdá, charakteristiky otevřené zášti.

My jsme pevně zakotveni v Evropě a přitom jsme plně otevřeni vůči USA. Proto můžeme pomoci překonat neshody a uhladit ostré hrany, i když naše role přirozeně není všem zrovna vítaná.

Toto je článek, který publikoval v izraelském listě Jerusalem Post velvyslanec ČR v Tel Avivu Daniel Kumermann. Martin D. Brown, historik, žijící v Londýně, rozbírá Kumermannovy myšlenkové zkraty ZDE.

Nová Evropa podporuje tradiční hodnoty

Daniel Kumermann

Všechny ty podivné ideologie, jako postmodernismus či politická korektnost, které vznikly z absence skutečných problémů, šly mimo nás

Zdá se, že kamkoliv se v těchto dnech obrátím, všichni se zajímají o totéž: Až vstoupí nové země do Evropské unie, změní postoj této organizace vůči Izraeli a Blízkému východu všeobecně?

Odpověď je vždycky prostá: Nevím. Jediné, co mohu učinit, je vysvětlit, jak naše zkušenost z komunistického režimu nám v podstatě dává jinou perspektivu, než jaký je postoj, který převažuje v EU.

Přestože nové země, vstupující do Evropy, nejsou homogenní skupinou, to, co říkám, se v podstatě týká čtyř zemí takzvané Visegrádské skupiny: Polska, Slovenska, Maďarska a České republiky.

Tento rozdíl lze nejlépe ilustrovat příběhem z konce osmdesátých let.

Tehdy existovala v západní Evropě móda, které se říkalo Kampaň pro jaderné odzbrojení. Její duchovní vedoucí představitel, jakýsi britský profesor jménem E.P. Thomson, přicestoval do Prahy a chtěl, aby čelní signatáři hnutí za lidská práva Charta 77 poskytli jeho kampani podporu. Setkal se s několika z nich, ale nepřesvědčil ani jednoho. Zklamán se vrátil do Londýna a vydal článek, že jsou Češi pro věc míru ztraceni.

Thomson však nechtěl udělat vůbec žádné ústupky. Zastával ideologicky tvrdý postoj a viděl jen jediné skutečné nebezpečí na [evropském] kontinentě, americké zbraně, a chtěl bojovat jen proti nim. Tak se vrátil s prázdnýma rukama.

Tento příběh je sám o sobě značně výmluvný a nabízí celou řadu otázek k diskusi. Vezměme si jednu věc: Na rozdíl od našich západních protějšků máme tendenci být poněkud skeptičtí, když se šíří příliš mnoho mírové rétoriky.

Konec konců, kdybychom vzali v úvahu jen argumenty Sovětského svazu, Sovětský svaz byl nejmírovějším národem v lidské historii. Na Blízkém východě se pořád hovoří o míru, na mír se přísahá a existuje manichejské rozdělení mezi těmi, kteří přece chtějí mír, a těmi, kteří jeho příchodu přece brání. Do tohoto zmatku můžeme my přinést určitý odstup a určitý zdravý, poněkud cynický postoj.

Uvědomte si také, že jsme byli vystavováni po desetiletí nesmírně primitivní propagandě, která nás naučila, abychom pochybovali o všem, co se říkalo, naučila nás velkému umění číst mezi řádky a posílila naši citlivost vůči aparátčickým nesmyslům. Tyto schopnosti jsou velmi vítané v tomto regionu, kde se šíří velmi podobná propaganda.

Některé nejpitomější a nejjednodušší argumenty, o nichž jsme si mysleli, že už byly pohřbeny spolu s "táborem míru a socialismu", se objevují znovu a znovu. Irituje nás, že existuje dost velké množství jinak inteligentních a poctivých lidí, kteří je přijímají bez jediné známky pochybnosti.

Ještě jiným rozdílem je to, že žádné nové evropské země nemají koloniální minulost, a tak nemají postkoloniální špatné svědomí, které, jak se zdá, zkresluje postoj některých našich západních bratrů.

