Což je i aktuální případ bývalého sporu základního investora české TV Nova, zahraniční společnosti Central European Media Enterprises (CME) versus ČR, jehož výsledkem je minulý pátek arbitrážním soudem ve Stockholmu přiznané odškodnění CME v základní výší 10,5 miliard Kč s desetiprocentními úroky z prodlení ročně od 23. února 2000 do zaplacení; zejména ty úroky přitom vzbuzují silný zmatek, neboť jimi celý odškodňovací dluh ČR vůči CME denně narůstá o více než dva milióny Kč.

Jistě není třeba dělat si o CME a o jejích šéfech nějaké iluze. Rovněž je sporné, do jaké míry je pro ně přisouzená suma úspěšná, neboť žádali odškodnění více než dvojnásobné, s úrokem z prodlení 12 % ročně od 5. srpna 1999 do zaplacení a úhradu nákladů celého řízení -- úhrnem tedy avizovaných 23 miliard Kč. Mnohem podstatnější v této "kauze" totiž je, jak na ni reaguji nejen tuzemští odpovědní politici, média a v neposlední řadě též její původní viník: bývalý většinový vlastník licence TV Nova, její generální ředitel a nyní též parlamentní senátor Vladimír Železný. Anebo to, že k tomu není slyšet hlas jeho oblíbence, bývalého předsedy parlamentní Poslanecké sněmovny, bývalého šéfa nejsilnější tuzemské "pravicové" politické strany ODS, českého premiéra a nyní prezidenta ČR Václava Klause. Namísto toho jsou pořád jen slyšet výtky hlavně vůči "státní" Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a z ní pak výčitky vůči poslankyni za US --DEU Haně Marvanové. Právě ona totiž prý koncem roku 1995 jako poslankyně ještě za ODS prosadila rozsáhlou novelu "vysílacího"mediálního zákona, která v roce 1999 legálně umožnila poškodit CME. Což je ale pouze svalování viny na jiného a silně to smrdí příslovečnou fintou zvanou "zloděj volá, chyťte zloděje!"

Jako místopředsedkyně ústavně právního výboru měla Marvanová v roce 1995 v Poslanecké sněmovně poměrně silnou pozici. Mimoto byla členkou sněmovní stálé komise pro sdělovací prostředky, která návrh na novelu zmíněného "vysílacího" zákona skutečně podala. Jenomže pod tímto návrhem je jako první podepsán člen komise za ODS Martin Přibáň, a z dalších čtyř poslanců také její tehdejší předseda a tenkrát jako nyní místopředseda sněmovny a dlouholetý čelný představitel lidovců Jan Kasal -- toho teď nikdo z ničeho neobviňuje. Stejně tak nikdo neobviňuje dalších 126 poslanců, kteří s výjimkou KSČM "napříč politickým spektrem" 8. prosince téhož roku tuto novelu odhlasovali. Poněvadž Senát tehdy ještě neexistoval, ihned odešla na stůl tehdejšího prezidenta ČR Václava Havla, který ji bez námitek za pár dní podepsal, aby mohla od 1. ledna 1996 vstoupit v platnost -- ani Havlovi teď nikdo nic nevyčítá.

Jinou otázkou ovšem je celé tehdejší tuzemské podnikatelské prostředí. U moci byla koaliční vláda ODS, ODA, KDS a KDU-ČSL a jejím premiérem byl náramný příznivec podnikatelských kruhů Klaus. Především za dobu této vlády jakoby v záměrně udržovaném podnikatelském bezpráví vinou různých podvodů, úplatků, rozkradením všemožných fondů a podniků či nesplacením úvěrů z ČR zmizelo kolem 300 miliard Kč. Nemálo "gigantů" těchto podnikatelských aktivit se sice postupně stalo středem zájmu orgánů činných v trestním řízení, ale to Železnému nevadilo v tom, aby z ODS a hlavně z Klause neučinil své oblíbence. Což se ODS ze strany tak silného masmédia s milióny pravidelných diváků, jakým se Nova právě zásluhou silného kapitálu CME stala, samozřejmě náramně vyplatilo a vyplácí. Pro každé volby je přece kladná publicita vždy zásadně důležitá - a stejně důležitá je i proto, aby se třeba o některých nepravostech jedné strany veřejně moc nemluvilo, zato ale aby se naopak o to víc veřejně propíraly špatnosti konkurenčních stran. Možná si ale Železný jen velmi dobře spočítal, že když v srpnu 1999 CME od víceméně jeho TV Nova odstřihne, čímž CME zároveň odstřihne od všech zisků TV Nova, tak mocný příznivec, jakým Klaus a ODS byli a jsou, se mu může jen hodit. Však také TV Nova "na oplátku" například už dlouho před tuzemskými prezidentskými volbami mohutně masírovala obecenstvo svými představami o tom, kdo jediný může být pro ČR novým prezidentem, a ten byl také nakonec zvolen.

To nejdůležitější se ale teprve chystalo. Totiž prodloužení vysílací licence TV Nova o dalších 12 let, a to pokud možno za co nejmenší investice. Za vydatné pomoci zákonodárců z ODS se i to patřičnou změnou zákona podařilo (Marvanová už poslankyní nebyla!), zvláště když jediný "nezávislý státní" regulační orgán v této oblasti: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, přece také byla a stále je pevně v rukou příznivců či přímo členů ODS. Ti zájmům svých stranických či spřízněných uskupení přece vždy vyjdou vstříc, popřípadě vše zajistí tak, aby s nějakými obtížnými problémy nešlo hýbat, natož je náležitě řešit. Třeba alibistickým tvrzením, že podvodům Železného vůči CME nešlo zabránit, neboť už ta zmíněná novela "vysílacího" zákona z roku 1995 to neumožňuje. Což ovšem není pravda, protože takovou možnost Rada pořád měla a má. Stačí se jenom do toho zákona pořádně podívat - a chtít!

Namísto toho se tedy miliardové hodnoty TV Nova pořád protáčejí sem a tam, aniž nyní kdokoli přesně ví, komu tento "mlýnek na peníze" vlastně pořádně patří. Takové provázanosti nejvyšší politické moci a mediálních podnikatelských kruhů se jednoduše říká politická korupce, která v této "kauze" zároveň představuje masivní finanční korupcí. I proto je mezinárodní arbitrážní rozhodnutí o odškodnění CME na úkor ČR jen pořádným ukazatelem finančních hodnot, s nimiž není radno si libovolně zahrávat. A už vůbec ne z pohledu mezinárodního práva, které je na vlastnictví a náležité náhrady velmi přísné.

A jenom na okraj: umí si v Česku někdo vůbec představit, že by TV Nova plně respektovala soudní rozhodnutí o tom, že nesmí vysílat přímý televizní projev nejvyššího představitele ODS třeba týden před volbami? To by panečku bylo řečí o svobodě slova a projevu, to by bylo rozhořčených dopisů volajícímu řediteli. Řediteli, který je už také trestně stíhán kvůli rozsáhlé majetkové trestné činnosti.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK: