Autor se v článku pohoršuje nad poplatkem za poskytnutí úvěrového rámce (limitu) a redakce se v titulku snaží vyvolat dojem, jako by eBanka brala od klientů peníze zadarmo. Je škoda, že tak zavádějící informace poskytuje právě server, jehož sloganem je "Finance, kterým rozumíte."

Jak je to s těmi poplatky a opravdu jsou to peníze, které si banka bere "za nic?"

Úvěrový rámec (limit) nespadne s nebe. Peníze si můžete půjčit až tehdy, když najdete někoho, kdo vám je půjčí. Ten "někdo" si peníze pro vás musí (nebo musel) nějakým způsobem opatřit, což samozřejmě není (nebylo) zadarmo.

Přiznaný úvěrový limit je závazkem banky (odtud "závazková provize", angl. "commitment fee"). Banka se zavazuje, že v případě, že *vy* se rozhodnete, poskytne vám úvěr. Banka si *musí* pro případné čerpání vaší půjčky rezervovat nějaké prostředky, které tím pádem nemůže použít jinde. Banka samozřejmě nemá v záloze celou sumu všech dosud nečerpaných kontokorentních limitů, ale musí mít pohotově připravenu určitou část k pokrytí předem nehlášených a tudíž v podstatě náhodných čerpání.

Závazek banky poskytnout úvěr také znamená určitou míru rizika, podobně jako u skutečně čerpaného úvěru. Závazným poskytnutím limitu se banka zavazuje vám půjčit peníze, jejichž vrácení není jisté. Tomu se říká úvěrové riziko. Úvěrové riziko přislíbeného úvěru (závazného limitu) je sice nižší než riziko již čerpaného úvěru, ale není nulové.

Jak asi víte, banka musí mít úvěrové riziko dostatečně pokryto vlastním kapitálem - tomu se říká kapitálová přiměřenost (to je to, co právě nyní údajně nesplňuje Union banka ;)). Kritérium kapitálové přiměřenosti říká, že kapitál banky nikdy nesmí být menší než 8% rizikových aktiv, mezi něž patří mj. úvěry, závazné úvěrové limity a záruky.

A tak jsme se dostali k tomu, proč si banky - ano, všechny banky, nejen eBanka - účtují poplatek za závazný limit.

Akcionáři chtějí, aby jejich kapitál přinášel nějaký zisk. Jestliže je kapitál blokován krytím nečerpaných úvěrových limitů (z důvodu povinné kapitálové přiměřenosti), vznikají tím náklady, které lze zhruba vyjádřit jako výnos, který by stejný objem kapitálu vynesl při jiné investici, například na úrocích z dluhopisů. Dejme tomu, že akcionáři trvají na tom, že tento výnos rozhodně nesmí být menší než 5%. Dejme tomu, že objem kapitálu, který "pokrývá" kontokorentní limity, je vyjádřen poměrem 8% z limitní částky. Pak tedy akcionáři chtějí, aby každých 10 mil. v limitech vynášelo více než 800.000 Kč uložených na 5% úrok. Pro jistotu znovu připomeňme, že nečerpaný kontokorent nepřináší na rozdíl od čerpaného úvěru žádný úrokový výnos.

Teď k tomu ještě připočítejte, že banka musí udržovat likvidní prostředky, dejme tomu 10% celkového objemu limitů, pro případ čerpání kontokorentu (to se nehlásí předem, takže to nelze plánovat přesně, pouze statisticky). To je na každých 10 milionů jeden milion Kč na zajištění dostatečné likvidity. Kdyby byla úroková sazba na mezibankovním trhu někde kolem 4%, znamenalo by to, že do nákladů na udržování limitů jde z titulu udržování likvidity 0,4%. Tím se jedno procento, které tak pohoršilo redaktora Fincentra, smrsklo na 0,6%. Od toho ještě odečtěte 0,4% na kapitálovou přiměřenost... Pořád je to podle vás taková zlodějna?

Nakonec, když jsou banky drahé, proč nežít skromně? Vyžít se dá i bez luxusu kdykoliv dle libosti čerpat kontokorentní limit. Když budete nutně potřebovat peníze, můžete si je sehnat od příbuzných (pokud je mají), půjčit si je od úvěrové společnosti (25-35% p.a.), případně v zastavárně (4-7% týdně, čili zhruba 108-350% p.a.).

Když se nad tím trochu zamyslíte, zjistíte, že neplatíte za úvěr, který banka neposkytla, ale naopak za úvěr, který vám banka poskytla a garantuje jeho čerpání. A projdete-li důkladně sazebníky všech bank, commitment fee najdete v každém z nich.