Nevím, zda takový syndrom oficiálně uznávají psychologové, ale zdá se, že je to jediným dosažitelným vysvětlením jinak nevysvětlitelného nutkání u těchto Západoevropanů vnášet koloniální vzorce a obrazy do diskursu o Blízkém východě. Vzhledem k tomu, že toto břemeno nemáme, můžeme se na tyto pokusy dívat s jasnou myslí (a také hodně nechápavě). Jednoho dne možná také budeme moci vysvětlit, jak nesmyslné jsou tyto pokusy.

Krize o Iráku ukázala lépe než cokoliv jiného, že se neúčastníme široce rozšířené západní zábavy útočení na Ameriku. Ať už se vám to líbí či nelíbí, mnoho (většina) z nás zastává názor, že vděčíme za svou novou svobodu právě Americe.

Nemůžeme popřít, že určité množství pomoci a nátlaku přišlo také ze svobodné Evropy, ale nakonec nás osvobodily Spojené státy svým -- tak často zesměšňovaným -- pojmem "říše zla".

A nejen to. Vzhledem k tomu, že se nám neustále lhalo o historii druhé světové války, že prý to bylo sovětské vítězství nad nacismem, nemohli jsme si pomoci a bojovali jsme proti tomu tím, že jsme udržovali naživu vzpomínku na americkou roli při našem osvobození (někdy jsme z ní dělali přímo idol).

Vzhledem k tomu, že jsme měli podrobné informace o úmyslech komunistů, neměli jsme pochyb o tom, že právě americká politika zadržování komunismu udržovala zadky našich západních sousedů ve svobodě a bezpečí, takže si mohli vypracovat veškerou svou sofistikovanou protiamerickou kritiku.

Se vším tím laškováním a lezením kamsi v onom Kvartetu (Spojené státy, Evropská unie, Rusko, OSN) není pochyb o tom, že existují velmi rozdílné názory. Některé kroky, které některé strany činí, mají, jak se zdá, charakteristiky otevřené zášti.

My jsme pevně zakotveni v Evropě a přitom jsme plně otevřeni vůči USA. Proto můžeme pomoci překonat neshody a uhladit ostré hrany, i když naše role přirozeně není všem zrovna vítaná.

Žili jsme v podstatě po dobu několika desetiletí pod sovětskou okupací a naši přátelé z pobaltských zemí žili pod okupací po celou tuto dobu nepřetržitě. Jejich okupace byla podle mého názoru tvrdší, víc ponižující a destruktivnější než cokoliv, co vidíme tady kolem sebe. Avšak tyto země nikdy nezačaly užívat systematického násilí, nemluvě o terorismu.

Je mi jasné, že tento druh zkušenosti je velmi obtížné pochopit, ale mohlo by to pomoci změnit etický pohled Evropanů na Blízký východ, posunout ho směrem pryč od postmoderního relativismu a posílit tak postavení EU v této oblasti.

Existují ještě další stejně důležité a zajímavé rozdíly, ale dovolte mi, abych skončil jevem, který chci nazvat -- pro nedostatek lepšího výrazu -- odloženým časem. To bylo v disidentských kruzích v mé zemi společné téma, zejména pro bývalého prezidenta Václava Havla. Komunistické režimy měly tendenci proměnit přirozený běh času v šedou masu bezčasí, která se jen točila kolem určitých rituálů, pohybovala se odnikud nikam. Náš odpor vůči komunistickému útoku proti času nám poskytl jiný smysl historie.

Už jsem se o tom zmínil v souvislosti s tím, jaký postoj zaujímáme vůči americké účasti v druhé světové válce. Podobně, v roce 1967 došlo k určité události, která může být stále v naší živé paměti, zatímco o pár kilometrů na západ už zřejmě patří k dávno zapomenuté minulosti.

Proto my lépe rozumíme určitým základním příčinám dnešní situace na Blízkém východě, a proto také můžeme pomoci nalézt racionálnější způsob, jak tu situaci vyřešit, způsob, který se odlišuje od těch, které jsou nyní k dispozici na trhu.

Z tohoto hlediska bych se chtěl odvážit nesouhlasit s už proslaveným výrokem amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda. Komunistické režimy a existenciální výzvy života v komunismu nás přiměly, abychom udržovali při životě ony ideály a normy, které vytvářely před mnoha desetiletími Evropu. Všechny ty podivné ideologie jako postmodernismus či politická korektnost, které vznikají z nedostatku skutečných problémů, nás minuly.

