Stastne chyby

Stiglitz tvrdi, ze hospodarsky boom devadesatych let byl stastnym soubehem pragmatickych rozhodnuti a chyb, ktere se diky prizni osudu obratily ve prospech americke ekonomiky.

Pocatkem devadesatych let byla americka ekonomika v recesi, na niz se podilelo i prasknuti bubliny na trhu realit, vyvolane Reaganovymi danovymi skrty z pocatku osmdesatych let a deregulace financniho sektoru, ktera vyustila v mnozstvi spatnych pujcek na koupi a stavbu realit a skoncila znamym "savings & loan debacle" - hromadnymi bankroty bank, ktere musel zachranit stat a ktere staly danove poplatniky pres 100 miliard dolaru.

Prezident Clinton se pokousel ozivit ekonomiku snizenim deficitu federalniho rozpoctu, ktery by znamenal snizeni urokove miry a napumpovani vetsiho mnozstvi penez do ekonomiky. Snizeni statnich vydaju vsak podle jeho Sboru ekonomickych poradcu, jemuz Stiglitz predsedal, vede obycejne k prohloubeni recese, protoze znamena snizeni mnozstvi penez v obehu. Sbor navrhoval utahovani opasku oddalit az na chvili, kdy se ekonomika rozjede a jeji nastartovani financovat dalsimi deficity, avsak neuspesne. Snizovani deficitu tak podle kritiku melo dale prohloubit recesi. Nakonec tomu tak ale nebylo.

"Stastnou chybou" Federal Reserve Board (Fed), centralni banky Spojenych statu, ktera urcuje urokove miry a uspechem Clintonovy administratovy pri snizovani deficitu doslo totiz k opaku. Nove regulace po "savings & loan debacle" vyzadovaly, aby banky drzely vetsi mnozstvi rezervniho kapitalu na investice pro pripad, ze by doslo k dalsimu zhorseni ekonomicke situace. Fed vsak vyzadoval rezervni kapital pouze na pujcky veritelum a jejich bankroty, nikoliv pokles v hodnote aktiv, jako napriklad dlouhodobych vladnich dluhopisu, jejichz hodnota osciluje v zavislosti na vysi urokove miry. Banky tak mely sve rozvahy naplneny riskantnimi investicemi, jejichz kolisajici cena mohla prinest vysoke zisky, nebo je privest k bankrotu. To byla podle Stiglitze chyba, protoze kdyby se Clintonove administrative nepodarilo snizit rozpoctovy deficit, Fed by byl nucen pod hrozbou inflacniho tlaku dale zvysit urokovou miru, hodnota bankovnich aktiv ulozenych ve vladnich dluhopisech by klesala a rozjelo by se nove kolo bankrotu.

Stal se vsak pravy opak. Deficit se snizoval, urokova mira klesala, hodnota dluhopisu stoupala a banky realizovaly vysoke zisky a uvolnovaly vetsi mnozstvi investicnich uveru. To byl jeden z hlavnich duvodu nastartovani hospodarskeho boomu 90. let. Podle Stiglitze se vsak nejednalo o jasnovidectvi Billa Clintona ani Alana Greenspana, nybrz o nespravne pouziti ucetnich a regulacnich principu, ktere mohlo vyustit v prohloubeni krize.

Za dalsi "stastnou chybu" povazuje Stiglitz postoj Fedu k vlivu poklesu nezamestnanosti na inflaci. Standardni ekonomicka teorie tvrdi, ze pokles nezamestnanosti pod "prirozenou" hranici 6% bude mit za vysledek rust inflace. Nezamestnanost protrhla tuto miru v zari 1994, o 3 mesice pozdeji byla jeste o pul procentu nize a nakonec klesla az na hranici 3.5% bez zvyseni inflace. "Stastnou chybu" zde ucinil predseda Fedu Alan Greenspan, ktery si uvedomil vyjimecnost vztahu nezamestnanosti a inflace v 90. letech, odolal tlaku inflacnich jestrabu ve sve organizaci a zvysoval urokovou miru pomaleji, nez velela konvencni ekonomicka teorie. Timto odvaznym krokem podle Stiglitze prodlouzil delku hospodarske expanze.

