Na první pohled se zdá, že poslanci i senátoři uposlechli "hlas lidu" a hlasovali téměř souběžně s veřejným míněním v té podobě, kterou předložily průzkumy. Výsledky proto odpovídají vzájemným poměrům reálných hodnot osobností soupeřů. Takové vysvětlení se zdá být nejjednodušší, proto nejpřirozenější a následně nejpravděpodobnější. Pokud by to byla pravda, museli bychom z principu volitelům zatleskat, a to bez ohledu na to, zda patříme ke Klausovu fanklubu či nikoli. Shoda mínění poslanců a senátorů na straně jedné a veřejnosti na straně druhé je vzácná květina, které si musíme vážit.

Pokud by toto vysvětlení platilo, měla by vedení parlamentních stran bezpodmínečně a bez průtahů uposlechnout hlasu veřejného mínění i v dalším směru, tedy zahájit okamžité přípravy na přímou volbu presidenta.

Dále by za předpokladu platnosti výše uvedeného vysvětlení vyplynul z výsledku první části presidentských voleb suchý poznatek o totálním volebním selháním vládní koalice. Platí to zvláště o sociálnědemokratické straně, jejímuž kandidátovi nepomohla ani podpora odborů. To je na pováženou, protože pro Jaroslava Bureše nehlasovala nečekaně velká část zástupců ČSSD, za jejíž oporu bývají odbory považovány. Pokračováním úvah v tomto směru by byl závěr, že neúspěch kandidátů vládní koalice a zejména ČSSD je hrozivým signálem poklesu voličské podpory.

Zaznívají však hlasy i zkušených pozorovatelů, že vše je jinak. Výsledek je údajně pastí, kterou nastražili potměšilí stoupenci Miloše Zemana, aby strašného lesů pána vylákali zpět na politické kolbiště. Platnost této domněnky by usvědčila sociální demokraty z cynismu. Postoj, který by jim dovolil zneužít Jaroslava Bureše v předem prohraném zápasu jako návnadu na medvědy, jinak nazvat nelze. ČSSD by v tomto případě měla nárok na opovržení slušných lidí a obětovaný by zasluhoval soucit.

Shodně s jinými úvahami bychom mohli také usuzovat, že celkový vývoj hlasování svědčí o šikovné režii, zaměřené na uvolnění cesty k přímé volbě. I když bychom museli takový přístup k usměrňování voleb považovat v mnoha ohledech za velmi chytrý, ohavnost obětování "nestraníka" Jaroslava Bureše účelovému stranickému taktizování by byla zřejmá i v tomto případě. Nepovažuji ostatně tuto variantu za pravděpodobnou, protože rozhodnutí o příslušné změně ústavního systému by parlament mohl učinit i bez nákladného divadla neúspěšných nepřímých voleb.

Úvahy nad prvním kolem presidentských voleb jsou předčasné. Rozhodnutí nepadlo a budoucnost nelze dost dobře odhadnout. Vývoj poměru sil Václava Klause a Petra Pitharta se v průběhu voleb postupně měnil v Pithartův prospěch. Občanským demokratům bych tedy pro tuto chvíli doporučil dvě lidová moudra: "neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil" a karbanické "první vyhrání z kapsy vyhání"... Není pochyb o tom, že jejich vyjednávači se budou muset skutečně hodně snažit, má-li Václav Klaus v další volbě zvítězit většinou aspoň jednoho hlasu.