Pomohla nám Madeleine Albrightová, Poláci v Chicagu i Buffalu a Maďaři, kteří se vždy dovedli postavit na tu "správnou" stranu. To vše s iniciativou od velkého a dnes i movitého souseda.

Svět se začal měnit. Ti, kteří upozorňovali na skutečná nebezpečí, které spočívá ve fundamentalismu a terorismu, byli vysmíváni a označováni dokonce (jak jinak než z Hradu) za zrádce. Navíc, když si dovolili upozornit přímo, že nejvíce ohroženou zemí jsou USA.

V důsledku 11. září a strašné ceně, kterou musili zaplatit právě Američané, se všechno vrátilo do počátku devadesátých let. Z těch nejmocnějších států, dříve nepřátel, se stali přátelé a to přátelé ve zbrani. Tak se zrodila společná Rada NATO -- Rusko. Škoda, že operativní články této dohody si český občan nemá možnost (nebo nesmí?) přečíst. Dozvěděl by se o "společných akcích   d v a c í t k y   jako rovných partnerů" USA i Ruska, o "společném rozhodování" a "principu konsensu a stejné odpovědnosti". I to již dříve vyprázdněné veto se nějak vytratilo. K operativnímu použití těchto zásad mají být vytvořena "společná integrovaná vojenská centra pro řešení problémů jednadvacátého století". Všichni účastníci dohody se dále zavazují, včetně naší milé ČR, hledat další oblasti spolupráce, tedy i s Ruskem...

Kdo má alespoň trochu vědomosti o zásadách mezinárodních vztahů a cestách, kterými se ubírá diplomacie, tak nepochybuje, že mezi velkými (a nejvíce zainteresovanými ale i ohroženými zeměmi) došlo jistě k mnoha jiným operativním ujednáním. O tom nakonec svědčí i celá akce v Afghanistánu, kde byl mechanismus NATO byl vypuštěn jako neúčinný.

Toto je cílové, organizační, ale i operativní nasměrování současné doby. Nezdálo by se, že je tak nesnadné k pochopení. Amerika spolupracuje s Ruskem. Chce-li ČR spolupracovat s Amerikou, bude muset spolknout i spolupráci s Ruskem... O tom se v ČR jaksi nehovoří.

Podívejme se raději silvestrovským oparem na českou realitu. O výše uvedeném se -- nemluví. Zato o terorismu toho víme dost. Z veřejné televize i z rozhlasu (neměl bych zapomenout ani na LN), kde se komentátoři a jejich přísně vybraní hosté předhánějí s historkami o dobrých teroristech, jejich inteligentních velitelích s touhou po svobodě a logickou snahou po přesunutí "války" do samotného centra. Vždyť i jejich pohnutky jsou ušlechtilé. I o hrdinném Talibánu si nejvíce pamatujeme z ne tak dávno odvysílané hodinové relace v ČT.

Připomeňme notoricky známá a novinářskými cenami i státními vyznamenáním ověnčená prsa dvojice "reportérů" Štětina-Procházková...

Jak se v tom všem mají čeští novináři vyznat, když v Kosovu byli nejprve údajně teroristé, pak jsme z nich nadělali hrdiny a spojence, aby se po zničení jednotné Jugoslávie a rozbombardování srbské ekonomiky opět (a snad i oprávněně) "stali" teroristy. Vyznat se znamená znát, mít "svůj" názor a mít odvahu se za něj postavit.

Účinné akce proti al Kajdě - respektive terorismu - vyžadují použití velmi sofistikovaných metod spolupráce za podmínek absolutní důvěry. Jedná se o nedílný atribut jakékoliv efektivní činnosti v tomto směru. Jeho narušení je možno klasifikovat jako obranu terorismu. O neslavné a cílené pozici českých médií jsem se již zmínil. Jsou tu však i jiné aktivity, které vyvolávají pochybnosti - nejsou v souladu se současným vývojem zintenzivňování spolupráce mezi Amerikou a Ruskem.

Dokonce v nově otevřeném informačním středisku NATO v Praze v Rytířské ulici vám v rámci českého vnímání posilnění spolupráce s Ruskem v boji proti terorismu (jak dáno v Dohodě) nabídnou materiál, ze kterého stojí za to citovat, abychom se dozvěděli, s kým že to ti Američané se snaží spolupracovat.

Jedná se o schopnosti (asi rádo by) branných sil Ruské federace. "Ze 150.000 ročně povolaných branců jich bylo v devadesátých letech odvedeno pouze 9 000. Zbytek se snažil pomocí vysokých úplatků vyhnout výkonu vojenské služby. Takové úsilí je pochopitelné ve světle toho, že každoročně zahynulo ve vojenské službě až 3 000 mladých mužů -- většina z nich spáchala ze zoufalství sebevraždu, neboť již nemohli vydržet brutální šikanování ze strany starších vojáků" a tak dále...

Že text psal hlupák, je nabíledni. Že je to metoda k převlékání kabátu se nabízí.

Proč nás ale informační středisko NATO v Praze takto masíruje (doufám, že ne sebe) právě v dnešní době, je otázka bez odpovědi. Není ale všem dnům i snahy konec.