Kreativni ucetnictvi a mafiansky kapitalismus

Zatimco inovace v oblasti informacnich technologii prispely k rustu produktivity a prosperity 90. let, nektere inovace na poli financnim pomohly k jejimu konci. K tomu se pridaly i nejruznejsi konflikty zajmu a prorustani politicke a obchodni sfery.

Stiglitz ve svem clanku kritizuje zejmena zpusob uctovani predkupnich prav na akcie, tzv. opce, kterymi jsou casto odmenovani vrcholovi manazeri ve Spojenych statech i Evrope. Udelovani akciovych opci managementu se obvykle neuctuje do financnich vykazu korporaci, neovlivnuje proto zisk ani vykaz peneznich toku. Zverejnuje se obvykle jen v casto neprehlednych poznamkach k financnim vykazum. "I predni analytici casto nedokazi interpretovat skutecny vyznam techto poznamek," rika Stiglitz. "A nikdo nechapal poznamky k financnim vykazum Enronu."

Prestoze akciove opce neovlivnuji ucetni zisk, stale maji sve naklady -- kdyz je manazeri vyuziji, zvysi se tim mnozstvi akcii v obehu a snizi hodnota individualni akcii a tim i jejich vynosnost. To je nespravedlive zejmena vuci drobnym akcionarum, kteri nemaji moc ovlivnovat rozhodnuti spravnich rad. Federal Accounting Standards Board (FASB), organizace zabyvajici se regulaci ucetnich standardu v USA, v roce 1993 a 1994 opakovane navrhla zmeny v uctovani opci. Manazeri velkych spolecnosti vsak tlakem na ministerstva financi a obchodu prosadili udrzeni statu quo, ktery trva dodnes. Argumentovali obtiznosti urceni skutecne ceny opci, ktera se neustale meni v zavislosti na pohybech akcioveho trhu. Stiglitz vsak namita, ze napriklad urcit naklady na nektere druhy odpisu je jeste obtiznejsi a presto povinne. "Nepresne urcena cena opci je spravnejsi, nez cena nulova," rika Stiglitz.

Odmenovani vrcholoveho managementu na zaklade kratkodobe ceny akcii a nikoliv na zaklade dlouhodobeho vykonu spolecnosti podle Stiglitze zvysilo motivaci ke kreativnimu ucetnictvi, ktere vyustilo v serii financnich skandalu a prudky pokles duvery investoru a prispelo ke konci prosperity 90. let.

Ruku v ruce s kreativnim ucetnictvim pracoval podle Stiglitze na konci boomu i "mafiansky" kapitalismus. Auditorske spolecnosti ziskavaly od stejnych klientu poplatky nejen za kontrolu ucetnictvi, ale i za poradenske sluzby, coz vyvolalo konflikt zajmu a tlak na pruznost auditora pri svedomitem zverejnovani skutecneho financniho stavu klienta. Ackoliv se Securities and Exchange Comission (SEC), kontrolni komise pro dohled nad obchodem s cennymi papiry, pokousela prosadit odtrzeni auditorskych a poradenskych sluzeb, vliv velkych ucetnich firem na prezidenta Clintona a Kongres prevazil.

Dalsimi viniky jsou podle Stiglitze i investicni banky. Ty poskytuji investorum rozbor financniho stavu svych klientu a klientum dobre honorovane sluzby pri emisi cennych papiru. Neni proto divu, ze i zde existuje inherentni konflikt zajmu, pri kterem velke investicni domy doporucovaly trhu cenne papiry, o kterych se v interni komunikaci nevyjadrovaly pozitivne. Bankovni sektor tez vyvijel tlak na ministerstvo obchodu ve smeru zruseni tzv. Glass-Steagallova zakona z roku 1933, ktery oddeluje investicni a bankovni sluzby.

