8. 1. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 1. 2003

Proč uděluji milosti a amnestie

Václav Havel
Mé milosti a amnestie nemají, jak známo, dobrý zvuk. Nedělám si iluze, že jakýmkoliv dodatečným vysvětlováním na tomto špatném zvuku něco významně změním, ale přesto využívám i této příležitosti, abych se pokusil obsáhleji celé téma vysvětlit. Především je velký blud, píše-li se, že jsem udělil tu či onu kontroverzní milost. Každá milost je kontroverzní, každá milost je pro mne spojena s velkými rozpaky, s velkým váháním a téměř lékárnickým zvažováním všech argumentů pro a proti. Milostmi se zabývá zvláštní odbor mé Kanceláře, který shromažďuje příslušné spisy, navštěvuje vězně ve věznicích, jejich rodiny, postižené, sbírá bezpočet podkladů. Samozřejmě známe i stanovisko Ministerstva spravedlnosti k té které milosti. Na základě tohoto souboru informací potom rozhoduji.

Přebíráme vysvětlení Václava Havla, proč uděluje milosti a amnestie, z internetových stránek Pražského hradu (viz zde). Vysvětlení se zdá logické, humanitární, racionální a umírněné, zejména, když si prostudujete případy udělených milostí, uvedených také na stránkách stránkách prezidentské kanceláře. (JČ)

Tímto rozhodováním, ať bude jakékoli, nikdy nezvýším svou popularitu, spíš ji vždy znovu snížím, to je vyzkoušeno a ověřeno. Jenže já milosti neuděluji kvůli popularitě, ale proto, že to je má ústavní pravomoc, kterou považuji za systémově správnou. Pokud někdo ústavními změnami mne jako prezidenta či mého nástupce tohoto práva zbaví, pak ušetří mně či jemu mnoho práce. Čili: nemám žádný osobní důvod bojovat proti eventuálnímu zrušení této pravomoci. Nicméně, kdyby byla tato prezidentská pravomoc zrušena, považoval bych to za systémovou katastrofu. Právo, ať chceme či nechceme, je vždycky určitým způsobem plošné, určitým způsobem slepé. Nikdy - ani v tom nejdokonalejším systému a náš věru dokonalý není - nemůže postihovat individualitu každého případu a přihlédnout ke všem jeho souvislostem. Proto existuje tato zvláštní pravomoc, která umožňuje přihlédnout k absolutní jedinečnosti různých případů. Jen pro informaci: V době mého předchůdce prezidenta Husáka bylo průměrně udělováno každý rok kolem 2 000 milostí, v roce 1987 to bylo 3 207, 1988 - 2 028, 1989 - 198. Jako federální prezident jsem udělil v roce 1990 - 433 milostí, v roce 1991 - 62 milostí, v roce 1992 106 milostí a jako český prezident v roce 1993 - 248 milostí, v roce 1994 - 407 milostí, v roce 1995 - 107 milostí, v roce 1996 - 77 milostí, v roce 1997 - 63 milostí, v roce 1998 - 72 milostí, v roce 1999 - 88 milostí, v roce 2000 - 105 milostí, v roce 2001 - dosud 20 milostí (o každé udělené milosti informujeme na následujících internetových stránkách). Mimoto jsem udělil tři amnestie. První amnestie po pádu komunismu se možná významně zasloužila o onu zmíněnou špatnou pověst mých milostí a amnestií. Rád bych se proto k ní vrátil. Tehdejší porevoluční amnestie byla připravena během dvou dnů. Samozřejmě ji připravovali znalci a profesionálové, nikoli já osobně. Podílely se na tom obecně známé osobnosti jako Otakar Motejl, Pavel Rychetský, Petr Uhl, Dagmar Burešová a další. Znalci říkají, že ta amnestie byla smysluplná. Samozřejmě, že v té pohnuté době vznikl bezpočet rozmanitých bludů - například, že kriminalita vinou této amnestie rapidně stoupla. Je to nesmysl, ostatně většinou byli propuštěni lidé, kteří by beztak tentýž rok šli na svobodu, takže by možná nějaký trestný čin, který spáchali, byl tak jako tak ten rok spáchán. Ostatně, trestných činů spáchaných propuštěnými na základě tehdejší amnestie bylo 9 procent z celkové kriminality v roce 1990. Pak byly uděleny ještě amnestie v roce 1993 a v roce 1998.

