14. 1. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 1. 2003

Nestydové

České politické "elity" se nestydí. Zatímco průzkumy veřejného mínění, ovlivněného trapnými tanečky kolem výběru nového presidenta, neklamně upozorňují, že voliči mají toho "tyátru" právě tak dost, a přejí si zvolit hlavu státu přímou volbou, vedoucí představitelé politických stran i sami presidentští kandidáti dávají nepokrytě najevo, že je "hlas lidu" ani dost málo nevzrušuje, a že naopak doufají ve šťastné završení nepřímé volby. Nemohou přece dopustit, aby si hloupý lid zvolil jedno ze dvou ohavných politických strašidel: Klause nebo Zemana. Zvláště nevděční Zemanovi sirotci se tuží, aby se jejich bývalý předák nevrátil z lesů. Neplatí to pro ODS: ta podporuje Klause za každého počasí, stojícího i ležícího, bdícího i spícího, v nepřímé i přímé volbě, ale její věrnost v případě nepřímé volby zřejmě nebude odměněna. Přímé volby nám partajní bossové slibují až na jindy. Mám ale obavy, že pokud se přece jen podaří zvolit presidenta nepřímou volbou, otrne jim, a přímá volba hlavy státu se pak uskuteční až "na svatého Dyndy."

V odolnosti proti studu jsou zřejmě dobře vycvičeni také presidentští kandidáti. Celkem bezúhonně se chová pouze Miroslav Kříženecký. Ten ví, že stejně nemůže být zvolen, a nemá tedy důvod dělat ze sebe šaška. Mimo to ho média jako outsidera tolik nepronásledují.

Na všech ostatních je patrné, že si jsou plně vědomi závislosti svého osudu na úradku vedení politických stran. Vědí, že v mezistranickém dohadování o tom, kdo z nich usedne do uvolněného křesla po Václavu Havlovi, je téměř jakýkoli vývoj možný, na nic a nikoho se nemohou spolehnout, a do poslední chvíle nebudou vědět, na čem jsou.

To závislé postavení a nejistá budoucnost jsou tak velké, že jsou pro ně až ponižující. Ale všichni tři dávají najevo, že snesou téměř úplně všecko, protože jejich touha po presidentském křesle je silnější než jejich osobní hrdost, a každý z nich raději snese ponižování, než by se vzdal naděje, že se Štěstěna usměje právě na něj. Znají zřejmě přísloví "trp, kozáče, budeš atamanem."

A možná v hloubi duše dokonce věří, že se ve své nedokonalosti musí obětovat pro společnost, protože se jejich kvalitám žádný ze soupeřů zdaleka nepřibližuje.

Proto podlézají stranám, zdůrazňujíce dobrou vůli vyhýbat se konfliktům a spolupracovat. Nepřímo říkají, že končící president byl břídil, zato oni budou pohádkově skvělí. Přirozený sklon k přizpůsobivosti, hledání kompromisů, smiřování sporů je však vlastní jen Petru Pithartovi, zatímco Václav Klaus je výrazně vůdčí osobnost, která bez ohledu na rozdávané sliby svou vlčí podstatu pod beránčím rouchem dlouho neutají, a také Jaroslav Bureš ví, k čemu má hlavu a netrpí sklonem sklánět ji z dvoumetrové výšky příliš ochotně. Jejich sliby proto zní neupřímně.

Všichni shodně zachytili nahrávku na smeč v podobě kritiky na odchodnou, která se snesla na Václava Havla kvůli jeho přístupu k udělování milostí, a jednohlasně ujišťují volitele, že ve srovnání se svým předchůdcem budou v této věci hrozně hodní hoši.

Zřejmě usoudili, že Gustáv Husák i Václav Havel udílením milostí pouze uspokojovali nějakou svou osobní libůstku, aniž by tím reagovali na skutečnou společenskou potřebu.

