Leč nikolivěk. Pan prezident se prostě rozhodl, že si nového adepta na ministerský post a vlastně i premiéra Špidlu trošičku prokádruje. Neboť nejprve projevil starost o to, zde ten budoucí ministr umí nějaký "světový" jazyk, který by v takovém postavení ovládat měl, a pak projevil péči též o "stabilitu celé vlády" dotazem, zda to bude jediná změna ve vládních křeslech, poněvadž další změny by tu "stabilitu" mohly ohrozit. Což jest vskutku dojemná péče od člověka, který si sám jako bývalý český premiér od bývalého prezidenta ČR Václava Havla do personálního složení svých vlád nikdy nenechal mluvit.

A oprávněně, protože přesně dle platné české Ústavy, nejvyšší to tuzemské právní normy. Ta jediná totiž umožňuje mechanismy rozdělení moci v ČR. Dle jejího článku 62 písm. a) prezident ČR jmenuje a odvolává předsedu vlády a její členy (tedy ministry), dle článku 68 odst. 5 odvolává a jmenuje členy vlády na návrh jejího předsedy a dle čl. 74 odvolá člena vlády, jestliže mu to navrhne její předseda. Nějaké "kádrování" člena vlády, byť i jen "jazykové", tedy ani Ústava a ani jiná právní norma prezidentovi Klausovi neumožňuje.

Ba naopak, sama Ústava něco takového státní moci, tedy i prezidentovi, přímo zakazuje. Konkrétně v čl. 2 odst. 3, který přímo říká, že státní moc smí vůči občanům postupovat jen v mezích a způsobech, které stanoví zákon. Vláda je sice vrcholným orgánem státní moci, ale nesporně do ní patří též funkce prezidenta. A i ten se proto musí chovat ústavně, zvláště pak ve funkci nejvyššího ústavního činitele.

Možná ale, že pan prezident ČR Václav Klaus má též i nějakou vlastní ústavu, o které ale kromě jeho nejbližších nikdo další nic neví. Nechť ji tedy předloží zakonodárnému sboru, kterému slavnostně slíbil dodržovat nynější Ústavu - možná mu ji schválí tak, aby jako prezident směl kádrovat členy vlády. Nebo ať si ji dál podrží - ale jen pro svoje osobní účely.