Deregulace v mnoha oblastech hospodarstvi, ktera zapocala v 80. letech a pokracovala v letech 90. podle Stiglitze pomohla ekonomice v kratkem obdobi. Prispela vsak i k bubline na trhu akcii, "iracionalnimu prehaneni," jak se kdysi pamatne vyjadril Alan Greenspan a tim z hlediska dlouhodobeho i k masivni misalokaci zdroju. Te navic pomaha tzv. "corporate welfare" -- dotace a danove ulevy korporaci a ochrana jejich trhu pred zahranicni konkurenci, coz je v primem rozporu s gospelem volneho trhu, ktery Spojene staty prosazuji na mezinarodnim poli. Prikladem muze byt Paul O'Neill, byvaly ministr financi administrativy George W. Bushe. Ten po svem nastupu do funkce pred dvema lety prohlasil, ze "problem sveta neni prilis mnoho kapitalismu, ale prilis malo." Pred sedmi lety vsak jako predseda predstavenstva vyrobce hliniku firmy Alcoa pozadoval na americke vlade, aby pomohla pri zavedeni svetoveho kartelu, ktery by zastavil svetove snizovani cen hliniku a chranila tak zisky americke firmy.

Export spatneho modelu

Za jeden z nejvetsich neuspechu americke zahranicni politiky 90. let povazuje Stiglitz neuspech pri vyvozu americkeho globalizacniho modelu do sveta. Tento model vsak tez povazuje za krok nespravnym smerem.

Napriklad v pripade krize v jihovychodni Asii prosazovalo ministerstvo financi Spojenych statu ve spolupraci s Mezinarodnim menovym fondem (MMF) urychlenou liberalizaci financnich trhu v oblasti. Podle Stiglitze tomu vsak nebylo treba, diky vysoke mire uspor existoval i disponibilni kapital a priliv zahranicniho kapitalu nebyl nutne potrebny. MMF tuto strageii prosadil navzdory mnoha dukazum ze studii Svetove banky (SB), ktere rikaly, ze urychlena liberalizace je pro rozvojove zeme riskantni. Spekulativni tlaky kratkodobeho kapitalu pak prispely k hospodarskemu kolapsu.

Ani z leku podavanych MMF podle Stiglitze nemocna Asie prilis nemela. Stomiliardova pujcka regionu pouze pomohla kratkodobe udrzet smenny kurz, zatimco zahranicni investori za vyhodnych podminek odsouvali kapital. Danovym poplatnikum postizenych zemi pak byl ponechan ucet k zaplaceni. Zeme, ktere se s krizi vyporadaly nejlepe byly ty, ktere doporuceni MMF nesledovaly a uzavrely sve financni trhy, jako Malajsie a Cina, zatimco Thajsku, ktere sledovalo svedomite doporuceni MMF, trvalo 4 roky, nez se dostalo na uroven pred hospodarskou krizi.

Podobny model (prekotna liberalizace trhu nasledovana hospodarskou krizi a kratkodobym vykoupenim investoru pomoci pujcek ktere zaplati danovi poplatnici) se uplatnuje i v jinych zemich, napriklad Rusku ci Argentine. "Neverim, ze Spojene staty vytvareji tato pravidla za ucelem zisku na ukor techto zemi," rika Stiglitz, "je ale pravda, ze z kratkodobeho hlediska nektere americke a evropske spolecnosti na techto krizich benefitovaly." Doslo k tomu pry tak, ze po otevreni trhu a hospodarskem zpomaleni MMF doporucoval vysoke urokove miry za ucelem udrzeni inflace. Zvyseni urokovych mer pak dale vedlo k poklesu cen exportu z techto zemi a poklesu hodnoty ekonomickych aktiv. MMF pak trval na tom, aby postizena zeme prodala sva aktiva zahranicnim investorum za tyto nizke ceny.