Ke struktuře milostí: Většina z nich je udělována ze zvláštních humanitárních důvodů - například, že dotyčný člověk je nevyléčitelně nemocný, nebo že je to matka několika dětí, která by si sice odpykala spravedlivý trest, ale zároveň by se několik dětí dostalo do dětských domovů, neměly by rodiče a kdoví, kolik trestných činů by během svých budoucích životů napáchaly. Ostatně mezinárodní úmluvy říkají, že práva dítěte jsou nadřazena všem ostatním právům či povinnostem. Často to bývá celý soubor specifických důvodů - od nemoci, přes péči o dítě, přes lítost, schopnost odškodnit postiženého, vyrovnat se s ním. V této věci dokonce mohou amnestie sloužit a občas sloužívají jako jakýsi impuls či inspirace pro trestní politiku a legislativní změny. Nicméně každá milost může být podrobena kritice, každá je kontroverzní, každá je napadnutelná. To je samozřejmé. Určité malé procento milostí má charakter nápravy justičního omylu. Například v loňském roce to bylo asi 7 případů. I to se může stát, že celým systémem justice někdo projde a nakonec odejde od poslední instance tak a tak odsouzen, a přesto je obětí justičního omylu. (Mimochodem: je to jeden z důvodů, proč evropské státy i náš stát zrušily trest smrti a proč jsem proti němu bojoval.) Jinými slovy: na základě studia všech podkladů, materiálů, spisů a všech informací, o nichž jsem mluvil, může se dospět k názoru, že se někdo stal obětí justičního omylu. V takovém případě dávám podnět ministru spravedlnosti ke stížnosti pro porušení zákona, což je mimořádný opravný prostředek, který má v rukou ministr, nikoli já. Buďto mému podnětu vyhoví a jde to svou cestou, nebo nevyhoví, ale já přesto setrvávám na svém názoru, například že z 90 procent nebo z 60 procent jde o justiční omyl, a udělím tudíž milost. Je to mimořádný případ, ale i to se může stát, stalo se to například nedávno v případě jistého pana Růžičky - možná si na něj veřejnost vzpomíná.

Ještě slovo o takzvaných abolicích, což je zastavení trestního stíhání před vynesením rozsudku. Ano, i takové případy existují. Opět tvoří jen malé procento milostí. Celkem jsem sice už udělil 888 abolic, z toho mi ale 818 předložili ministr spravedlnosti a generální prokurátor v rámci amnestií. V běžném roce se počet abolic pohybuje průměrně kolem deseti. Jsou to případy opět jakýmsi způsobem extrémní. Například, že někdo je nesmyslně dlouho stíhán vazebně, je těžce nemocen a není jiného způsobu, jak mu zachránit život. Samo sebou vždy v těchto případech vítám, když dotyčný nepřijme milost v tom smyslu, že se dožaduje, aby proces byl dovršen a aby bylo zjištěno, zda se provinil či nikoliv. Soud pak vynese výrok o vině, ale nemůže už uložit trest. Celkově bych řekl, že věnuji milostem asi jednu a půl hodiny každý týden nebo každých čtrnáct dní.

