Je jedno, jestli zbrojní špioni v Iráku něco najdou. Agenti CIA je tam najdou jistojistě, i kdyby měl na prvním U.S tanku směr Irák jet tajný, rozhazující ampule s anthraxem a na tanku druhém agent, který ty ampule bude vítězoslavně sbírat.

A na třetím Abramsu by mohl jet třeba zvláštní zpravodaj Washington Post, aby exklusivně informoval svět o tom, kterak měli Američané zase jednou pravdu.

Málokdo si také nahlas přizná další děsivé riziko, spjaté nerozlučně s možností války. A to je několikamilionová menšina Kurdů v Iráku, Sýrii a Turecku, jež dlouhodobě jeví snahy osamostatnit se a vytvořit svůj stát. Jestliže bělodomní andělé míru (poslední dobou se na veřejnosti podezřele často ukazují v maskáčích...) tnou sekyrou do regionálního uspořádání takovou měrou, dá se očekávat velké pnutí a eskalace separatismu napříč myšleným Kurdistánem. Je těžko představitelné, že otevřené projevy národního hnutí Kurdů by ministři útlaku dotčených států nechali bez povšimnutí. Vzpomeňme třeba jen na "ochranu" lidských práv kurdské menšiny v Turecku, členu NATO...

Další teoretické, avšak velmi pravděpodobné riziko spočívá v Izraeli jako sudu s prachem Blízkého Východu. Lze předpokládat zatažení Izraele do války Irákem. Saddam je nevypočitatelný ve svých posledních krocích před pádem. Při nepokoji či válečným přípravách v židovském státě je nutné počítat také s vzedmutím se prudké vlny nátlaku Palestinců, což může krizi rozšířit na celý region. Představme si masakrované Kurdy v Sýrii, Iráku i Turecku, občanskou válku v Iráku a vedle toho otevřené střety mezi Palestinci a státní armádou v Izraeli...

Jak nešlápnout do bláta ni do louže? Totalitní režim otevřít, vnitřně rozložit, pod dohledem OSN rekonstruovat. A pak ať ti největší křiklouni "za novou demokracii v Iráku" ukážou upřímnost svých citů k iráckému lidu a investují do obnovy zdecimované země!

Sankce, mezinárodní izolace a embarga udržují zločinný režim při životě. Saddam se má na co vymluvit a prochází mu tak před vlastním obyvatelstvem zpronevěry a nedostatek prostředků na potraviny, léky, budování infrastruktury apod. Sankce jsou vlastně jakousi zástěrkou jeho machinacím, kterou mu poskytuje přímo mezinárodní společenství. Totéž platí i pro Kubu apod.

Opět s napůl otevřenou kudlou v kapse si musím zasouhlasit s českými takzvanými komunisty, když vyslovím myšlenku otevření Iráku světu. Kulturně, ekonomicky, politicky. Takto se může prakolébka civilizace paradoxně nejsnadněji přiblížit ideálu, vyjadřovaném propagandou USA. Tedy vytvořením výkladní skříně muslimského východu, jakéhosi regionálního kulturně-politického centra. Pohádkové zásoby ropy tomu mohou velmi napomoci.

Toho lze ovšem dosáhnout pouze za předpokladu svržení diktátora, demontáže totalitního aparátu a státostrany BAAS. Je nutné vnášet do autokratické diktatury prvky svobody a staroevropské demokracie postupně. Necitlivý řez do východní tkáně tak, jak jej světu líčí ta nejukřičenější ústa Bílého domu by mohl způsobit nejen rozklad totalitní společnosti, ale občanskou válku po nepředstavitelné humanitární tragedii (způsobené americkým útokem) zakončenou v lepším případě násilnou mcdonaldizací Iráku. Jako santaclausovsky uniformní stádo ovládané státním kapitalismem si novou výkladní skříň asi představuje málokdo.

Ale stát, kde svoboda evropské tradice pomáhá obnovit a rozvinout společnost pochroumanou pohnutou minulostí, takový stát se může stát skutečným příkladem pro ostatní nesvobodné režimy -- Saúdská Arabie, Írán atd. Aťsi jsou bushovskou propagandou nám do hlav vtloukané ideály sebečistější, mějme na paměti, že bez požehnání OSN je útok na Irák objektivně jednostrannou nezdůvodněnou agresí několika zemí vůči jiné a jako takové je třeba posuzovat jeho důsledky.