2. Arabská taktika činí ztráty mezi civilisty nevyhnutelnými. Až budete příště v pokušení horovat proti "nepřiměřeně tvrdým" opatřením izraelské armády, vzpomeňte si, že Arabové užívají k dopravě zbraní sanitky. Do aut, které vezou výbušniny, přiberou těhotné ženy, které se na kontrolních stanovištích dožadují rychlé pomoci. Továrny na výrobu bomb umisťují do škol a obytných bloků. Jejich střelci užívají děti jako živé štíty. Ostřelují záměrně z obytných domů, aby vyprovokovaly odvetnou palbu na "civilisty".

3. Když Palestinci dojemně líčí své utrpení a ostatní Arabové líčí izraelsko-arabský konflikt ve světle křiklavé nespravedlnosti a těžkého osudu palestinského národa, vzpomeňte si, jak dokonale lhostejné bylo Arabům, ale hlavně Palestincům utrpení iráckého národa pod vládou šíleného Saddáma Husseina. Ať si Palestinci vytrpěli cokoliv, ve srovnání s Iráčany to byla idyla. Nikdo jim nebral jejich děti. Nikdo je neházel do kádí s kyselinou. Nepoznali mučírny. Jestli Arabům tak leží na srdci osud jejich bratří, kde byli při boji za svobodu Iráčanů? A jestli jim na ní ve skutečnosti ani trochu nezáleží, co je tím pravým důvodem jejich nenávisti k Izraeli?

4. Katastrofické předpovědi většiny z vás se nesplnily, koaliční šlamastyka se nekonala. Nebyly žádné obrovské ztráty mezi civilním obyvatelstvem, ani ztráty spojenců nebyly nijak početné. Nebyla to válka o naftu, ale o bezpečnost a svobodu. Irácký odpor také nesplnil vaše očekávání. Iráčané tančili na ulicích a provolávali díky Bushovi. Neměli byste se raději věnovat jinému zaměstnání, nebo být napříště alespoň podstatně zdrženlivější a obezřetnější ve svých zprávách ze Středního východu?

Autorka píše pro list Jerusalem Post