převzato z on-line rozhovoru 14. března 2001, redigováno

                 
Obsah vydání       8. 1. 2003
8. 1. 2003 Svet vnímam bez komplexov Martina  Nemethová, Martin  Muránsky
8. 1. 2003 Policie v Londýně zatkla teroristy připravující jed
8. 1. 2003 O čekání na důstojné učitelské platy, na důstojné hodnocení učitelů, ale nejen o tom Jaroslav  Vávra
8. 1. 2003 Jacques Chirac, prezident odsouzený k životnímu úspěchu Josef  Brož
7. 1. 2003 Británie ve sporu s Izraelem
7. 1. 2003 Korupční skandál v Polsku diskredituje vládu
8. 1. 2003 O neartikulované touze po pomstě Jan  Čulík
8. 1. 2003 Havlovy milosti mě nadzdvihly Lubor  Peremský
8. 1. 2003 Proč uděluji milosti a amnestie Václav  Havel
8. 1. 2003 "Fuck Cilla Black" aneb Rande po britsku
6. 1. 2003 Přesný součet nepřesných čísel Štěpán  Kotrba
8. 1. 2003 Teplá voda v straníckych peniazoch Lubomír  Sedláčik
8. 1. 2003 Veĺká triáda
Rusko prispôsobuje svoju zahraničnú politiku
Martin  Kunštek
7. 1. 2003 Z vězení v Afghánistánu do vězení v Americe
7. 1. 2003 Těžký bazarníkův den Radek  Mokrý
7. 1. 2003 Akýže sú to Európania? Ivan  Štefunko
7. 1. 2003 Jak Británie "vytvořila moderní svět"?
7. 1. 2003 Podnik CPS Média se diskredituje vydáváním Art-Antik-Style Jan  Paul
7. 1. 2003 Umění skandalizace Zdeněk  Jemelík
7. 1. 2003 Nové myšlenky a směry při studiu české kultury, jazyka a literatury
5. 2. 2003 Pošta redakci
5. 1. 2003 Hospodaření OSBL za prosinec 2002 Jaroslav  Štemberk
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
8. 1. 2003 Jacques Chirac, prezident odsouzený k životnímu úspěchu Josef  Brož
8. 1. 2003 O neartikulované touze po pomstě Jan  Čulík
8. 1. 2003 Proč uděluji milosti a amnestie Václav  Havel
8. 1. 2003 O čekání na důstojné učitelské platy, na důstojné hodnocení učitelů, ale nejen o tom Jaroslav  Vávra
8. 1. 2003 Svet vnímam bez komplexov Martina  Nemethová, Martin Muránsky
8. 1. 2003 Veĺká triáda
Rusko prispôsobuje svoju zahraničnú politiku
Martin  Kunštek
7. 1. 2003 Podnik CPS Média se diskredituje vydáváním Art-Antik-Style Jan  Paul
7. 1. 2003 Umění skandalizace Zdeněk  Jemelík
7. 1. 2003 Z vězení v Afghánistánu do vězení v Americe   
7. 1. 2003 Jak Británie "vytvořila moderní svět"?   
7. 1. 2003 Štát nemá nástroje dohľadu zamerané proti finančným pytliakom Vladimír  Bačišin
6. 1. 2003 USA, Irák, Severní Korea, alžírské vraždění a dvojí morálka   
6. 1. 2003 O milostech a dalších dědictvích středověku Vladimír  Rott
6. 1. 2003 Tragedie českého politického systému Milan  Valach

Volba prezidenta ČR RSS 2.0      Historie >
8. 1. 2003 Proč uděluji milosti a amnestie Václav  Havel
8. 1. 2003 O neartikulované touze po pomstě Jan  Čulík
7. 1. 2003 Umění skandalizace Zdeněk  Jemelík
6. 1. 2003 TV media o víkendu: Úředníci a politici Josef  Trnka
6. 1. 2003 Přestřelka o milosti Zdeněk  Jemelík
2. 1. 2003 Má smysl srovnávat Havlův novoroční projev s projevem Tonyho Blaira? Jan  Čulík
1. 1. 2003 Media uprostřed týdne: Havel končí, Špidla zdaleka ne Josef  Trnka
1. 1. 2003 Zástupný problém: Havlovy milosti Zdeněk  Jemelík
30. 12. 2002 Československo po deseti letech: Lepší, než jsem si uměl představit Václav  Žák
23. 12. 2002 Topolánek ve Šponě: Není naším národním zájmem vstoupit do EU... Josef  Trnka
20. 12. 2002 Úplné znění nálezu Ústavního soudu ve věci zrušení regulace nájemného   
18. 12. 2002 Předvánoční projev soudruha Antonína Zápotockého z roku 1952   
17. 12. 2002 Nové čtení Klause Darius  Nosreti
16. 12. 2002 Otevřený dopis Sdružení nájemníků JUDr. Otakaru Motejlovi Stanislav  Křeček
16. 12. 2002 Motejlův problém sociální demokracie Miroslav  Polreich