Ve středisku jsem se dozvěděl o besedě, která se uskuteční v organizaci s velmi dlouhým jménem končícím na eSeS ^[1] se zajímavým tématem NATO-Rusko. Byla velice odborně obsazena. Úvodní referát měl známý a často médii využívaný expert na Rusko a dalo by se říct i expert na čečenský terorismus ^[2]. Poučení jsem si z toho vzal.

S důvěrou v Rusko, pravilo se v diskusi - je prý nutno zacházet "velmi, velmi opatrně". O už dohodnuté spolupráci mezi USA a Ruskem nepadlo v diskusi kupodivu ani slovo natož již o společných americko-ruských akcích. Bojový postoj a vlastní jednoznačná identifikace postojů mluvčích byla vyjádřena v souvislosti s Jugoslávií odsouzením česko-řecké iniciativy a zmínkou o pomníku pro Karla Kovandu v Praze v souvislosti s tím, že byla donucena vláda Miloše Zemana účastnit se na balkánské válce.

Názorům a závěrům jsem nerozuměl, všeobecnou tendenci jsem však chápal dobře. Expert z Ústavu z mezinárodních vztahů (organizace afilovaná k MZV) podrobně rozvedl všechny negativní ruské kroky v posledním období. Jednalo se hlavně o odzbrojení, opomenul však tak závažné rozhodnutí (přestože je jistě dobře znal), jako je zrušení ruské základny na Kubě a ve Vietnamu právě v současné době.

Nu je vidět, že v Ústavu mají nyní problémy s fakty, jak ostatně naznačila i publikace jeho šéfa "Dilema rozšiřování NATO", kde jsme se překvapivě dozvěděli, že "Spojené státy byly hlavním motorem první vlny rozšíření" NATO a pro "Clintonovu administrativu a prezidenta samotného bylo rozšiřování NATO jednou z hlavních zahraničně politických priorit". To vše v grantu MZV. Všichni víme, že opak byl pravdou (Ústav to také ví) a Američané si za svůj odmítavý postoj vůči rozšiřování NATO vysloužili od prezidenta Havla označení zrádců České republiky. Při takovéto manipulaci s fakty nejde o to, že by manipulátoři nevěděli, jak se věci skutečně mají. Jde o morálku.

Dále nám mladičký ředitel z MZV vysvětlil, že se v Bruselu velmi snažili společně s Maďary nějak ten text Dohody s Ruskem zmírnit od návrhů dobromyslných Američanů. Pochybuji, že k tomu měl tento ředitel od ministra Kavana mandát - snad ho měl od Kovandy.

Vážený a zasloužilý pán, dřívější expert z Hradu ^[3] , brzy odešel. A udělal dobře. Jiný známý expert mi při odchodu řekl, že jeho osobně na takovémto setkání již neuvidí. Sám jsem shromáždění poradil, že dnes již se změnou atmosféry v negativním smyslu vůči Rusku nemohou počítat a že jsou "mimo mísu".

Osobně mě mrzelo, a bylo velmi neprofesionální, že punc legality a odbornosti měla shromáždění dát i účast "věrchušky" zpravodajské služby. ^[4] Myslím ale, že příště - pokud nějaké příště s tímto zaměřením bude - tito činitelé rovněž nepřijdou. Míjelo by se se to svým účelem.

Nejsem zvyklý psát o místech, kde se debatuje a názor se snad teprve utváří. Tendence, kterou jsem vypozoroval, byla však příliš závažná a alarmující. Výkřiky snažící se torpedovat nejúčinnější metodu boje proti terorismu -- spolupráci i s Ruskem - však otravují již jen naše malé čecháčkovské prostředí. Stojí za tím ideologická zaslepenost či jenom hloupost. Závažnější by bylo, že dosud v ČR neexistuje atmosféra, která by dala prostor pro racionální uvažování a podmínky pro aktivní, pozitivní zahraniční politiku. To je ale problém a odpovědnost každého z nás. Pak přijde doba, kdy nebudeme navrhovat pomníky pro Karla Kovandu, ale omluvíme se třeba - za akt agrese.

---

Poznámky editora:
[1] FSV UK CESES - Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, vedené kandidátem na prezidenta, prof. M. Potůčkem
[2] bývalý člen KSČ, jeden z prvních signatářů Ch77, po roce 1989 náměstek ministra zahraničí, první civilní ministr obrany, kancléř prezidenta Havla, naposledy bývalý velvyslanec v Ruské federaci Luboš Dobrovský, nositel řádu TGM III. třídy, dnes publicista. Přednáší, většinou na téma Rusko (např. Proměny Ruska za Putinovy vlády)
[3] arm. gen. v. v. ing. Karel Pézl, bývalý náčelník generálního štábu ČSA a A ČR, bývalý nám. MO. Od července 1993 do roku 1999 působil jako konzultant vedoucího Kanceláře prezidenta republiky pro vojenské otázky a poradce prezidenta V. Havla, dnes předseda čestného výboru BOOSS
[4] František Bublan, ředitel ÚZSI, dříve operativní důstojník, analytik BIS