mihnou se ložnicí :

starej je dva roky nezaměstnanej a teď jen sedí u bedny čumí na ty zprávy a neplní si manželské povinnosti, fandí Iráku, ale jen doma, Irák prohrává a on ztrácí mužnost, taky proto je naštvanej na ty Amíky, protože jsou to chlapi, včera jsem si četla potají náborovej leták do naší armády pro ženy, teď nad ním dumám, ale zase jsem ho schovala pod tu sošku co jsme dostali svatebním darem -- je to porcelánová klisna s hříbětem s takovým nádechem do červena.

růžoví koníci :

tu sošku mám na kostnu v ložnici a pod ní své poklady, taky jsme se k sobě měli jak ti dva koníci, teď se jen rveme se starým jak dva koně a taky se cejtím jak v chomoutu, Saddám měl prej taky jezdeckej pomník a ten kůň byla kopie toho slavnýho koně co je v Itálii od Leonarda nebo Michelangela, nebo to byl Měďnyj Vsadnik z Ruska, jak jsem o něm v kroužku vždycky recitovala, žádného z nich jsem neviděla, ale to se prej po našem vstupu do Evropy změní, předsevzala jsem si, že pak začnu jezdit po světě a všechny ty koně chci vidět, abych měla na co vzpomínat, jenom když odjedu z domu do světa tak chci aby ty plastový okna taky samy větraly jak píšou v prospektu, domovní důvěrník říká, že když pohnu páčkou budou ty okna samy dělat "mikroklima", jinak mě uschnou všechny fikusy, starej je nezalije jak je rok dlouhej, v Iráku prej taky není voda a lidi se o ni perou jakou mají žízeň, píšou, ale v televizi ukazovali jak Americké firmy hasí ty ropný vrty, na každej je potřeba prej 10,000.000 litrů vody a kvůli tomu natáhli potrubí až z Kuvajtu, tak proč to nenatáhnou taky k těm lidem, naše vláda tam poslala tři cisterny a nemocnici, víc prej nemůžou jinak by nezbylo na ty ojetý letadla co nutně potřebujeme jak se o to hádali v televizi, prej že tam do Iráku naši nemůžou, proč by nemohli -- kdo jim to zakáže, Američani nám řeknou co máme dělat a ti tam teď velí, lidi tam teď prej rabujou a všecko kradou, je to jako v pohraničí po válce u nás říkala sousedka a ta to pamatuje, taky mě ukazovala tu malovanou skříň co má v předsíni, je popsaná německy -- něco jako "host do domu, bůh do domu" je na ní, - nebo tak nějak, ale ona sama neví, přivezl ji tenkrát po válce její dědek a nadával, že zbytek mu ukradli češi v Tanvaldu na nádraží, když šel ještě obhlídnout pilu, aby donesl psací stroj, starej taky říkal, že kolikrát se poštěstí aby se v celým městě nesvítilo a všichni policajti utekli, že ten prej ten kdo zaváhá nežere, někde jsem četla, že se revoluce nemá blbě propást (psal to pan spisovatel Procházka v románu "Přestřelka"), ten můj nekňuba pořád říkal v 89', že co když to ještě není jistý a když už to jistý bylo, nebylo co zprivatizovat, tak teď aspoň nadává na ty co si nahrabali, já jsem taky přestala volit ODS když jsem prodala kupónovou knížku za 305 korun a dala se k ČSSD, mýmu starýmu je to málo, pořád by chtěl nějakou druhou revoluci, to by už prej věděl jak na to, kolik revolucí v životě člověk zažije aby měl mustr -- málo, to někde jich mají požehnaně, každou chvíli ňákou, tam by se mýmu starýmu líbilo, on je revolucionář, ale já dycky říkám že jen hubou, dycky když zdražovali pivo říkal že bude revoluce, teď ho lemtá 10x dražší a drží hubu, je jak ti Iráčani, prej měli diktaturu, no jo měli, ale měli taky vodu a pořádek, teď mají doma bordel a prej budou muset platit ňáký reparace říkal ten doktor zezdola, já nevím co to je "reparace", já vím jen co je to ten "dividend" jak to vysvětlovali onehdá vpodvečer když jsem žehlila, ale ten doktor zezdola onehdá u popelnic říkal, že Američani chtějí, aby všichni co s nima neválčili proti Iráku by měli Iráku odpustit dluhy -- my prej taky, ale pan Svoboda říká, že právě teď nám Irák všecko vrátí, prej je pan Svoboda jak ňákej Francouz tygr Clemenceau co chtěl po té první válce tolik, že kvůli tomu byla ta další, tenkrát prej všichni chtěli všechno zaplatit a pak se to nějak zvrtlo a od té doby si svou válku musí prej zaplatit ti co do ní jdou - aby nebyla zase další - říkají dneska Francouzi i Němci a ti to přece musí vědět, říkal doktor když umejval auto, má starýho Opela a americký by prej nechtěl ani zadarmo říká, nechtít nic americkýho to prej teď bude ten trend Evropy říkal taky, to my bysme chtěli třeba i nějaký starý americký říkal zase můj starej a jestli to ta sjednocená Evropa fakt tak myslí a bude brzdit přísun starejch Americkejch věcí k nám, tak můj starej bude v referendu proti vstupu, auto potřebujeme, protože v okolí už nejsou žádný obchody, jen čtyři supermarkety dva kilometry daleko a kdo se má starýmu s těma pivama tahat -- tam je mají aspoň levnější, skoro pořád v "akci", jen dycky nějakou jinou značku a starej by chtěl jen Nošovice, vždycky se dívám na ty růžový koníky a vzpomínám skoro až slzám, jo psala dcera z Ameriky prej už tam zůstane, že si našla dobrý místo -- prodává buráky s různou polevou v jednom nákupním středisku a vydělá si 900 dolarů -- bože to je skoro 30 tisíc našich korun a dolar jde pořád nahoru, denně to sleduju v novinách (jen mě teď třikrát noviny nedošly -- musím říct švagrovi ať mě nějaké schovává a předplatné odhlásím), když holka skončila vysokou chtěla být učitelkou, teď psala, že chodí s afroameričanem a že u něho bydlí, jak se to dozvěděli místní cikáni, tak mě navštívili a chválili, že vždycky věděli, že holka není rasistka, při té příležitosti mě nabídli na prodej koženou bundu z Itálie a že mě nabrousí nože, ptali se taky jestli holka posílá domů dolary, já řekla že zatím ne a oni na to že je to škoda, pak už šli a zapomněli mě vrátit ty nože na nabroušení, tak tady teď sedím a civím na ty růžový koně

