Po 35-minutovém setkání v Oválném sále řekl prezident Bush, že si přeje, "aby se zlepšila kvalita lidského života" ale neslíbil, že americké plány s Irákem neovlivní zotavování Afganistánu. Místo toho se soustředil na vypočítávání pozitivních událostí, ke kterým došlo v Afganistánu po svržení Talibánů: vrátily se 2 miliony uprchlíků a ve školách jsou 3 miliony dětí ve srovnání s jejich mizivým počtem za Talibánů.

Prezident Karzai se snažil být velice diplomatický ve svém požadavku, aby "se udělalo více ve snaze zlepšit kvalitu lidského života v Afganistánu a any se situace stala stabilnější a mírovější". Když ale potom mluvil k senátnímu výboru pro zahraniční vztahy, byl otevřenější a varoval, že by bylo chybou, kdyby Spojené státy odtáhly podobně jako odtáhly poté, co sovětská vojska opustila Kábul. Dodal: "Nezapomeňte na nás, dojde-li k válce v Iráku. Boj proti terorismu není skončen. Museli byste vidět teroristy na hlavu poražené a vyhnané z Afganistánu než byste mohli považovat Afganistán na cestě k rozkvětu".

Ve Washingtonu ale panují názory, že se už nevěnuje Afganistánu přílišná pozornost. Bushův rozpočet na r. 2003 dokonce neuvedl vůbec žádnou částku, která by pamatovala na rekonstrukci Afganistánu, což přinutilo zákonodárce, aby zachránili situaci a věnovali té zemi asi 300 milionů dolarů. Demokratický senátor Joseph Biden ve výboru řekl, že vzhledem k tomu, že se stahují válečné mraky nad Irákem a příliš nezmiňovaná krize vyvstává nad Severní Koreou, pozornost veřejnosti se tedy odvrací od nedokončeného "byznysu" v Afganistánu.

Posedlost "válkou" (lépe řečeno "útokem") proti Iráku vedla prezidenta Bushe k novému prohlášení, že ani úplné odzbrojení Iráku nestačí odvrátit invazi do Iráku. Novým požadavkem je současný odchod Saddáma Husseina. Bushův mluvčí Ari Fleischer prohlásil: "Jedná se o odzbrojení a změnu režimu - prezident to řekl zcela jasně". Pan Fleischer potvrdil, že nový, vyšší standart vytyčil prezident Bush poté, co Hans Blix, vrchní inspektor pro odzbrojení, ohlásil, že dochází v Iráku ke skutečnému odzbrojování (ničení raket Al-Samoud).

Na konci své dvoudenní návštěvy Mexika prohlásil kanadský ministerský předseda, že americké úsilí odstranit násilím Saddáma Husseina je velice nebezpečné: "Čtu rezoluci č. 1441 Bezpečnostní rady a v té se píše o "odzbrojení" Saddáma Husseina". Ministerský předseda Jean Chrétien byl zřetelně rozhořčen nejnovější poznámkou prezidents Bushe a jeho vlády, když dodal: "Je to rezoluce, na které právě pracujeme. Není v ní nic o změně režimu - diskuse se týká odzbrojení. Není divu, že jsem překvapen - jestliže začnete měnit režimy, kde skončíte? Kdo bude další na řadě? Dejte mi ten seznam. Důležité je zde přece odzbrojení.

Pan Bush řekl v projevu pro noviny "USA Today", že válka je nevyhnutelná: "Moje stanovisko je to, že kdyby chtěl Hussein odzbrojit, byl by odzbrojil. Teď ho odzbrojíme my". Potom (jako typický farizeus) dodal, že "pochopitelně je válka naší poslední možností". Přestože přicházejí z Iráku zprávy, že dochází k likvidaci zbraní, pan Fleischer tvrdí, že se to nedá nazvat "úplným odzbrojením". Kanadský karikaturista uveřejnil obrázek nahatého Husseina pouze s baretem na hlavě, po němž inspektoři požadují, aby odevzdal i ten baret. Jenže pan Fleischer uvedl, že "prezident Bush vždycky předpokládal, že Hussein zničí rakety Al-Samoud ve své hře, která je plná propagandy, lží a falše". Inspektoři odhadují, že má Irák 100 až 120 takových raket s doletem větším než 150 km, což je hranice, kterou povolovala rezoluce OSN z r. 1991.

Ničení raket, přestože se tak začalo dít posledního dne ultimáta, tak podpořilo stanovisko Francie, jejíž ministr zahraničí Dominique de Villepin zdůraznil, že práce inspektorů přináší výsledky. I kanadský ministerský předseda Jean Chrétien potvrdil, že je tento krok pozitivním přínosem. Odmítnul názor, že nejnovější názory z Bílého domu podkopávají kanadské úsilí o překlenutí rozporů v Radě bezpečnosti mezi americko-britsko-španělskou rezolucí žádající mandát od OSN k zahájení války a francouzsko-rusko-německým návrhem, aby inspektoři pokračovali v práci nejméně do července. Ruský ministr zahraničí Igor Ivanov prohlásil, že jeho země, která je v Radě bezpečnosti součástí skupiny stavící se proti válce, by použilo svého práva veta proti americké rezoluci, která by požadovala zahájení války. Rusko by takovou rezoluci vetovalo v zájmu udržení mezinárodní stability. Právo veta má 5 stálých členů Rady bezpečnosti - Británie, Čína, Francie, Rusko a Spojené státy. Kromě toho je v Radě 10 nestálých členů, kteří nemají právo veta, ale rezoluce nemůže v Radě projít bez 9 hlasů z 15 členů. Američtí a britští vysocí úředníci agresívně přesvědčovali nerozhodné členy Rady, Angolu, Chile, Guineu, Kamerun, Mexiko a Pákistán, aby se přidali na válečnou stranu. Ty se patrně zhlížejí v americké nabídce několik miliard dolarů Turecku za to, že dovolilo na svém území umístit americké vojenské základny. Jsou známky, že by si chtěly některé z těch států přivydělat na irácké krizi svou povolností vůči Bushově posedlosti. Bude to "válka", jestliže budou svrhovány bomby na zemi, která má 26 milionů lidí trpících hladem a nedostatkem léků, kde inspektoři, americká bezpilotní špionážní letadla i pilotované U-2 a družice zmapovali každý kousek území a jejíž zbraně jsou nejen známy, ale mnohé z nich i zničeny probíhajícím odzbrojením? Jakou vypovídací hodnotu budou mít případně udělovaná americká a britská "vyznamenání za statečnost"?