Je pravděpodobné, že právě my představujeme starou Evropu tradičních hodnot, na rozdíl od nové Evropy pseudointelektuálských experimentů.

Náš první prezident, Tomáš Garrigue Masaryk, jednou řekl, že státy přežívají na základě těch ideálů, z nichž se zrodily. Věřím, že totéž platí i o kontinentu tak těsně provázaném, jako je Evropa.

Náš vstup do EU může být z finančního hlediska dost nákladný. Zároveň bychom mohli pomoci Evropě znovu najít své místo v tomto současném , stále nebezpečnějším světě -- i vliv na Blízkém východě -- místo i vliv, které si zaslouží.

                 
Obsah vydání       5. 5. 2003
5. 5. 2003 Ideologické zkraty v myšlení velvyslance Daniela Kumermanna Martin D. Brown
5. 5. 2003 Jak český velvyslanec v Izraeli prezentuje Českou republiku
5. 5. 2003 Americká vláda shromažďuje podrobná data o obyvatelstvu jiných zemí
5. 5. 2003 Velkochov mýtů v českých médiích Zdeněk  Jemelík
5. 5. 2003 "Skandál": britská vláda obviněna z protekce pro "přátele"
5. 5. 2003 Británie: opatrovníci dětí nebudou smět kouřit a užívat fyzických trestů
5. 5. 2003 Rozšiřování EU: britská vláda dělá reklamu středoevropské literatuře
5. 5. 2003 O muži, na nějž řval manžel Thatcherové: "Bastard"
5. 5. 2003 Média podporují nostalgii po socialismu Josef  Trnka
5. 5. 2003 Slušní huliči, slušní policajti - slušný víkend Štěpán  Kotrba
5. 5. 2003 Nové revolty proti systému Immanuel  Wallerstein
5. 5. 2003 Bývalý agent KGB žaluje firmu Amazon za recenzi
5. 5. 2003 Pavel Pečínka bílý a ještě tmavozelený. Inspiroval i jeho Joschka Fischer? Štěpán  Kotrba
5. 5. 2003 Proč Ráj Michal  Rusek
5. 5. 2003 K Světovému dni svobody tisku Jaroslava  Čajová
2. 5. 2003 Nuda v Brně je vynikající film Jan  Čulík
30. 4. 2003 Nová kniha Michala Viewegha: Už absolutní rutina Jan  Čulík
2. 5. 2003 Padesát let
Česk(oslovensk)é televize
Jan  Čulík
2. 5. 2003 Kartel politických stran Tomáš  Jarmara
5. 2. 2003 Pošta redakci
2. 5. 2003 Hospodaření OSBL za duben 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ RSS 2.0      Historie >
5. 5. 2003 Ideologické zkraty v myšlení velvyslance Daniela Kumermanna Martin D. Brown
5. 5. 2003 Jak český velvyslanec v Izraeli prezentuje Českou republiku   
25. 4. 2003 Válka v Iráku skončila - proboha, zapomeňte! Petr  Baubín, Štěpán Kotrba
17. 4. 2003 O třech izraelských filmech festivalu Jeden svět Petr  Šafařík
16. 4. 2003 Pesach 5763:
Stvoření mých rukou se utopilo v moři a vy chcete zpívat píseň?
Štěpán  Kotrba
16. 4. 2003 Evropsko-irácké problémy Miroslav Václav Steiner
16. 4. 2003 Naomi Ragenová: Poučení pro novináře z irácké války   
16. 4. 2003 Komise pro lidská práva OSN odsoudila Izrael   
16. 4. 2003 Palestinská správa: "Američané porušili dohodu"   
15. 4. 2003 Američané míří na Sýrii   
15. 4. 2003 Kterému "výkladu" světa máme věřit? Michal  Rusek
15. 4. 2003 Izraelský nátlak na Sýrii prostřednictvím Washingtonu   
14. 4. 2003 Tahle krize iráckou válkou nekončí   
14. 4. 2003 Dobyt Tikrit, chaos trvá, americké hrozby Sýrii sílí