...a zima se snaží :

taky se dívám z okna, je tam hnusně, aprílové počasí, už přestali topit, ta firma co se stará o topení v našem paneláku prej přestala platit teplárně a tak ta teplárna topení vypnula, ale my jsme jí nepřestali platit a platíme i v létě prej aby se to rozložilo v čase, říkal domovní důvěrník a ten zná financování protože je pokladník místní organizace, v obecních novinách to primátor ovšem dementoval a aby byla příští rok záruka topení, schválilo zastupitelstvo aby byl novým ředitelem té firmy přes teplo bratr starosty, jako že záruka toho tepla a tepelné pohody pro všechny lidi v domě, ten jeho bratr je už taky předsedou místního fotbalového klubu a na schůzi říkal, že ty zálohy na teplo se vloží do eseróčka jedné realitní kanceláře co vede jeden bejvalej emigrant z Německa, no a ten za ně nakoupí nové hráče pro místní fotbalovej klub, ta realitka jim vyřídí obecní byty, které sežene taky ta realitka protože to má dobrý na radnici, ti hráči se pak příští rok výhodně prodají jinam, tím vznikne zisk a navíc po nich zbydou ty obecní byty, které ta realitka taky výhodně prodá a tím se zaplatí její práce na celé transakci, kdyby se to prý nepovedlo tak radnice má plán jak vstoupit majetkově do toho fotbalového klubu, takže se nemůže nic stát a navíc na konci bude město vlastnit a ovládat jak tu firmu přes teplo, tak fotbalovej klub a ta realitka se pak bude starat o polovinu městskejch bytů a navíc díky majiteli bude mít i zkušenosti z působení v Německu, země Evropské unie, takže budeme mít předstih před ostatními městy, psali to i obecní noviny a starej říkal že je taky hrdej, že ve městě zůstane fotbal, protože když furt sedí doma tak se alespoň chodí vyvětrat na stadion, já fotbalu nerozumím, ale když to dobře dopadne poteče příští rok teplá voda i v neděli večer, jen musí ti noví hráči dávat góly, teď koukám z okna a zima se fakt snaží, dám si deku přes kolena, starej šel na fotbal.