Nejradikálněji se k věci postavil Václav Klaus, který v souvislosti s trestním stíháním Milana Šrejbra a Vladimíra Železného dal najevo nedůvěru k objektivnosti českých orgánů činných v trestním řízení, a patrně tedy tuší, že v trestním řízení skutečně někdy vznikají situace, které se jiným způsobem nedají vyřešit.

Při tom mezi kandidáty pouze Jaroslav Bureš by měl skutečně přesně vědět, v čem je problém řízení o milostech. Může si tedy dovolit o svém budoucím jednání mluvit bez nebezpečí, že se dostane do situace, kdy by někdo časem jeho názory nevhodně nepřipomínal. Všichni kandidáti se dostali přímo na mediální pranýř.

Když Otakar Motejl odmítl úlohu štvané zvěře, média se vyřádila na Jaroslavu Burešovi a Petru Pithartovi, kteří určitě nikdy v životě neslyšeli o sobě tolik špatného jako teď, ani při stranických prověrkách v KSČ.

Dalo by se čekat, že je to odradí.

Ostatně část výhrad vůči nim je oprávněná, ledaskoho by zviklala v sebejistotě a přiměla ke stažení kandidatury. Naivní Václav Klaus dokonce vyslovil domněnku, že Jaroslav Bureš svou kandidaturu po té sprše stáhne.

Nestalo se tak, a oba poplivaní kandidáti bez hnutí brvou šilhají po trůnu dál, přesvědčeni o tom, že jsou Prozřetelností předurčeni, aby na něj usedli a proslavili se. Dojemná je nejen Burešova neochota chovat se podle Klausova úsudku, ale i Pithartova vytrvalost. Ze všech projevů politiků a mediálních úvah mu musí být jasné, že pokud bude zvolen, pak nikoli kvůli svým hromadně zpochybňovaným zásluhám a kvalitám, ale pouze dopuštěním osudu, jako ten černý Petr vzadu, který jen vadil méně než ti ostatní.

Petr Pithart je inteligentní člověk a jistě si je svého zahanbujícího postavení v boji o presidentský trůn vědom, nicméně bojuje dál.

Ostatně, komu dal bůh úřad, tomu jistě dá i rozum, a masy se dají mediálně zmanipulovat, aby se naučily ctít autoritu, takže po zvolení by jistě všechno bylo jinak. A co na to všecko řadový volič ? To nikoho nezajímá.

Autor je volným spolupracovníkem spolku Šalamoun.