To podle Stiglitze prispelo k cynickemu videni globalizace prosazovane Spojenymi staty ve tretim svete. "Ten si totiz mysli, ze pozadavky liberalizace a privatizace vychazeji hlavne z financnich zajmu americkych korporaci," rika Stiglitz. Napriklad uruguayske dohody, ktere predchazely vytvoreni Svetove obchodni organizace, prinutily rozvojove zeme otevrit sve trhy zapadnim vyrobkum, zatimco ochranarska opatreni zapadnich zemi pretrvala a mela tak za vysledek, ze napriklad subsaharska Afrika na vyjednavanich prodelala. Prestoze je v moznostech hospodarske globalizace zvysit zivotni uroven vsech obyvatel planety, americka strategie 90. let mela rozporuplne vysledky, poskytla munici ochranarum a v muze tak v konecnem dusledku sklizeni plodu globalizace vyrazne zpomalit. Podrobne se problematikou globalizace, a role MMF a SB zabyva Stiglitz v knize "Globalization and Its Discontents," Globalizace a jeji nespokojeni.

Myty a dusledky

Podle Stiglitze se zacina vynorovat nove porozumeni vyvoje v 90. letech, ktere vyzaduje, aby Spojene staty pripustily sobe i svetu, ze model rustu prosazovany v tomto obdobi nebyl ani zdravy, ani udrzitelny. Trzni bubliny 80. a 90. let zpusobily, ze se investovalo masivni mnozstvi zdroju do budovani prazdnych budov (v letech 80.), nebo optickych vlaken, ktera uvidi svetlo az za mnoho let, softwaru, ktery produktivitu misto zvysovani snizuje a pomylenych obchodnich modelu dotcoms, ktere zahy zkrachovaly.

Prasknuti bubliny doprovazene financnimi skandaly v dusledku kretivniho ucetnictvi a mafianskeho kapitalismu rozlozilo duveru investoru v trh, vladu i moralni pozici Spojenych statu, ktere ve svem modelu otevreneho trzniho hospodarstvi vyzaduji transparentnost a otevrenost, totiz ctnosti, kterych se doma nedostava. Stiglitz stale povazuje zaklady americke ekonomiky za pevne. Tzv. Nova ekonomika existuje, je vsak mene vyznamna, nez se ocekavalo v 90. letech. Iracionalni ocekavani 90. let bylo zpusobeno nekolika myty, ktere se Stiglitz pokousi vyvratit. Patri mezi ne mytus, ze samotne snizeni rozpoctoveho deficitu prinese hospodarske oziveni, mytus, ze rust prinese nekolik "osvicencu" na prednich pozicich, ze deregulace a samoregulace je klicem k dlouhodobe udrzitelnemu rustu, a ze americky styl globalizace je zalozen na velkomyslnych principech rovnosti a socialni spravedlnosti a povede nevyhnutelne k celosvetove prosperite. Prosazovani techto principu pomohlo kratkodobe, jeho presvedcene uplatnovani v kazde situaci vsak prinasi hospodarske problemy nejen ve Spojenych statech, ale zejmena v zemich tretiho sveta.

"Protesty na setkani globalnich financnich lidru v Seattlu, Praze, Washingtonu a Janove byly pro mnohe Americany tvrdym sokem. Zacalo byt jasne, ze zpusob globalizace, ktery prosazujeme, je znacne nepopularni, stejne tak jako samotne Spojene staty. My, kteri travime velke mnozstvi casu v rozvojovych zemich, jsme prekvapeni nebyli, ale pro lidi, kteri veri mytum americkeho stylu globalizace, byly protesty absolutnim tajemstvim. Zamerili jsme se prilis na nasi vlastni ekonomickou mytologii a na rizeni globalizace k nasemu kratkodobemu prospechu, ale zustavame slepi k tomu, co tim delame sobe i ostatnimu svetu." uzavira Stiglitz.

Přeložil a interpretoval Marek Fak.

Autor je spolupracovníkem Respektu a Britskych listů