v potůčcích z hor :

to mě jen tak napadlo jak se stmívá, vzpomněla jsem si na povodně to jsme se všichni měli nějak víc rádi, i starýho to vzalo, nás sice voda nevyplavila, ale když byl starej nezaměstnanej přihlásil se na radnici a oni ho dali do městskejch hlídek aby se nekradlo a nerabovalo jak v Iráku, chodili po třech ještě se dvěma a měli hlídat, měl - jak říkal velký pravomoce -- taky mu to šlo líp v posteli, nějak to spolu musí souviset, proto ti manažeři pořád chodí do bordelu co je u nás přes park, voni mají moc pravomocí a tak taky mají pořád asi na to chuť, no a prachy na ten bordel mají asi taky, říkala to sousedka co tam uklízela, měla to dobrý byla na podpoře a platili jí na ruku, to u starýho ve fabrice ke konci už neplatili vůbec i když lidi dělali a nic nebylo jistý, některý ženský pak šly do toho bordelu dělat a říkaly, že to co mají mezi nohama je největší jistota, starej chodil tenkrát z fabriky nasranej a říkal že "jistota je kulomet" prej jim to tak říkali na vojně, jak říkám revolucionář hubou, tak se tak dívám z okna a psát o tom potůčku mě připadá romantické a třeba já bych do toho bordelu dělat nikdy nešla, to radši budu psát básničky, ale starýmu je číst nedám, vždycky píšu až když umyju nádobí, to jako by pak -- jak já říkám -- přišly na mě můzy, jo ti manažeři z radnice parkujou u nás v ulici a přes park pak chodí pěšky, proto tam taky funguje veřejný osvětlení líp než jinde ve městě, potmě by park dneska nikdo rozumnej nepřecházel, včera se tam našly ty moje nože -- ale už nabroušený.

ochable :

už se ani netěším na sobotu a neděli, cítím se tak nějak "ochable", dcera nepíše, starej nejde a teď praskla žárovka co u ní píšu ty básně, musím počkat až vychládne, abych ji mohla vyšroubovat, potmě se mi toho honí hlavou hodně, tak asi bylo těm lidem v Bagdádu když nešlo světlo, nechodila pošta a chlap někde v zákopu, už mě skoro nic nebaví, domovní důvěrník říkal ať s ním jdu na schůzi, že tam je spousta takovejch a že mě budou říkat sestro, tam že si o tom spolu povídají všichni a je potřeba jen párkrát mezi tím zvednout ruku, že bratři už ví jak na to, budou mi říkat sestro, tak mi už dávno nikdo neřekl, moje sestra umřela na rakovinu, jak mohla ta žárovka prasknout vždyť jsem ji nedávno vyměňovala -- místo 100W jsem dávala 60W, starej když šel na pivo vždycky říkal ať neprosvítím, cítím se ochable, může být rakovina v rodině dědičná ?, někdy prej ano, napíšu básničku do novin a pošlu to tam přes sestry na příští schůzi, nebo jim to alespoň přečtu, řeknu jim, že my sestry tady v Karviné budeme básněmi bojovat za lepší svět, už mám v hlavě další báseň pošlu ji do Washingtonu Rumsfeldovi ať vidí, že nám osud planety není lhostejný, jen sestry říkaly, jestli bude znít stejně i v angličtině, já ji pošlu dceři ať ji přeloží a pošle do Washingtonu tam od nich, stejně zná líp adresu a bude to i levnější, jedna sestra říkala, že má strach aby pak dceru nevyhostili, že teď tam platí zákon a s tím nejsou žádné žerty, pak jsme se usnesly, že to napíšeme samy a podepíšeme "sestry z Karviné", jen nevím jestli tam ve Washingtonu budou vědět kde je Karviná, dceři to přečtu až přijede, teď už můžu tu žárovku vyšroubovat bude úplně studená, už se o ni určitě nepopálím, cítím se pořád víc ochable.

skrývat rozpaky... :

to jsem dělala celý život, ale musím to překonat, čtu svoji báseň v nejčtenějším tisku na největší inzertní straně, a navíc bude jaro rozkvetou kaštany, pak třešně, modří ledňáčci budou mít mladé ve staré díře na břehu, zeleným stromům posílí kořeny, kmen i koruna a když zvednu hlavu na blankytném nebi uvidím bílé pruhy kondenzovaných plynů (jeden nějak vynechává -- pravda má už něco za sebou), budu se cítit bezpečně, vím, že všichni naši zemi ochrání : před teroristy Amerika, před Amerikou Evropská unie, před Evropskou unií naše vláda, před naší vládou naše demokracie, před naší demokracií naše noviny -- neotisknou nic s čím by nesouhlasili -- a když, tak v inzertní příloze, za tu neručí, skočím se pomodlit do kostela a cestou odhlásím to předplatné novin, odpoledne se pak dám do toho vyrejvání plevele.

Jsem plně připravena na jaro, léto, podzim a zimu (i moje zahrádka).

Veselé Velikonoce

Vaše Veselá M.