                 
Obsah vydání       14. 1. 2003
14. 1. 2003 Afghánistán: Mluvil jsem s členem Karzaiovy vlády Martin D. Brown
14. 1. 2003 PODIVEN: Manipulace s dějinami první republiky Věra  Olivová
14. 1. 2003 Nestydové Zdeněk  Jemelík
14. 1. 2003 Kdo na Hrad patří, ať tam je Vladimír  Rott
14. 1. 2003 Pete Tonwshend zatčen za to, že si stáhl z internetu dětskou pornografii
14. 1. 2003 Je stát založen na válce?
14. 1. 2003 Všude samí neplatiči Karel  Mašita
13. 1. 2003 Dobré a zlé v "ideologii bez ideologií"; v "náboženství bez náboženství" Ondřej  Prokopius
14. 1. 2003 České a britské školství: Stačí srovnávat Jaroslav  Vávra
14. 1. 2003 Evropský Konvent na půl cestě I.
13. 1. 2003 Jaké nemocenské? Rovné! Antonín  Hrbek
14. 1. 2003 České školství versus Charta učitelů z roku 1966 Radek  Sárközi
14. 1. 2003 Co je přímá demokracie? Jiří  Polák
14. 1. 2003 Záchrana sveta podĺa G. Daniela  Příhodová
14. 1. 2003 Sovietski poradcovia a politické procesy - pozadie tragédie Viliam  Bernáth
14. 1. 2003 Zmeny vo vojenskej doktríne Ruska: Nová superštruktúra Viktor  Kovaľov
13. 1. 2003 Jaké petice jsou přípustné
13. 1. 2003 Jak Spojené státy narušily suverenitu ČR a nikomu to nevadilo Martin D. Brown
13. 1. 2003 Monitor Jana Paula: Nadace ČFU se rozhodla pohřbít galerii Václava Špály Jan  Paul
13. 1. 2003 Diskuse na téma Česká umělecká kritika
13. 1. 2003 Příjemnou a zajímavou sobotou v Londýně Jan  Čulík
13. 1. 2003 Česká literatura v postkomunismu Petr  Bílek
12. 1. 2003 Ještě jednou o prezidentských milostech Zdeněk  Jemelík
12. 1. 2003 Petice za veřejný soud s Vladimírem Hučínem
5. 2. 2003 Pošta redakci
5. 1. 2003 Hospodaření OSBL za prosinec 2002 Jaroslav  Štemberk
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
14. 1. 2003 Veřejné zakázky: 3% výpalné z dodávek vládě Martin  Kunštek
14. 1. 2003 Pete Tonwshend zatčen za to, že si stáhl z internetu dětskou pornografii   
14. 1. 2003 Nestydové Zdeněk  Jemelík
14. 1. 2003 PODIVEN: Manipulace s dějinami první republiky Věra  Olivová
14. 1. 2003 Je stát založen na válce?   
14. 1. 2003 České školství versus Charta učitelů z roku 1966 Radek  Sárközi
14. 1. 2003 Co je přímá demokracie? Jiří  Polák
14. 1. 2003 Evropský Konvent na půl cestě I.   
14. 1. 2003 Afghánistán: Mluvil jsem s členem Karzaiovy vlády Martin D. Brown
14. 1. 2003 Sovietski poradcovia a politické procesy - pozadie tragédie Viliam  Bernáth
13. 1. 2003 Dobré a zlé v "ideologii bez ideologií"; v "náboženství bez náboženství" Ondřej  Prokopius
13. 1. 2003 Příjemnou a zajímavou sobotou v Londýně Jan  Čulík
13. 1. 2003 Česká literatura v postkomunismu Petr  Bílek
13. 1. 2003 Jak Spojené státy narušily suverenitu ČR a nikomu to nevadilo Martin D. Brown
13. 1. 2003 Monitor Jana Paula: Nadace ČFU se rozhodla pohřbít galerii Václava Špály Jan  Paul

Volba prezidenta ČR RSS 2.0      Historie >
14. 1. 2003 Co je přímá demokracie? Jiří  Polák
14. 1. 2003 Nestydové Zdeněk  Jemelík
14. 1. 2003 Kdo na Hrad patří, ať tam je Vladimír  Rott
13. 1. 2003 TV media o víkendu: Čekání na volbu prezidenta Josef  Trnka
12. 1. 2003 Kdo bude příštím prezidentem ČR   
12. 1. 2003 Ještě jednou o prezidentských milostech Zdeněk  Jemelík
10. 1. 2003 Do první volby prezidenta jde druhá garnitura Štěpán  Kotrba
10. 1. 2003 Devítihlavá saň česko-slovenské státnosti Štěpán  Kotrba
9. 1. 2003 Rozpad? Ne, byla to státní porážka! Petr  Uhl
8. 1. 2003 Proč uděluji milosti a amnestie Václav  Havel
8. 1. 2003 O neartikulované touze po pomstě Jan  Čulík
7. 1. 2003 Umění skandalizace Zdeněk  Jemelík
6. 1. 2003 TV media o víkendu: Úředníci a politici Josef  Trnka
6. 1. 2003 Přestřelka o milosti Zdeněk  Jemelík
2. 1. 2003 Má smysl srovnávat Havlův novoroční projev s projevem Tonyho Blaira? Jan  Čulík